Věděla jsem, že se toho dne stane tragédie. Zabránit jsem tomu nijak nemohla, jen se mít na pozoru a připravit se na nejhorší.
Kolem nás se občas odehrávají podivné věci, kterých si všimneme až tehdy, když si je dáme do souvislostí. A pak se nás zmocní strach. Mně se stal jeden takový neuvěřitelný příběh před několika lety.
Procházka Prahou
Byla jsem tehdy zrovna na výletě v Praze. Procházela jsem se starými uličkami a s nadšením se dívala, co všechno tamní prodejci nabízejí. Šla jsem zrovna kolem jednoho stánku s nejrůznějšími ezoterickými předměty, magickými tyčinkami, talismany a knížkami. Na okamžik jsem se u něj zastavila a prohlížela si, co vše paní prodává.
Povídala, že je kouzelný
Zrak mi spočinul na jednom kalendáři. Neměla jsem v úmyslu jej kupovat, ale ta starší paní, co jí stánek patřil, mi ho skoro vnutila. A já neměla to srdce jí říct ne. A na pohled byl vskutku moc pěkný a zajímavý.
Jednalo se o ručně vyrobený nástěnný kalendář na příští rok. Stařenka o něm tvrdila, že je kouzelný, ale já jsem tomu nepřikládala důležitost. Říkala jsem si, že bych si stejně nějaký musela koupit, a tento se mi líbil.
Na zdi se krásně vyjímal
Uplynulo několik týdnů. Blížil se konec roku a já se těšila, jak si kalendář pověsím doma v předsíni na stěnu. Moc se mi líbil. V tu chvíli jsem ovšem netušila, jakou děsivou tajemnou schopnost v sobě má.
Na kalendáři bylo ve dvou sloupcích všech dvanáct měsíců, co řádek, to jeden týden. Byl hodně veliký, zabral téměř celou stěnu nad botníkem, ale krásně do místnosti zapadal.
Rodinná tragédie
Oslavili jsme příchod nového roku a všechno bylo několik týdnů v pořádků. Koncem ledna ale naši rodinu postihla tragédie. Moji sestřenici srazilo auto, když přecházela silnici. Několik dnů
bojovala o život v nemocnici. Svým zraněním bohužel nakonec podlehla. Byla jsem zdrcená žalem. Až po pohřbu jsem si všimla na kalendáři něčeho zvláštního.
Vybledlé políčko
Datum smrti sestřenice na něm bylo silně vybledlé, skoro se ztrácelo. Všechny ostatní dny byly v pořádku, jen ten jeden, osudový, byl takto zvýrazněn oproti ostatním. Pomyslela jsem si něco o náhodě.
Dnes jsem však přesvědčená, že to datum bylo vybledlé už předtím, než se stalo ono neštěstí. Zabránit bych mu ale stejně nedokázala.
Další znamení
Dalšího data, které se v kalendáři začalo ztrácet, jsem si povšimla včas. Hlavou mi v tu chvíli proletělo, že ta stará paní ze stánku měla asi pravdu.
V ten okamžik mě možné souvislosti jen tak napadly a řekla jsem si, že by bylo zvláštní, kdyby se v onu neděli, která na kalendáři vybledla, zase něco přihodilo. A ono to tak opravdu bylo. Bohužel.
To už není náhoda!
Babička mého manžela, která už byla léta v ústavní péči, toho dne zemřela. Zamrazilo mě, když jsem si pomyslela, že ten kalendář nejspíš předpovídá dny smrti. Řekla jsem o tom manželovi.
Ten mě nejdřív obvinil z příliš bujné fantazie, ale při pohledu na kalendář, visící na stěně, musel uznat, že ta dvě data úmrtí jsou opravdu výrazně slabší než ostatní.
Přepadly mě obavy
Od té doby jsem se na kalendář každý den dívala a pociťovala jsem strach. Několik týdnů bylo vše v pořádku. Proto, jak jsem se na kalendář pravidelně dívala, jsem ale v květnu postřehla, že třicátý den měsíce se začíná vytrácet.
Po několika dnech jsem měla jistotu. Nejradši bych obvolala všechny příbuzné, aby v to osudové datum nikam nechodili a zavřeli se doma. Bála jsem se ale, že by se mi vysmáli.
Zlé tušení se vyplnilo
S manželem jsme se ale domluvili, že si vezmeme dovolenou. Varovala jsem také syna a dceru s jejich rodinami. Jak jsem ale předpokládala, nevěřili mi. Mé zlé tušení se bohužel ukázalo jako správné. Stala se obrovská tragédie. Na školním výletě se v ten předpovězený den utopil náš vnuk.
Sejde z očí…
V bezmocném smutku a zoufalství jsem tajemný kalendář sundala ze stěny a chtěla jsem ho spálit. Nakonec jsem ho ale jen zavřela do skříně, abych se na něj nemusela denně dívat. Stejně jsem to ale se strachem dělala.
Ten rok byl pro naši rodinu opravdu krutý. V létě onemocněla moje teta na rakovinu. Nemoc měla drasticky rychlý průběh. Teta se ztrácela před očima a brzy musela natrvalo do nemocnice.
Největší záhada přišla na konec
Jakmile se začal v kalendáři ztrácet jeden říjnový den, věděla jsem, co se stane. Když zazvonil telefon a já spatřila strýcovo číslo, bylo jasné, co mi chce sdělit, a také mi to potvrdil. Můj příběh má ale ještě tajemný dovětek.
Když jsem se na ten kalendář podívala poté, co skončila jeho platnost, všechna data v něm byla zase v pořádku. Ani jedno nebylo vybledlé. Dodnes netuším, co si o tom mám myslet.
Klára D. (64), Mladá Boleslav
