Domů     Dítě mi v životě vůbec nechybí
Dítě mi v životě vůbec nechybí
5 minut čtení

Doma jsem byla nejstarší ze všech sourozenců. Všichni ostatní ode mne byli pár let, a nejmladší brácha dokonce o šestnáct. Co já se nastarala.

Mámě a tátovi bylo osmnáct let, když jsem přišla na svět. Těhotenství to bylo pochopitelně naprosto neplánované, ale když už se to prý stalo, tak se oba na miminko těšili.

Naštěstí měli oba kliku na skvělé rodiče, kteří jim nejen nenadávali, ale především jim hodně pomáhali. Na babičky i dědy vzpomínám ráda, trávila jsem s nimi spoustu času. Bohužel ani jeden už s námi není.

Napřed mě hlídání bavilo

Až do sedmi let jsem byla sama, pak se narodila dvojčata, Petr a Pavel. I když jsem byla ještě malá holka, mamka mě občas zapojovala do péče o ně. Táta pracoval jako řidič, často nebyl doma, odjel třeba na dva, tři dny i déle, a já tak mamce musela pomáhat.

„Jani, koukni mi, prosím, na kluky, jdu ven pověsit prádlo,“ prosívala třeba máma.

Nebylo to nic hrozného, na kluky dohlédnout, když se mamka potřebovala na pár minut vzdálit. Dodnes si pamatuji, jak jsem si připadala důležitá. Kluci rostli, já na ně dohlížela čím dál víc. Vodila jsem je do školy i ze školy.

Často jsem měla co dělat, protože byli jak z divokých vajec. Ale nedalo se nic dělat, byla jsem nejstarší a holka, takže se nějaká ta pomoc ode mě očekávala.

Na kluky nebyl spoleh

Naši si ale o devět let později pořídili další mimi, konečně plánované! Nechápala jsem, proč si naši pořídili další dítě, když už jsme byli velcí. „Jani, právě proto! Vždyť jsem ještě mladá na to, abych měla prázdné hnízdo,“ řekla s úsměvem.

Aspoň s nimi někdo nějakou dobu zůstane, až my starší odejdeme. Bohužel s mojí pomocí se automaticky počítalo.

Dvojčata byla v pubertě, pěkně divoká, máma se bála jim svěřit kočár, takže jsem to „odnesla“ zase já. Kolikrát mi to překazilo mé plány s kamarády.

Měla jsem vždycky takový vztek, jenže mamka byla stále na vše sama, protože táta už jezdil i po Evropě a vydělával peníze. Neměli jsme se špatně, ale vyskakovat jsme si také nemohli.

Ničilo to vztahy

I to byl důvod, proč jsem se po maturitě rozhodla jít místo na vysokou vydělávat peníze. Chtěla jsem vypadnout z domova. Bohužel ještě nějakou dobu trvalo, než jsem se osamostatnila. Až když jsem si našla přítele, dokázala jsem z domova odejít.

„Jani, já bych si už moc přál děti,“ řekl mi jednou Jarda a mě to totálně vyvedlo z míry.

V dalších dnech mi došlo, že poslední, co bych chtěla, by bylo opět se starat o dítě. A tak jsme se rozešli. Dost podobně vypadaly i mé další vztahy. Napřed moji partneři neměli problém s tím, když jsem řekla, že nechci dítě.

Buď jim to v tu chvíli nepřišlo nijak důležité, nebo předpokládali, že názor změním. Jenže já ho nezměnila, a tak jsem na dlouhá léta zůstala sama.

Holky mi nevadily

Nakonec jsem se rozhodla z našeho malého města odstěhovat do většího. Měla jsem skvělou práci, která mě bavila a vlastně mi nic nescházelo. Před dvěma lety jsem ale poznala Petra. Je o pět let starší než já a rozvedený.

Z manželství má i dvě dcery deset a jedenáct let. Po rozvodu se s matkou odstěhovaly na Slovensko.

Petr dcery vídal hodně málo, sice si často skypovali, ale osobní setkání měli jen občas. Pochopitelně mě s nimi seznámil, ale čas jsme společně netrávili. Prostě jsem konečně našla ideální vztah. Petr už děti nechtěl.

„Jsem rád, že už nemusíme řešit společné dítě. Kdybychom ho spolu měli a pak se třeba rozešli, už bych podruhé odloučení od svého dítěte neunesl,“ přiznal se mi.

Byl z návratu nadšený

Jeho dcery se s matkou přestěhovaly ze Slovenska zpátky do Čech. Petr se z té novinky málem zbláznil, byl šťastný jako blecha a už začal plánovat, jak bude s dcerami trávit čas a doženou, co za ty dlouhé roky zmeškali.

„Mohli bychom mít střídavou péči a holky by vždy týden mohly být u nás,“ začal nadšeně plánovat! A já měla takový zvláštní pocit.

Má noční můra

Zatím s námi sice nežijí, ale jsou u nás často. Petr je extrémně rozmazluje, kupuje jim, na co si jen vzpomenou. Chce jim vynahradit ty roky, kdy nemohli být spolu.

Ale také chce, abych se veškerých aktivit účastnila i já, jsme partneři, tak prý bych s ním měla sdílet i starost o dcery.

Jenže holky mě spíš trpí a já je také. Přiznávám, vina je i na mé straně. Žárlím na ně a nestojím o ně. Bojím se, že to bude konec našeho vztahu.

Jana S. (56), Plzeň

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud