Domů     Dítě mi v životě vůbec nechybí
Dítě mi v životě vůbec nechybí
5 minut čtení

Doma jsem byla nejstarší ze všech sourozenců. Všichni ostatní ode mne byli pár let, a nejmladší brácha dokonce o šestnáct. Co já se nastarala.

Mámě a tátovi bylo osmnáct let, když jsem přišla na svět. Těhotenství to bylo pochopitelně naprosto neplánované, ale když už se to prý stalo, tak se oba na miminko těšili.

Naštěstí měli oba kliku na skvělé rodiče, kteří jim nejen nenadávali, ale především jim hodně pomáhali. Na babičky i dědy vzpomínám ráda, trávila jsem s nimi spoustu času. Bohužel ani jeden už s námi není.

Napřed mě hlídání bavilo

Až do sedmi let jsem byla sama, pak se narodila dvojčata, Petr a Pavel. I když jsem byla ještě malá holka, mamka mě občas zapojovala do péče o ně. Táta pracoval jako řidič, často nebyl doma, odjel třeba na dva, tři dny i déle, a já tak mamce musela pomáhat.

„Jani, koukni mi, prosím, na kluky, jdu ven pověsit prádlo,“ prosívala třeba máma.

Nebylo to nic hrozného, na kluky dohlédnout, když se mamka potřebovala na pár minut vzdálit. Dodnes si pamatuji, jak jsem si připadala důležitá. Kluci rostli, já na ně dohlížela čím dál víc. Vodila jsem je do školy i ze školy.

Často jsem měla co dělat, protože byli jak z divokých vajec. Ale nedalo se nic dělat, byla jsem nejstarší a holka, takže se nějaká ta pomoc ode mě očekávala.

Na kluky nebyl spoleh

Naši si ale o devět let později pořídili další mimi, konečně plánované! Nechápala jsem, proč si naši pořídili další dítě, když už jsme byli velcí. „Jani, právě proto! Vždyť jsem ještě mladá na to, abych měla prázdné hnízdo,“ řekla s úsměvem.

Aspoň s nimi někdo nějakou dobu zůstane, až my starší odejdeme. Bohužel s mojí pomocí se automaticky počítalo.

Dvojčata byla v pubertě, pěkně divoká, máma se bála jim svěřit kočár, takže jsem to „odnesla“ zase já. Kolikrát mi to překazilo mé plány s kamarády.

Měla jsem vždycky takový vztek, jenže mamka byla stále na vše sama, protože táta už jezdil i po Evropě a vydělával peníze. Neměli jsme se špatně, ale vyskakovat jsme si také nemohli.

Ničilo to vztahy

I to byl důvod, proč jsem se po maturitě rozhodla jít místo na vysokou vydělávat peníze. Chtěla jsem vypadnout z domova. Bohužel ještě nějakou dobu trvalo, než jsem se osamostatnila. Až když jsem si našla přítele, dokázala jsem z domova odejít.

„Jani, já bych si už moc přál děti,“ řekl mi jednou Jarda a mě to totálně vyvedlo z míry.

V dalších dnech mi došlo, že poslední, co bych chtěla, by bylo opět se starat o dítě. A tak jsme se rozešli. Dost podobně vypadaly i mé další vztahy. Napřed moji partneři neměli problém s tím, když jsem řekla, že nechci dítě.

Buď jim to v tu chvíli nepřišlo nijak důležité, nebo předpokládali, že názor změním. Jenže já ho nezměnila, a tak jsem na dlouhá léta zůstala sama.

Holky mi nevadily

Nakonec jsem se rozhodla z našeho malého města odstěhovat do většího. Měla jsem skvělou práci, která mě bavila a vlastně mi nic nescházelo. Před dvěma lety jsem ale poznala Petra. Je o pět let starší než já a rozvedený.

Z manželství má i dvě dcery deset a jedenáct let. Po rozvodu se s matkou odstěhovaly na Slovensko.

Petr dcery vídal hodně málo, sice si často skypovali, ale osobní setkání měli jen občas. Pochopitelně mě s nimi seznámil, ale čas jsme společně netrávili. Prostě jsem konečně našla ideální vztah. Petr už děti nechtěl.

„Jsem rád, že už nemusíme řešit společné dítě. Kdybychom ho spolu měli a pak se třeba rozešli, už bych podruhé odloučení od svého dítěte neunesl,“ přiznal se mi.

Byl z návratu nadšený

Jeho dcery se s matkou přestěhovaly ze Slovenska zpátky do Čech. Petr se z té novinky málem zbláznil, byl šťastný jako blecha a už začal plánovat, jak bude s dcerami trávit čas a doženou, co za ty dlouhé roky zmeškali.

„Mohli bychom mít střídavou péči a holky by vždy týden mohly být u nás,“ začal nadšeně plánovat! A já měla takový zvláštní pocit.

Má noční můra

Zatím s námi sice nežijí, ale jsou u nás často. Petr je extrémně rozmazluje, kupuje jim, na co si jen vzpomenou. Chce jim vynahradit ty roky, kdy nemohli být spolu.

Ale také chce, abych se veškerých aktivit účastnila i já, jsme partneři, tak prý bych s ním měla sdílet i starost o dcery.

Jenže holky mě spíš trpí a já je také. Přiznávám, vina je i na mé straně. Žárlím na ně a nestojím o ně. Bojím se, že to bude konec našeho vztahu.

Jana S. (56), Plzeň

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.