Můj syn byl odmala až moc hodný kluk. Když dospíval, měl idealistické představy o všem, manželství nevyjímaje.
Náš Marek byl takové to bezproblémové dítě. Ani holky ho moc nezajímaly. Také si vlastně svoji první a nadlouho i jedinou vzal.
Vztah na dálku nevydržel
Byla to jeho kamarádka od dětství, Johanka, se kterou si v pubertě dali první pusu. Než se ale jejich vztah stal „patřičně“ hluboký, její rodiče se rozvedli a Johanka se musela s mámou odstěhovat do jiného města. Vztah na dálku v jejich věku dlouho nevydržel.
A tak se jeden druhému ztratili. Po pár letech ji Marek potkal před naším domem.
Osud je svedl zase dohromady
Byla na návštěvě u otce a jeho nové ženy. Ten týden u nás byla Johanka pečená vařená. Pořád si měli co povídat. Mělo to ovšem jeden háček.
Zatímco náš syn byl stále svobodný a bez závazků, což bylo dost pochopitelné, vzhledem k tomu, že mu bylo dvaadvacet, tak ona se stihla vdát, porodit dítě a taky se rozvést.
„Moje manželství za nic nestálo. Otěhotněla jsem vlastně náhodou, a tak jsme se vzali. Můj ex ale o rodinu vůbec nestál a nezajímal se o nás,“ vyprávěla Johanka, proč se zase rychle rozvedla. Na Markovi mohla oči nechat. Také z něj rostl pěkný chlap!
Dítě přišlo docela brzy
Začali se tedy vídat častěji a neuplynul ani rok a vzali se. Čekali rodinu. Její táta jim přenechal malý domek po své matce, který byl roky prázdný. Všichni jsme přiložili ruku k dílu a zrekonstruovali ho.
Byli sice hodně mladí a mě by v životě nenapadlo, že budu tak brzy babičkou, a rovnou dvojitou, ale Johančina dcera nám všem okamžitě přirostla k srdci. K ní se jim pak narodil kluk Jirka. Sice to byla radost, ale syna mi bylo stejně tak nějak líto. Zatímco jeho kamarádi si užívali bezstarostný život, on znal jen práci a děti.
Na rekonstrukci domku si totiž vzali úvěr, a bylo třeba splácet. Johanka byla doma s dětmi, a tak dřel za dva. Pracoval na směny, a když měl volno, vzal si ještě vedlejší úvazek. Docela se mi začal ztrácet před očima. Snažila jsem se ho přesvědčit, aby se tolik neštval, ale nedal si říct.
Byl pod pantoflem
Pochopitelně měl občas chuť někam vypadnout, odreagovat se u piva, jít si zahrát fotbal, ale to doma tvrdě narazil.
„Tohle už jsem jednou zažila, a nevdávala jsem se podruhé, abych si to zopakovala!“ vyjela na něj, i když jsme u toho dokonce zrovna byli my s tátou.
Marek to tedy raději respektoval. Jenže i jemu začalo časem vadit, že je tak pod pantoflem. Navíc mu to dávali kamarádi i kolegové v práci dost najevo, že je bačkora. V pětatřiceti už žil jako důchodce a já o něj měla strach. Dokonce jsem se snažila s Johankou promluvit.
„Marek mi slíbil, že nebude nikam chodit a vynahradí mi ty roky nepodařeného manželství,“ trvala na svém, a mně bylo jasné, že jejich vztah spěje k záhubě. Začali se hádat, vyčítat jeden druhému, až Johanka podala žádost o rozvod.
Po rozvodu se odstěhoval do sousedního města. Našel si i novou práci a pronájem, aby nemusel mít svoji bývalou ženu stále na očích. Po dvou letech se s majitelem bytu domluvil a on mu ho za celkem slušné peníze prodal.
Chyběly mu děti
Když přijel občas domů, vypadal docela spokojeně. „Máš už nějakou známost, Marku?“ ptala jsem se a doufala, že jeho další láska mu už přinese do života klid a štěstí. „Dej mi pokoj, mami, je mi takhle dobře,“ odbyl mě. Mně ale bylo jasné, že mu chybí děti a bohužel zřejmě stále i jeho ex.
A tak každou volnou chvíli trávil se synem i nevlastní dcerou. Jenže je to už hodně let a Marek je stále sám. Začínám se o něj bát. My tady s tátou věčně nebudeme, a kdo mu potom zbyde?
Má sice partu kamarádů, se kterými si chodí zahrát fotbal, pak si skočí na pivko a libuje si, že nemusí koukat na hodinky, že by měl běžet domů.
Přála bych mu domov
Já ale vidím, jak se tváří, když kolem něj někdo začne o rodině nebo o dětech. To mu výraz ve tváři tak nějak zkamení. Jeho dvě jsou už v podstatě dospělé a mají své zájmy. Nedávno mu už dokonce i náš soused řekl, že mu přijde zvláštní, že žije, jak žije.
Marek ho odbyl, že mu do jeho života nikdo mluvit nebude. Věřím, že má občas nějakou „známost“, ale manželství s Johanou ho natolik poznamenalo, že evidentně nemá chuť podstoupit něco podobného podruhé.
Jiřina T. (68), České Budějovice
