Chovala jsem se jako stíhačka. Byla jsem hysterická, podezíravá a manžela jsem obviňovala, že má jinou.

Nedokázala jsem si zkrátka pomoci a za vším jsem viděla manželovu nevěru. Došlo to tak daleko, že mi řekl, že jsem blázen a abych se šla léčit. Poslechla jsem, nechtěla jsem ho totiž ztratit.

Bylo to jenom v mojí hlavě

Ani vlastně pořádně nevím, kdy se u mě rozvinula ta šílená žárlivecká posedlost, podezírání a pronásledování mého muže. Vůbec se mu nedivím, že se mnou nechtěl být.

Nedávala jsem mu žádný prostor, nevěřila jsem mu jediné slovo, ačkoli nic zlého neprovedl, a dělala jsem mu jenom ostudu.

První červíček pochybností

S odstupem času nejspíš tuším, co bylo spouštěčem. Tehdy jsme seděli se známými na zahrádce jedné místní hospůdky a dobře se zabavili. V jednu chvíli kolem našeho stolu prošla známá a podívala se na mého muže. Ten jí na můj vkus věnoval až příliš dlouhý pohled.

Nic špatného neudělal

Usmáli se, jako by spolu flirtovali. Okamžitě jsem to Prokopovi vytkla. Atmosféra začala houstnout, tak jsem se raději zvedla k odchodu. Můj muž šel se mnou a celou cestu domů mě ujišťoval, že šlo skutečně jen o zdvořilostí úsměv.

Jako posedlá

Uplynula nějaká doba a já začala být doslova posedlá tím, že je mi manžel nevěrný. Nejprve jsem ho podezírala, že má něco s tou známou z hospody, jenže po čase jsem mu podsouvala každou ženskou, která kolem něho prošla.

Kontrolovala jsem mu mobil, chodila za ním do práce, prolézala jsem mu počítač. Doma jsme se dnes a denně hádali. Manžel ze mě byl zoufalý a nevěděl prý už, jak mi dokázat, že miluje jenom mě a že o žádnou jinou ženu zájem nemá.

Už nemohl dál

Když se ohlédnu zpátky, vidím, jak směšná a umanutá jsem byla. Jednou mi Prokop dokonce v hádce řekl, že ho tímhle svým chováním akorát tak vháním jiným ženským do náruče, protože se mnou se to prý nedá už vydržet. „Jdi se léčit, jinak odcházím! Takhle já žít nechci,“ dal mi jednou večer ultimátum.

Našla jsem pomoc

Zprvu jsem nechtěla, ale vidina ztráty manžela mě donutila jednat. Vyhledala jsem jednu úžasnou paní psycholožku a spolu s ní jsme dostaly mou žárlivost pod kontrolu. Nebylo to hned a stálo to spoustu práce, ale manžel stál celou dobu při mně.

A já konečně pochopila, že kdyby nechtěl, nebyl by se mnou. Důvodů jsem mu totiž dala spoustu, on ale vydržel, stejně jako naše manželství. Každý den děkuji za to, jak báječného muže po svém boku mám. Myslím si, že každý jiný by se se mnou už dávno rozvedl.

Dagmar S. (60), Mariánské Lázně