Nikdy by mě nenapadlo, že se člověk ve zralém věku může chovat jako největší puberťák a na „stará kolena“ chtít za sebou spálit všechny mosty.

Lída stojí před domem, ani nechce jít dál. Má zřejmě obavy, aby se naše setkání zase nezvrtlo ve zcela nesmyslnou a nikam nevedoucí debatu. Jenže já už jsem to vzdala. Svou padesátiletou dceru už nijak nezastavím.

Jsem ráda, že se u mě aspoň na chvíli zastavila, i když jen před domem. A že je tu sama. Musí mi stačit, že ji vidím zdravou a živou. Dlouhá léta jsem ji jako dítě piplala a strach o ni mám pořád.

Nejdřív to byl ekzém

Když byla Liduška malá, trápil ji dlouhá léta atopický ekzém. Hodně jsme se s tím všichni natrápili, ale nakonec z ekzému vyrostla. Pak ale přišla puberta, a Liduška si vymyslela, že je moc tlustá.

Přitom samozřejmě byla docela štíhlá, moc pěkná holka. Vymluvit si to ale nedala. Přestala prakticky jíst a čím víc jsme se zlobili, tím byla zaťatější. Nevěděli si s ní rady ani lékaři. Nakonec proto skončila v nemocnici.

V ničem si moc nevěřila

I když jsme nakonec anorexii úspěšně zvládli, Lídino sebevědomí bylo stále na nule. Nevěřila si prakticky v ničem. Nedůvěřovala ani moc mužským. Ale nakonec si přece jen našla Milana. Hodného muže, který ji miloval a měl trpělivost s jejími náladami.

Ty ho neodradily, a tak se nakonec konala svatba. Byla jsem moc šťastná. Zvlášť, když se mi počase narodila dvě vnoučata, Pavlínka a Šimon.

Věčně nespokojená

Přestože měla Lída skvělou rodinu, bezvadné děti a milujícího manžela, byla stále s něčím nespokojená. Chtěla jsem od ní slyšet, co jí na té jejich rodinné „idyle“ vadí. Sama mi to nedokázala říct. Jen stále opakovala, že si svůj život takto nepředstavovala.

Byla stále zasmušilejší a protivnější. Milan s ní měl neuvěřitelnou trpělivost.

Přišla náhlá změna

Na ten den si dobře pamatuji. Lída přišla s Milanem a dětmi na druhý svátek vánoční k nám na oběd. Byla jako vyměněná. Rozzářená byla víc než náš vánoční stromeček. Hýřila dobrou náladou a vtipem.

Milan se spokojeně usmíval. Moje už dospělá vnoučata koukala na svoji matku dost nechápavě. Stejně jako my s manželem. Znala jsem svou dceru dost dobře na to, abych věděla, že ta její skvělá nálada není jen tak samo sebou. A také že nebyla.

Jsem zamilovaná

Lída se najednou začala chovat jako splašená. Bláznivě, provokativně se smála, začala hubnout, nakoupila si spoustu nového oblečení. Pak jsem ji jednou zcela náhodou zahlédla ve městě s takovým frajírkem. Chovali se k sobě velice důvěrně a nakonec se políbili.

Hned druhý den jsem ji pozvala na kafe a rovnou se jí zeptala. Nezapírala a přiznala, že je do Marka strašně zamilovaná.

Nic neposlouchala

Byla jsem úplně vyděšená a chtěla jsem, aby toho okamžitě nechala. Marek, který žil a podnikal v Německu, se mi vůbec nelíbil. Ale dceru naprosto omámil, a rozhodla se kvůli němu všechno a všechny opustit.

Odešla od manžela, vykašlala se na děti. Jsou sice dospělé, ale vnučka i vnuk čekají své první potomky. Lídu nic nezajímá, pálí za sebou mosty, odešla žít do Německa. Rozkmotřila se s námi se všemi. Co s ní bude, až ji jednou ten obstarožní frajírek vymění za nový model?

Anna H. (73), Klatovy