Domů     Novoroční pusa věštila lásku na celý život
Novoroční pusa věštila lásku na celý život
8 minut čtení

Říká se, že „Jak na Nový rok, tak po celý rok!“ v našem případě tohle přísloví tedy určitě platí, ale dokonce pro celý život.

Už abych měla konečně padla, říkala jsem si, zatímco můj pracovní den se dál ploužil nesnesitelně líným tempem. Pracovala jsem jako prodavačka, a jako mladá a bezdětná, jsem to pochopitelně byla já, kdo vyfasoval směnu mezi svátky. Ačkoli, stejně bych neměla lepší program.

Už to bylo půl roku, co jsem se rozešla s partnerem a nastěhovala se zpět k rodičům. Byli jsme taková ta veselá rodinka. Táta, jakožto učitel hudby, neustále něco prozpěvoval a naším bytem bez přestání zněla hudba.

Maminka, prodavačka jako já, byla snad tím nejupovídanějším člověkem na světě. A do toho s námi žila ještě zlatá, ale už nedoslýchavá babička, která se snad stokrát za den ptala: „Co povídáš?“. Když se u nás v bytě spustil tenhle šrumec, bylo to náročné.

Zvlášť o Vánocích, kdy se u nás dveře netrhly, návštěva střídala návštěvu a tatínek každý den u piana spouštěl svůj tradiční „koncert“ plný koled.

Pro někoho to může znít jako kouzelné Vánoce v rodinném kruhu, pro mě, to byl blázinec, z něhož jsem musela co nejdříve utéct. A ta chvíle nastává právě teď.

A jedeme!

Zavírám krám a vyrážím domů, kde mě za půl hodiny vyzvednou kamarádi, a vyrazíme vstříc silvestrovskému dobrodružství na horách.

„Nechceš si to ještě rozmyslet a strávit silvestr v klidu, s námi doma?“ říká mi maminka, když si v předsíni chystám poslední věci do kufru.

Z obývacího pokoje zní tátovo piano a z babiččiny ložnice televize puštěná tak nahlas, že na sebe musíme s maminkou křičet, abychom se slyšely. „V klidu? Tady?“ řeknu, a obě se zasmějeme.

V tom se rozezní zvonek, já zaklapnu kufr, políbím maminku a upaluji po schodech dolů, kde už na mě čeká auto s mými třemi nejlepšími kamarády.

„Tak jedeme,“ zvoláme, když naložíme do auta můj kufr a obrovskou tašku s jídlem. Vyrážíme na hory, kde strávíme tři krásné dny. Bude to ten nejlepší silvestr, o tom jsem byla přesvědčená. Mé nadšení ovšem ochladlo, jakmile jsme dorazili na místo.

Chalupa rodičů kamarádky Aničky nápadně připomínala tu ze slavné komedie S tebou mě baví svět.

A to bohužel nejen tím, v jak romantické přírodě ležela. Byla dobré dva kilometry vzdálená od jediné přístupné cesty, obě auta jsme tedy museli zaparkovat a celá naše osmičlenná výprava se vydala na cestu po svých.

Brodili jsme se vysokým sněhem podél lesa a každý z nás byl ověšen jako vánoční stromeček vším, co jsme sem vezli.

Lyže, boty, kufry, tašky s jídlem, tři basy s pivem i dvě kytary, jsme dovalili na místo už za úplné tmy. Chalupa ležela na naprosté samotě, nikde nebylo nic, jen les, sníh a tma jako pytli.

Kouzlo toho místa bylo ale i v něčem jiném, nebyla tu elektřina, netekla tu voda a toaletu představovala kadibudka, která stála asi deset metrů za chalupou.

Tohle bude zajímavých pár dní, blesklo mi hlavou, když jsem si sedla v kuchyni na vymrzlou lavici. „Kluci, musíte hned zatopit!“ zavelela Anička a všechno se dalo do pohybu. Asi za dvě hodiny už bylo v kuchyni příjemné teplo.

Potom kluci spustili na kytary a večer byl zachráněn. Druhý den jsme hned zrána vyrazili lyžovat.

Sjezdovka byla od chalupy vzdálená asi půl hodiny lesem, a když jsme tam dorazili, zjistili jsme, že stejný nápad jako my měla snad polovina Krkonoš. Tolik lyžařů pohromadě jsem ještě neviděla. Postavili jsme se tedy do fronty a čekali, až na nás přijde řada na vlek.

Kdo je tvůj typ?

„Bylo by fajn, kdybyste to dali s Láďou dohromady,“ pošeptala mi kamarádka Anička a hlavou pokynula směrem k osmému členu naší bandy. Zase ta stará písnička. Takhle to dopadne vždy, když někam vyrazíme.

Naši partu totiž tvořily samé páry a jediná já a Láďa, jsme byli nezadaní. Než ale chodit s Láďou, to raději zůstanu nezadaná navěky.

Láďa byl tak trošku frajírek, byla s ním legrace, ale to bylo tak celé. Navíc jsem ještě stále léčila zlomené srdce po posledním zlém rozchodu. „Není to můj typ,“ řekla jsem a postupovala dál ve frontě.

„A kdo by se ti teda líbil?“ zeptala se mě Anička zrovna ve chvíli, kdy kolem nás procházel muž v červené bundě s nápisem „Horská služba ČR“.

Když nás míjel, setkali jsme se pohledem a on se ještě usmál. Ano, tak tenhle by se mi líbil, napadlo mě. To jsem ještě ale netušila, že za pár chvil se setkáme znova.

Mohla za to ta skupinka dětí, které se zběsile řítily dolů po sjezdovce, aniž by braly ohled na ostatní lyžaře.

Tak tak, že několik z nich nesrazily. Já už jsem ale takové štěstí neměla. Pohodově jsme si s Aničkou sjížděly kopec, když v tom se kolem nás vyřítilo těchhle pět malých ďáblíků. A my, ve snaze se jim vyhnout, jsme se s Aničkou srazily.

Její lyže mířila do údolí a já jsem ucítila příšernou bolest ruky. „To nevypadá dobře,“ zkonstatovala. To už kolem nás byl zbytek naší party a Láďa vyrazil pro horskou službu. Dva její členové se k nám vzápětí přiřítili na skútru.

Zlomenina

A jeden z nich byl ten, kterého jsme potkali dole. Hezký a sympatický mužský, při pohledu na něj mě i ta ruka bolela o něco méně. Tedy, dokud mi na ni nesáhl a neřekl: „To bude zlomený, slečno.“

Neúprosný verdikt, který mi rázem zkazil veškerou zbývající náladu. Ivan, jak se nám tenhle horal představil, se dokonale postaral. Scéna jako z filmu, tedy, kdyby mě tak strašně nebolela ta zpropadená ruka. Byla jsem nešťastná a naštvaná, tak jsem se na tenhle silvestr těšila…

Je to hrdina!

Zlomeninu potvrdila i doktorka ve špitále, kam mě Ivan odvezl, a dokonce na mě i celou dobu čekal. Trpělivě seděl v čekárně až do chvíle, než jsem vyšla z ordinace se sádrovou ozdobou na předloktí.

„Vidíte, jak vám to sluší!“ snažil se mě rozveselit, stejně, jako celou cestu zpět na sjezdovku.

Vyprávěl mi o všech svých minulých zraněních a já jsem po chvíli seděla a koukala na něj s otevřenou pusou. Tenhle muž není jen tak nějaký horský švihák, je to opravdový hrdina, měla jsem jasno.

Vůbec se mi s ním nechtělo loučit, s radostí jsem tedy přijala jeho pozvání na čaj do nedaleké hospody, kam za námi asi za hodinu dorazili i mí přátelé.

„Já se s vámi rozloučím,“ řekl po chvíli Ivan a zvedal se k odchodu. Ještě předtím jsem ho ale stihla pozvat, aby s námi následující den na naší chalupě oslavil silvestrovskou noc. Ruka mě bolela, mé zranění ale mělo jednu výhodu.

Na chalupě se o mě všichni starali, jako o královnu. Jen jsem seděla u kamen a v myšlenkách stále vzpomínala na toho šarmantního člena horské služby. Moc jsem si přála, ho ještě někdy vidět, ale tušila jsem, že už to asi nevyjde. Škoda.

Druhý den nikdo lyžovat nešel a všichni pojali silvestrovskou přípravu zodpovědně.

Kluci vyrazili na velký nákup a holky se daly do chystání jídla. Večer se rychle přiblížil a já jsem stále častěji nervózně nakukovala z okna. Přijde, nebo nepřijde?

„Vyhlížíš Ježíška, nebo co?“ dělal si ze mě legraci Láďa, když v tom jsem viděla, jak se k nám po lesní cestě rychle blíží světlo.

Holka z Krkonoš

„Ježíšek“ byl tady! Přiřítil se na skútru jako vítr a já jsem z něj měla radost víc než malá holka. Ivan s námi opravdu strávil celý krásný večer a byl to ten nejlepší silvestr, jaký jsem kdy zažila. I přes tu moji zlomenou ruku.

A když odbíjela půlnoc a my jsme se zapálenými prskavkami stáli ve sněhu a pozorovali ohňostroj, dali jsme si naši první, novoroční, pusu. A tak se ze mě, holky z pražských Nuslí, stala holka z pohádkových Krkonoš.

Přestěhovala jsem se za tím svým horským švihákem, který mě dělá šťastnou už tolik let.

Martina (51), Podkrkonoší

Související články
3 minuty čtení
Můj muž je gentleman, vždy se zastával slabších, což se projevilo již na základní škole ve chvíli, kdy jsem nutně potřebovala pomoci. Byla jsem holka krev a mlíko, a to už na základce. Klukům jsem se líbila a dávali mi to najevo nejrůznějšími způsoby, obdivnými pohledy, zamilovanými psaníčky, všelijakými řečičkami, tu hloupými, jindy ještě hloupějšími. Jeden mi napsal „miluji tě“ křídou na zeď
4 minuty čtení
Prodávala jsem pánské obleky v malém butiku. Práce mě moc bavila. Jedna naplánovaná schůzka s novým zákazníkem dopadla nečekaně. Byl čtvrtek po poledni, když přišel on. Vysoký, trochu nejistý, ale usměvavý. Měl objednaný termín na výběr svatebního obleku. Vzala jsem ho do oddělení s našimi nejkvalitnějšími obleky – vlněnými, jemnými na dotek, s precizně vypracovanými detaily. Jako první jsme zk
3 minuty čtení
Normální člověk se sotva těší na konec prázdnin. Když mi bylo sedmnáct, loučila jsem se v té depresivní době s Tomášem a brečela jsem. Vzpomínám si, jak těžce jsem vždycky nesla, když končily prázdniny. A nejhorší ze všeho to bylo v době, kdy jsem se zamilovala do Tomáše. Bylo mi sedmnáct, jemu o rok víc. Byla jsem naivní, venkovská dívenka, on světem protřelý lufťák z velkého města. Umírala js
3 minuty čtení
Ze žárlivosti je člověk schopen udělat leccos. Jsem už daleko rozumnější než zamlada, zdaleka ne tak vznětlivá a bláznivá. Ale stále zamilovaná. Vdobách, kdy jsme s mým mužem teprve chodili, jsem docela dost žárlila. Naštěstí mě to už nepronásleduje, protože s tím by se nedalo žít, v lepším případě bych skončila jako rozvedená, opuštěná ženská, v horším ve vězení. Jezdívali jsme na chatu jeho r
5 minut čtení
Svůj život jsem promarnila s nesprávným mužem a okamžik, kdy jsem potkala toho pravého, mě málem minul. Nikdy jsem nepatřila k děvčatům, která chtějí dělat kariéru, nebo jen ulovit bohatého chlapa a mít se dobře. Já chtěla najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho už za studií. Jmenoval se Martin, končil práva, nebyl to sice krasavec, ale byl milý a pozorn
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Mistr Frabato: Český mág světového renomé!
enigmaplus.cz
Mistr Frabato: Český mág světového renomé!
Důkazem toho, že i v Čechách se rodí novodobí čarodějové, je František Bardon (1909–1958), přezdívaný mistr Frabato či Arion. [gallery ids="158583,158585,158584"] Jeho sláva dosáhla i daleko za
Dovolená v Turecku: Od odpočinku až po zážitkové výlety
nejsemsama.cz
Dovolená v Turecku: Od odpočinku až po zážitkové výlety
Turecko není zdaleka jen azurové moře a hřejivé sluneční paprsky až do podzimu. Vyjeďte si na lodní výlet po řece, nebo se vydejte za historickými památkami, kterých tu není málo. Istanbul Hlavní město Turecka je Mekka byzantských kostelů, barevných bazarů, trhů s kořením a osmanských mešit. Tohle v plážovém letovisku prostě nezažijete! Silnou duchovní energií na vás dýchne Modrá mešita i Chrám Hagia Sofia, jehož
Stonehenge: Věčná záhada prehistorického kolosu – Dílo obrů, trpaslíků, nebo snad mimozemšťanů?
epochaplus.cz
Stonehenge: Věčná záhada prehistorického kolosu – Dílo obrů, trpaslíků, nebo snad mimozemšťanů?
Ačkoli dnes máme k dispozici ty nejmodernější vědecké metody, stále nevíme, kdo a proč nechal postavit Stonehenge v Anglii. Prozradí nám někdy své tajemství? Tento komplex menhirů a kamenných kruhů, zapsaný na Seznamu světového dědictví UNESCO, je tak stále obestřen záhadami, na které historikové, archeologové i astronomové celá staletí marně hledají odpověď. Stonehenge je majestátním
Znázornění odolnosti: Victorinox Pro Air GMT Automatic
iluxus.cz
Znázornění odolnosti: Victorinox Pro Air GMT Automatic
Společnost Victorinox dnes uvedla na světové trhy hodinky Air Pro GMT Automatic, které jsou připraveny ke vzlétnutí do nebes a zároveň jsou příkladem závazku značky ke kvalitnímu řemeslnému zpracování
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Alexandr Hamilton: Chudý imigrant založil první americkou banku
historyplus.cz
Alexandr Hamilton: Chudý imigrant založil první americkou banku
Malý Alexandr sklopí zrak a zakouká se na svoje staré ošoupané boty. Srdce se mu rozbuší a jeho bledá pleť zrudne hanbou. Nechce už dál poslouchat ty jízlivé řeči o své matce. Přidá proto do kroku, aby byl doma… Píše se rok 1789 a Amerika se stále vzpamatovává z války za nezávislost. I když boje skončily
Miláčka má Rusevová v cizině?
nasehvezdy.cz
Miláčka má Rusevová v cizině?
Herečka Anežka Rusevová (38) ze seriálu ZOO Nové začátky je v poslední době jako vyměněná. Zdá se, že opět hubne, aby měla ještě štíhlejší postavu. prozradila, že ze skříně vyházela neforemné obl
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Analýza DNA jako nástroj pro identifikaci obětí hromadných katastrof
21stoleti.cz
Analýza DNA jako nástroj pro identifikaci obětí hromadných katastrof
DNA neboli deoxyribonukleová kyselina je obsažena v každé tělní buňce a nese genetický materiál jedince, který se předává při rozmnožování z rodičů na potomky. Analýza DNA pak slouží k určení fyziolog
Dýňová polévka s karotkou
tisicereceptu.cz
Dýňová polévka s karotkou
Dýňová polévka je výtečná, sytá, lehce stravitelná a hotová rychle a prakticky bez námahy. Suroviny na 4 porce 1 dýně Hokaido 2 karotky 50 g másla 1 cibule 1 l zeleninového vývaru sůl, pep
Indické Trump Towers se chlubí opulentními penthousy
epochalnisvet.cz
Indické Trump Towers se chlubí opulentními penthousy
Dvojice mrakodrapů, které vyrůstají v Novém Dílí, nabídnou nevšední exkluzivitu a přepych. Není tedy divu, že je o tyto luxusní rezidence v hodnotě od jednoho do patnácti milionů dolarů velký zájem. Věže nabídnou svým obyvatelům také veškerý servis a zázemí, pro ty nejmovitější rezidenty jsou tu pak také čtyři rozlehlé penthousy. Dvě nové věže
Jak mě snacha chtěla vyštípat z domu
skutecnepribehy.cz
Jak mě snacha chtěla vyštípat z domu
Trápila jsem se otázkou, zda mladým vyklidit pole a nechat jim svůj dům, nebo zůstat a bojovat. Nakonec jsem se rozhodla. Nikam se nehnu! Už zase jsem si zalila šálek kávy studenou vodou. Vylila jsem tu břečku do dřezu a znovu zapnula rychlovarnou konvici – ani ťuk. Pustila jsem televizi – ticho a tma jako v hrobě. Chtěla jsem rozsvítit.