Moje kamarádka Jana je můj nejbližší člověk, i když mám spoustu přátel, ona je nej. Jenže jsem zjistila, že má dcera spí s jejím manželem!

Zatímco já mám život celkem klidný, Jana si prožila své. Já se vdala v pětadvaceti, narodily se mi dvě děti a s manželem bydlíme na kraji města v domku zcela normálním spokojeným životem. Syn s námi dosud bydlí, ale dcera se už odstěhovala.

Nejdřív bydlela se dvěma kamarádkami, pak si našla lépe placenou práci. Alespoň tak nám to tvrdila. Já se teď ale obávám, že je vše jinak.

Vzala si velkého donchuána

Jana je podruhé vdaná. Její první muž byl alkoholik a pro ránu nešel daleko. Mají spolu syna, který se ale potatil, a měl dokonce problémy se zákonem. Jana ho už nějakou dobu ani neviděla. Zhruba před deseti lety se moje kamarádka vdala podruhé. Byla jsem jí tenkrát na svatbě za svědka.

Abych pravdu řekla, její manžel mě nijak neoslnil. I když on se opravdu snažil zapůsobit na každého, především pak na všechny příslušnice něžného pohlaví. Je fakt, že je to pěkný chlap. Hezký úsměv, vtip a charisma. A moc dobře si toho je vědom. Já bych mu tedy moc nevěřila.

Tenhle typ znám

Kdysi jsem měla stejnou lásku. Všechny holky mi ho záviděly a on s nimi flirtoval a byl samý vtip a úsměv. Já pořád žárlila a jak se ukázalo, právem. Janin manžel mi ho okamžitě připomněl, už když jsem ho viděla poprvé. Bylo mi hned jasné, že to s ním kamarádka nebude mít jednoduché.

Zatímco mně novomanžel neseděl, můj muž se s ním okamžitě skamarádil. Začali spolu chodit na fotbal, občas na pivo. „Ten Jarda je bezva kluk. To si Jana konečně dobře vybrala!“ pěl na něj ódy. A tak jsme se často vídali ve čtyřech. Mně ale v Jardově přítomnosti dobře nebylo!

Nevěra mu není cizí

A můj instinkt mě nezklamal. „Víš, Věru, tak ti mám pocit, jestli Jarda někoho nemá?“ řekla mi jednou smutně. Bohužel se tenkrát nemýlila, ale odpustila mu. Doufala jsem, že si to vzal k srdci a seká latinu.

Nevím, jak dlouho mu to vydrželo, ale dnes vím, že už má zase milenku. Tou je moje dcera.

Přišla jsem na to jen náhodou. Dlouho se u nás neukázala, tak jsem si říkala, že ji navštívím v práci. Měla jsem cestu do města, a když jsem už pomalu byla u firmy, kde pracuje, vyšla ven ze dveří. Objevil se Jarda.

Objali se, líbali a pak do sebe zavěšeni odešli. Byl to šok. Nevěřila jsem svým očím, ale nespletla jsem se.

To vím jistě. A teď nevím, jak s tím naložím. Je to už pár týdnů a já to pořád nosím v sobě. Nedokážu to říct nikomu, ani manželovi, ani kamarádce, vlastně nejsem ani schopná se zeptat dcery.

Bojím se, že se to provalí, že přijdu o kamarádku, nebo o svou dceru nebo o obě!

Věra Z. (62), Bruntál