Domů     Než odbije půlnoc…
Než odbije půlnoc…
3 minuty čtení

O toho kluka nemůžu přijít! To jsem si uvědomila na poslední chvíli a uháněla, seč mi síly stačily, abych zachránila, co se dá.

Věděla jsem, že to musím stihnout do půlnoci, abych to byla právě já, kdo vedle něj bude stát, a kdo mu dá tu první novoroční pusu. Zasloužil si ji, víc než kdokoli jiný.

A já jsem byla tak hloupá, že jsem to vůbec neviděla. A teď jsem upalovala tou mrazivou nocí napříč naším městečkem a doufala, že máme ještě šanci na záchranu.

Na druhou kolej

S Hynkem jsme spolu chodili už od gymnázia. Oba jsme věřili, že náš vztah vydrží navždy, užívali jsme si přítomnost, plánovali budoucnost.

Naše plány se ale začaly bortit, když jsem nastoupila na vysokou školu a začala žít na koleji, zatímco on zůstal v našem rodném městě.

Až příliš jsem se tehdy nechala zlákat studentským životem. Dlouhé flámy, čundry nebo jen líné vysedávání s kamarády ze školy pro mě najednou byly důležitější než cokoli jiného.

Čím dál více jsem na víkendy odmítala jezdit domů, svůj starý život, do kterého patřil i Hynek, jsem odsunula na druhou kolej, aniž bych se starala, co tím způsobím.

„Chceš se mnou ještě vůbec být?“ zeptal se mě smutně, když jsem mu oznamovala, že ani silvestr nestrávíme spolu.

Co ho tak rozčílilo? Že jsem tři týdny nepřijela domů? Že jsem neodepsala na žádný jeho dopis? Nebo snad, že silvestr oslavím bez něj? Už snad nejsme malé děti… Byl Štědrý večer a my jsme se poprvé pohádali.

Beze slov jsme si předali dárky, a aniž bychom je rozbalili, odešli jsme každý svým směrem, a doma čekali, až se ten druhý přijde omluvit. Najednou jsem neměla ani náladu, odjet a přivítat nový rok s přáteli.

Uběhl týden, silvestr byl tu, Hynek se stále neozýval a mně se stýskalo jako nikdy. Smutně jsem prohlížela dárek, který jsem od něj dostala, byl stále nerozbalen, a tak jsem ho otevřela. Byla to obálka, která ukrývala poklad. Uvnitř byla básnička, kterou pro mě složil.

Deset, devět…

Byla o mně, byla o nás. Jak moc mě asi musí mít rád někdo, kdo napíše něco tak krásného, napadlo mě a už jsem nechtěla čekat ani minutu. Za půl hodiny bude půlnoc, snad máme ještě šanci nový rok přivítat spolu.

Uháněla jsem přímo ke kulturáku, místní omladina tu slavila silvestr a já jsem věděla, že Hynek tam nebude chybět. „Deset, devět, osm…,“ zní velkým sálem a já marně mezi přítomnými hledám ty jeho oči.

Stojí opřený o barový pult a popíjí pivo, sám. Ale ne nadlouho! Jeho už nikdy samotného nenechám, šeptám mu do ucha, když ho konečně obejmu a společně křičíme na celé kolo, „Šťastný nový rok!“ Stejně, jako už téměř čtyřicet let.

Lenka (57), Jihlavsko

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.