Domů     Ať konečně žiji naplno!
Ať konečně žiji naplno!
5 minut čtení

Čas se zpátky vrátit bohužel nedá a já v životě udělala hodně chyb. Tou největší ale bylo, že jsem vlastně nežila podle sebe. Tedy až donedávna.

Rozhlížím se po mé vlastní zahrádce. Ano, to slovo vlastní hodně zdůrazňuji. Je mi dvaasedmdesát a toužila jsem po ní celý život. Stejně jako po opravdové a velké lásce a mnoha dalších věcech. Jenže pořád jsem musela dělat něco jiného, a hlavně pro jiné.

Ale dnes se ptám, zda jsem skutečně musela. Anebo zda to byla jen jedna velká životní chyba. Samozřejmě že nemá dnes cenu si nic vyčítat, ale za zamyšlení to stojí. Kde se to v člověku bere, že se uspokojí s tím, co dělá pro druhé, a zapomene na sebe.

Poslušná holčička

Narodila jsem se do rodiny, kde byl řád a plnění si svých povinností nade vším ostatním. Včetně lásky. Byl to prostě zákon. Mojí povinností bylo rodiče poslouchat, respektovat, nebylo ale už třeba je milovat. Úcta, poslušnost ano, lásku po mně nikdo nechtěl.

Povinností mých rodičů pak bylo mě správně vychovat, ne se se mnou mazlit. To také předurčilo můj další život. Na jejich přání jsem proto vystudovala vysokou školu a vdala se za společensky dobře postaveného a slušného člověka.

Život bez lásky

Můj život bez láskyplného objetí pokračoval i v dospělosti. Možná že jsem si tehdy dokonce nějaký čas namlouvala, že jsem do Ivana, svého muže, zamilovaná. Byl to velký sebeklam.

Ivan byl sice slušný člověk, vzdělaný, dobře situovaný, ale studený jako kus ledu.

Nic na tom nezměnily ani naše děti. Chtěla jsem jim dát co nejvíc lásky, ale moje snaha se míjela účinkem. Jakoby jim víc vyhovoval otcův chladný přístup.

Byl to blesk z čistého nebe

Po mateřské jsem nastoupila do zaměstnání, kde mě to příliš nebavilo, ale kde jsem potkala Pavla. Naše první setkání proběhlo na chodbě před mnou kanceláří. Pozdravil mě a mně vyhrkly slzy.

Nechápala jsem to. Až později mi došlo, že to byly slzy štěstí. Konečně jsem ve svém životě potkala osobu plnou emocí, lásky a pochopení. Stali se z nás přátelé, kteří byli neuvěřitelně silně naladěni na stejnou strunu.

Vím, co se sluší a patří

Naše láska, která mezi námi zcela živelně propukla, měla však jeden velký a dost podstatný háček. Oba jsme byli zadaní. A oba jsme byli také dobře vychovaní. Naše láska tak byla vlastně spíš platonická než milenecká. Nemohli jsme být spolu, ale ani bez sebe. Potřebovali jsme se vídat, držet se za ruce, povídat si, snít.

Další komplikace

Naše trápení trvalo přes deset let. Pak se Pavel, kterému konečně dospěly děti, rozvedl. Mohlo by se zdát logické, že ten samý krok udělám i já. Jenže právě v té době dostal můj otec mrtvici. Mojí povinností bylo se o něj starat.

To mi samozřejmě zabralo veškerý můj volný čas. Pavel ještě chvíli čekal. Když ale onemocněla i moje matka, neměla jsem už žádný čas na naši lásku. Nechtěla jsem Pavla dál napínat a náš vztah nevztah ukončila. Strašně jsem to obrečela, ale jinou cestu jsem tehdy neviděla.

Můj prázdný domov

Uběhlo zase několik marných, naprosto zbytečných let. Rodiče zemřeli a moje děti dospěly a odešly z domu. Možná bych měla v té chvíli pociťovat určité uspokojení. Vždyť o rodiče jsem se starala do poslední chvíle.

Děti jsem dobře vychovala a dovedla je až k tomu, že se úspěšně postavily na vlastní nohy.

Jenže já vůbec spokojená nebyla. Cítila jsem naopak naprosté prázdno, marnost a zoufalství. Žila jsem v prázdném bytě vedle manžela, se kterým jsme už sotva promluvili pár slov za týden. Jeden druhého jsme vůbec nepotřebovali. Pohromadě nás drželo jedině to, že jsme se oba báli samoty.

Tak a dost!

Můj prázdný a fádní život najednou rozčeřila nečekaná nemoc. Skončila jsem v nemocnici na přístrojích a bojovala o holý život. Takto smrti blízko jsem ještě nikdy nebyla a najednou jsem si uvědomila naplno konečnost života.

Jenže já jsem si musela přiznat, že na ten skutečný život vlastně teprve čekám, že donedávna jsem žila jen podle lidí kolem sebe a podle jejich pravidel. Tak nějak nanečisto s vidinou toho až…

A tehdy jsem si slíbila, že jestli přežiju, začnu konečně žít podle sebe a pro sebe.

Nechtěli to pochopit

Z nemocnice jsem se vrátila jako docela jiný člověk. Přestala jsem se bát žít. Znamenalo to udělat několik velice zásadních kroků. Nejprve jsem se k údivu všech, včetně manžela, rozvedla.

Pak jsem zavolala Pavlovi, který byl pořád volný, a u kávy v zahradní restauraci mu řekla, že ho stále miluji a chci s ním žít.

Věděla jsem, že mě může potkat odmítnutí, ale riskla jsem to. A vyšlo to. Pak už zbývalo jen prodat byt po rodičích a s Pavlem si vybrat malý domek se zahrádkou na vesnici.

Časem jim to dojde

Moje kroky vyvolaly mezi příbuznými i známými velký rozruch. O některé z nich jsem přišla. Také děti se na mě dost rozzlobily, že jsem „jim“ prodala byt, utratila „svoje“ našetřené peníze a opustila otce. Přestaly se mnou komunikovat.

Ale věřím, že nakonec všechno pochopí. V sedmdesáti jsem se podruhé vdala a konečně žiju svůj život.

Tereza N. (72), Znojmo

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
V nešťastném manželství jsem se trápila mnoho let, až jsem konečně našla odvahu odejít. Dostala jsem novou šanci, byla to velká životní výhra. Už na začátku našeho vztahu jsem mohla tušit, že to nebude procházka růžovým sadem. Jenže jsem byla vychovaná tak, že žena má od chlapa vydržet všechno. Do manželství s Jardou mě dotlačily naše rodiny. Znaly se po generace a nějak je napadlo, že by se ho
3 minuty čtení
Nevěřila jsem vnukovi, že chodí ta šelma kočce vyjídat misku. Pak jsem ji ale uviděla na vlastní oči. Přilepila se na nás s celou rodinkou, před kterou nebylo úniku. Otom, že by si takové zvíře dokázalo vytvořit vztah k člověku, jsem nikdy neslyšela. A to jsem měla strýce myslivce. Před třemi lety, když byl u nás na prázdninách vnuk Kryštof, tvrdil, že viděl lasičku, jak se válí v kurníku mezi
2 minuty čtení
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada mi spadla dolů závistí. Už čtyři roky jsem byla v důchodu
4 minuty čtení
Když jsme se poznali, byl to akční muž a mně to imponovalo. Horské túry, cyklovýlety, běžky, věděla jsem, že s ním se nudit nebudu. Ataky že ne. Jen jsem tehdy ještě netušila, že jeho „akčnost“ bude jednou totálně určovat celý náš život. Dovolené nevyjímaje, takže u moře si s ním nikdy nelehnu. Ne, že bych byla lenoch Už od mládí jsem vrcholově sportovala. Od starších žákyň jsem hrála záv
3 minuty čtení
Svatební den mé sestřenice, na který jsem se tak těšila, byl jako zlý sen. Viděla jsem, co jsem určitě vidět nechtěla. Naše rodina je rozesetá po celé Evropě. Jedna moje sestra žije v Německu, druhá v Itálii. Dokonce i můj bratranec se přiženil do Norska. Jen já a má sestřenice Mirka jsme zůstaly v Čechách. Soudržná rodina V naší rodině je samozřejmostí, že když se někdo bere, jedná se ob
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
iluxus.cz
Luminox rozšiřuje sérii RECON s novými 8830 NAV SPEC
Společnost Luminox, švýcarská značka hodinek, které důvěřují příslušníci Navy SEALs, záchranáři a elitní dobrodruzi po celém světě, s hrdostí představuje další evoluci hodinek připravených pro mise: ř
Zapečená cuketa se slaninou
tisicereceptu.cz
Zapečená cuketa se slaninou
Můžete vynechat slaninu, čímž z tohoto pokrmu uděláte i skvělé jídlo pro vegetariány. Suroviny 2 menší cukety 100 g anglické slaniny 50 g tvrdého sýra sůl šlehačka prolisovaný česnek a byli
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
enigmaplus.cz
Abysál: Zóna, kde žijí monstra? Co se skrývá v nejtemnějších hlubinách oceánu?
Chapadla, ostré zuby či démonické ryby bez tváře. Hlubomořská zóna Abysál je jedno z nejtemnějších míst na naši Zemi. Sluneční světlo sem neproniká a tak zde život probíhá ve věčné temnotě. Mohou se v
Baroni omezili práva nehodného krále
historyplus.cz
Baroni omezili práva nehodného krále
Král se tváří vznešeně, ale potají skřípe zuby. Historický dokument, jehož platnost právě stvrzuje přiložením své pečeti, mu nadiktovali vzbouřenci z řad vysoké šlechty, kteří o pár dní dříve obsadili Londýn. Anglie v roce 1199 truchlí i oslavuje současně. Tento svět právě opustil chrabrý král Richard Lví srdce (*1157), ale země vzápětí získává nového panovníka. Stává se
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
21stoleti.cz
Experiment Tuskegee: Ve jménu vědy nemáte nárok na penicilin!
Odstartovalo to v roce 1932 a trvalo další čtyři dekády. Americká Veřejná zdravotní služba (PHS) realizovala projekt zaměřený na studium syfilidy u Afroameričanů. Ty pak nechala desítky let trpět, aby
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
skutecnepribehy.cz
Konečně už nemusím tak zoufale šetřit
Důchod, který jsem pobírala, nebyla žádná sláva. Zoufale jsem si hledala brigádu nebo jiný zdroj příjmu. Až si mě našla skvělá práce sama. Na ten nápad mě přivedla bývalá kolegyně Jarka. Prý si našla senzační brigádu. „Přes noc doplňuji zboží v nákupním centru a mám za to spoustu peněz. No věřila bys tomu?“ vysvětlovala mi nadšeně. Brada
Svrab je zase mezi námi
nejsemsama.cz
Svrab je zase mezi námi
Svědění, vyrážka, bezesné noci a nejasná diagnóza. Možná se nejedná o alergii, ale o svrab. Šíří se mezi námi takřka raketovou rychlostí. Co s ním? Je to kožní onemocnění, které je aktuálně na velkém vzestupu. Jak svrab vypadá, proč se tak rychle šíří, jak se chránit a co na něj skutečně zabírá? Proč se svrab vrací? Možná jste o něm slyšela z vyprávění
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
epochalnisvet.cz
Šokující zpověď Keanu Reevese: Slavný herec prý viděl duchy!
Herec se svým kamarádem zastaví stopařce. Je to mladá dívka, co se prý potřebuje dostat domů. Jenže, když se auto přiblíží až k mostu, který vede do města, děvče zmizí, jako kdyby tu ani nikdy nebylo. Šlo snad u nějaký přelud, nebo třeba ducha, který věčně bloudí krajinou?   Když je hollywoodskému herci Keanu Reevesovi
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
epochanacestach.cz
LITOMĚŘICKÉ VINOBRANÍ 2025.
Jedná se o jednu z největších a nejoblíbenějších akcí ve městě. Slavnost sklizně vinné révy je spojena s kulturním programem, hudebními vystoupeními, degustacemi vína, burčáku a dalších pochutin. Kulturní program bude probíhat opět na několika scénách – Mírové náměstí, historická scéna, divadelní nádvoří, hradní nádvoří, Tržnice Felixe Holzmanna, Dominikánské náměstí a klub Baronka. http://mkz-ltm.cz/mimoobjekty/program/vinobrani-2025-6126.html
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
nasehvezdy.cz
Mužům umí Švandová stále poplést hlavy
Internet a sociální sítě se pro herečku Janu Švandovou (78) stávají novou zábavou a herečka přiznala, že se do jejich objevování vrhá s nadšením. Sleduje, co se kolem děje, a přiznává, že si užívá
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
epochaplus.cz
Abeceda českých vynálezů, které změnily svět
Chytré české mozky daly světu už obrovské množství významných objevů, od těch notoricky známých, starých i stovky let, až po ty nové, o kterých jste možná ještě neslyšeli. Všechny vyjmenovat nedokážeme, ale provedeme vás abecedou těch, které zanechaly nesmazatelnou stopu. Lodě jezdí rychleji, rány se lépe hojí, fotografie už nejsou černobílé a táborníkům neteče do