Domů     Z mého manžela je zlý dědek!
Z mého manžela je zlý dědek!
4 minuty čtení

Vždy jsem se bála, co bude, až můj muž půjde do důchodu. Byl to společenský člověk a miloval svoji práci. Vše předčilo mé nejčernější představy.

Už dávno jsem tušila, že až půjde Sláva do důchodu, bude to pro něj utrpení. Celý život byl zvyklý na to, že pořád něco dělal. Živil se jako řidič náklaďáku, denně přicházel do kontaktu s lidmi.

Důchodu se báljako čert kříže

Ve volném čase pracoval na naší chatě nebo chodil do hospody hrát na kytaru a karty. Do důchodu se netěšil a každý z rodiny to věděl. Já jsem přece jen doufala, že si v tom najde zalíbení a trochu se zklidní.

Když nadešel čas jeho odchodu do důchodu, domluvil se s majitelem firmy, že dokud mu to zdraví a především lékař dovolí, může dál jezdit. Kvalitních a spolehlivých zaměstnanců, jako je Slávek, je holt stále nedostatek.

A tak můj muž ignoroval svůj věk a s chutí pracoval dál a někdy mi přišlo, že dokonce víc, jen aby všem dokázal, že on na to ještě má!

„Slávo, neblázni! Mysli na své zdraví a na mě. Co bych si bez tebe počala?“ snažila jsem se ho mírnit. Jen se zasmál a mávl rukou. Jenže tělo neošálíš a můj srdnatý muž neprošel další zdravotní prohlídkou.

Začal si hledat zábavu

Začal mít problémy s očima a také srdce nepracovalo, jak mělo. Žádný doktor si nevezme na triko, že řidič takového monstra, jako je tirák, dostane v práci infarkt. Jednoho dne tedy zůstal natrvalo doma a byl z toho velmi přešlý.

Po čase se mu vrátila jeho aktivita. „Nechceš, Anežko, abych skočil do obchodu?“ ptal se mě hned po ránu.

Když bylo potřeba, šel klidně tři kilometry pro chleba a máslo, jen aby byl v pohybu. Bydlíme v Praze a chatu máme za Prahou. Zprvu dost času trávil tím, že se autobusem dopravil na chatu, tam si vypil kávu a jel zase domů.

Potřeboval vědět, že žije, a tak si na každý den vymýšlel nějakou aktivitu. Já mu společnost nedělala, protože jsem často hlídala vnoučata. „To není práce pro chlapy,“ odbyl mě, když jsem mu nabídla, že by mi mohl pomoci. Pak si ale našel zálibu, která zpočátku vypadala velmi dobře.

Začal skoro denně jezdit po pražských památkách: „Konečně si také prohlédnu, co každý cizinec zná lépe než já!“ Prolezl snad celé Staré Město, a dokonce si našel ještě dalšího koníčka. Fotografoval si domovní znamení.

Říkala jsem si, že by mohl aspoň chvíli zůstat doma, ale bylo zase lepší, když měl zábavu a nenudil se.

Začal chodit do hospody

Zničehonic doma začal velmi pečlivě třídit odpad. Především papír. Nikdy mu na tom nějak zvlášť nezáleželo. Teď třídil jako šílenec. Byl rád, když byl koš s papírem plný a on ho mohl jít vyhodit.

U nás byla popelnice skoro stále plná, a tak chodil o dva bloky dál a po cestě se vždy zastavil na pivko nebo dvě. Nevadilo mi to. „Jen ať si také trochu poklábosí s chlapy,“ říkala jsem sousedce. „No, aby se z něho nestal nakonec ožrala,“ starala se sousedka. Prý ten její na tom byl stejně.

Každý den končíval v hospodě, kde mazal karty o peníze. A protože prohrával, často jim chyběly peníze na složenky, protože ten její stihl prohrát nejen svůj, ale i její důchod.

Záchranu viděla v tom, že jednou při návratu domů spadl na schodech a zlomil si ruku. Hrát už nemohl.

Všem nadával

Jenže Sláva se začal vracet čím dál později. A já náhodou zjistila, že si našel nového „koníčka“! Když se vracel z hospody po celkem rušné cestě domů, našel si lavičku, ze které začal pozorovat, jak se lidé na ulici chovají. A také je peskovat!

Jednou, když dlouho nešel a mobil si nechal doma, jsem se mu vydala naproti. Nevěřila jsem svým očím, když jsem ho viděla, jak buzeruje kolemjdoucí.

Stydím se za něj

Když kolem něj prošla mladá holka, která odhodila na zem nedopalek od cigarety, vyskočil a rychle za ní mazal, aby jí vynadal, a současně ji donutil, aby nedopalek zvedla a hodila do koše. To samé udělal vzápětí jednomu pejskaři, který neuklidil po svém miláčkovi.

Pokřikoval i po mladících, kteří se na chodníku projížděli po skateboardech. A všem jenom nadával! Jak moc jsem se za něj styděla. Když přišel domů, tak jsem si ho podala a on mi slíbil, že toho nechá, anebo že to alespoň nebude dělat v naší čtvrti. Já se teď děsím, co dalšího ho napadne!

Anežka H. (68), Praha

Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud