Vždy jsem se bála, co bude, až můj muž půjde do důchodu. Byl to společenský člověk a miloval svoji práci. Vše předčilo mé nejčernější představy.
Už dávno jsem tušila, že až půjde Sláva do důchodu, bude to pro něj utrpení. Celý život byl zvyklý na to, že pořád něco dělal. Živil se jako řidič náklaďáku, denně přicházel do kontaktu s lidmi.
Důchodu se báljako čert kříže
Ve volném čase pracoval na naší chatě nebo chodil do hospody hrát na kytaru a karty. Do důchodu se netěšil a každý z rodiny to věděl. Já jsem přece jen doufala, že si v tom najde zalíbení a trochu se zklidní.
Když nadešel čas jeho odchodu do důchodu, domluvil se s majitelem firmy, že dokud mu to zdraví a především lékař dovolí, může dál jezdit. Kvalitních a spolehlivých zaměstnanců, jako je Slávek, je holt stále nedostatek.
A tak můj muž ignoroval svůj věk a s chutí pracoval dál a někdy mi přišlo, že dokonce víc, jen aby všem dokázal, že on na to ještě má!
„Slávo, neblázni! Mysli na své zdraví a na mě. Co bych si bez tebe počala?“ snažila jsem se ho mírnit. Jen se zasmál a mávl rukou. Jenže tělo neošálíš a můj srdnatý muž neprošel další zdravotní prohlídkou.
Začal si hledat zábavu
Začal mít problémy s očima a také srdce nepracovalo, jak mělo. Žádný doktor si nevezme na triko, že řidič takového monstra, jako je tirák, dostane v práci infarkt. Jednoho dne tedy zůstal natrvalo doma a byl z toho velmi přešlý.
Po čase se mu vrátila jeho aktivita. „Nechceš, Anežko, abych skočil do obchodu?“ ptal se mě hned po ránu.
Když bylo potřeba, šel klidně tři kilometry pro chleba a máslo, jen aby byl v pohybu. Bydlíme v Praze a chatu máme za Prahou. Zprvu dost času trávil tím, že se autobusem dopravil na chatu, tam si vypil kávu a jel zase domů.
Potřeboval vědět, že žije, a tak si na každý den vymýšlel nějakou aktivitu. Já mu společnost nedělala, protože jsem často hlídala vnoučata. „To není práce pro chlapy,“ odbyl mě, když jsem mu nabídla, že by mi mohl pomoci. Pak si ale našel zálibu, která zpočátku vypadala velmi dobře.
Začal skoro denně jezdit po pražských památkách: „Konečně si také prohlédnu, co každý cizinec zná lépe než já!“ Prolezl snad celé Staré Město, a dokonce si našel ještě dalšího koníčka. Fotografoval si domovní znamení.
Říkala jsem si, že by mohl aspoň chvíli zůstat doma, ale bylo zase lepší, když měl zábavu a nenudil se.
Začal chodit do hospody
Zničehonic doma začal velmi pečlivě třídit odpad. Především papír. Nikdy mu na tom nějak zvlášť nezáleželo. Teď třídil jako šílenec. Byl rád, když byl koš s papírem plný a on ho mohl jít vyhodit.
U nás byla popelnice skoro stále plná, a tak chodil o dva bloky dál a po cestě se vždy zastavil na pivko nebo dvě. Nevadilo mi to. „Jen ať si také trochu poklábosí s chlapy,“ říkala jsem sousedce. „No, aby se z něho nestal nakonec ožrala,“ starala se sousedka. Prý ten její na tom byl stejně.
Každý den končíval v hospodě, kde mazal karty o peníze. A protože prohrával, často jim chyběly peníze na složenky, protože ten její stihl prohrát nejen svůj, ale i její důchod.
Záchranu viděla v tom, že jednou při návratu domů spadl na schodech a zlomil si ruku. Hrát už nemohl.
Všem nadával
Jenže Sláva se začal vracet čím dál později. A já náhodou zjistila, že si našel nového „koníčka“! Když se vracel z hospody po celkem rušné cestě domů, našel si lavičku, ze které začal pozorovat, jak se lidé na ulici chovají. A také je peskovat!
Jednou, když dlouho nešel a mobil si nechal doma, jsem se mu vydala naproti. Nevěřila jsem svým očím, když jsem ho viděla, jak buzeruje kolemjdoucí.
Stydím se za něj
Když kolem něj prošla mladá holka, která odhodila na zem nedopalek od cigarety, vyskočil a rychle za ní mazal, aby jí vynadal, a současně ji donutil, aby nedopalek zvedla a hodila do koše. To samé udělal vzápětí jednomu pejskaři, který neuklidil po svém miláčkovi.
Pokřikoval i po mladících, kteří se na chodníku projížděli po skateboardech. A všem jenom nadával! Jak moc jsem se za něj styděla. Když přišel domů, tak jsem si ho podala a on mi slíbil, že toho nechá, anebo že to alespoň nebude dělat v naší čtvrti. Já se teď děsím, co dalšího ho napadne!
Anežka H. (68), Praha
