Domů     Připravil mě o dceru
Připravil mě o dceru
5 minut čtení

Můj život v důchodu jsem si představovala úplně jinak. Místo spokojeného stáří jsem ale zůstala sama, opuštěná a především hrozně nešťastná.

Prohlížím si staré fotografie a už zase pláču. Co se to jen stalo? Vše přece zpočátku vypadalo tak slibně. Když se to pak ale začalo kazit, valilo se to na mě a na ostatní jako lavina, kterou nešlo zastavit. Nechce se mi žít, ale musím.

Pořád ještě doufám, že se stane zázrak a moje dcera nebo mé dvě krásné vnučky zazvoní u mých dveří.

Naše hodná Vendulka

Dlouho jsme s manželem čekali na naše první a poslední dítě. Už jsme si říkali, že nám to asi ani nikdy nevyjde, a přemýšleli o adopci. Nakonec se nám přece jen narodila Vendulka. Krásná, roztomilá, naše sladká, malá princeznička.

Byli bychom pro ni bývali udělali cokoli i položili vlastní život. Bohužel nic z toho by nepomohlo. Naši milovanou holčičku zabila ve čtyřech letech zákeřná nemoc.

Rozhodl to manžel

Naše bolest, zoufalství a trápení bylo nekonečné. Ztrátu Vendulky nám nic nemohlo plně nahradit. Přesto manžel začal postupně hovořit o našem původním plánu. O adopci.

Nejprve jsem nechtěla o ničem slyšet, pak jsem ale přece jen přistoupila na manželovo přání, mít zase plnohodnotnou rodinu a vychovávat dítě. A tak se do našeho domu dostala malá Editka.

Plný dům smíchu

Editka byla pětiletá holčička nabitá neuvěřitelnou energií. Neustále někde běhala, bláznivě se hlasitě smála a pořád si s námi chtěla hrát. Náš domov ohromně oživila a vyhnala z něj ty nejhorší chmury.

Ale její divokosti jsem se až trochu bála. S manželem jsme ji však až obdivuhodně snadno zvládali. Měla svůj řád, dobře se učila a celkem poslouchala. Pak nás ale potkalo další neštěstí.

Neměla jsem čas

Manžel zcela nečekaně prodělal mrtvici. Přežil, ale zůstal ochrnutý na polovinu těla. Musela jsem se o něj víc starat a na Editu jsem už neměla tolik času. Doufala jsem, že to pochopí a také mi s tátou pomůže. Jenže ona právě prožívala bouřlivě pubertu a nic ji nezajímalo.

Už jsme na ni nestačili a Edita v sedmnácti odešla z domu. Nějaký čas se vůbec neozvala. Pak nám přišla oznámit, že se svým partnerem čeká dítě.

Dokud jsem toho jejího přítele neviděla, byla jsem ráda, že si našla partnera a že z ní bude, i když na můj vkus dost mladá, maminka.

Byl to darebák a násilník

Když jsem však toho chlapa uviděla na vlastní oči, přepadl mě hrozný strach. Tak nějak intuitivně. Šla z něj špatná energie, jeho zlý pohled se střetl s mým a bylo hned jasné, že z nás dvou přátelé nikdy nebudou. Ale zlé myšlenky jsem zaháněla.

Těšila jsem se na první vnouče a chtěla jsem, aby byl klid. Edita se najednou zklidnila a stala se z ní zodpovědná maminka.

První konflikty

Když se narodila Evička, byli jsme všichni nadšení. Já Editě pomáhala, jak jen mi to dovolovala moje péče o manžela. Vím, že to dceřin přítel nesl s velkou nelibostí. Zejména když jsem chodila k nim domů.

Tehdy jsem jim totiž mohla „nahlédnout do kuchyně“ a zjistit, jak to u nich doma chodí. Karel, tak se ten chlap jmenuje, byl velice autoritativní a k Editě se choval opravdu dost hrubě. A bohužel nejen to.

Utekla od něj

Brzy nato se ukázalo, že naše dcera je vystavena domácímu násilí. Karel nešel pro facku daleko a bohužel nezůstalo jen u ní. Když k nám poprvé Edita přiběhla vyděšená a zmlácená s malou uplakanou Evičkou, byli jsme s manželem v šoku.

Edita s dcerou zůstala u nás ale jen pár dní. Pak odešla zpátky s tím, že čeká další dítě.

Myslela jsem, že to neunesu

Já i manžel jsme se velice trápili, protože Edita dál žila u Karla. Když porodila další dceru Zuzanku, začala se nás stranit. Manželův zdravotní stav se zhoršil a já neměla mnoho času starat se ještě o vnučky. Editu jsem tak potkala až na pohřbu.

Hrozně se změnila. Ani se v těch posledních dnech nebyla na tátu podívat.

Byla jsem najednou sama a měla hodně času. Doufala jsem, že teď najdu útočiště u dcery, pohlídám jí děti a potěším se s nimi. Bohužel to tak nebylo. Když jsem jednou za Editou a vnučkami zašla, nepustila mě ani dál.

Obrovské zklamání

Řekla mi, že si Karel nepřeje, abych měla jakýkoli vliv na výchovu jeho dětí. A Edita prý chce mít svůj domov a svou domácnost. My s mužem jsme prý stejně vždy měli raději Vendulku a pořád ji s ní porovnávali.

Když mě prý nejvíc potřebovala, starala jsem se jen o tátu. Řekla mi toho ještě mnohem víc ošklivého, ale já už to ani neposlouchala. Stály jsme mezi dveřmi a Zuzanka s Evičkou za mnou na chodbu ani nesměly. Bylo to pro mě velké zklamání.

Jsem sama a bezmocná

Od té doby se s Editou nestýkáme. Občas hlídkuju u školy, abych své vnučky alespoň zahlédla. Rostou jako z vody, ale já nemám odvahu se k nim přiblížit. Všichni mi říkají, že mám na to právo.

Ale co když jim jejich máma s tátou napovídali o mně nějaké nesmysly a ony by se mnou ani mluvit nechtěly?

Za všechno může ten darebák. Zmanipuloval Editu, postavil ji proti mně. A teď si ji může ovládat, jak chce. A bohužel také mlátit. Kdybych to jen mohla nějak zastavit! Už na to ale nemám sílu.

Romana Z. (75), Havlíčkův Brod

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.