Domů     Už nás nebaví vyhrávat
Už nás nebaví vyhrávat
4 minuty čtení

Touha po výhře vzala zasvé, když se nám začaly hromadit v bytě nepotřebné věci. Už jsme nechtěli vyhrávat, ale nedokázali jsme přestat!

Vše začalo úplně nevinně. S manželem jsme společně, čistě z nudy, vyluštili pár křížovek a zaslali příslušné kódy do nějakého časopisu. K našemu velkému překvapení jsme vyhráli rovnou první cenu – ledničku!

Naše nadšení neznalo mezí! Manžel hned běžel do nejbližší trafiky a nakoupil snad všechny časopisy s křížovkami, co tam měli. Nastala perná práce. Vše vyluštit a poslat v daném časovém termínu! Bylo s tím dost práce, ale tušili jsme, že se to vyplatí.

Úplně jsme ztloustli

Někdy jsme si lámali nad těmi chytáky hlavu až do půlnoci. „Je to dřina,“ pochvaloval si manžel a dodal: „Stojí to za to! Máme už nejen ledničku, ale i horkovzdušnou fritézu, čokolády, žvýkačky a ty máš ten krém proti vráskám!“ Já jeho nadšení nesdílela.

Už tehdy jsem tušila, že nám tenhle nový koníček trochu roste přes hlavu. Přestali jsme chodit na naše pravidelné vycházky. Nedostatek pohybu a konzumace sladkých výher se podepsaly na našich postavách.

Ztloustli jsme a zlenivěli. „Přemku, měli bychom se sebou něco dělat. Úplně jsme se změnili. Jsme jako zhypnotizovaní“ domlouvala jsem mu, ale manžel nedbal. Nejzáhadnější bylo, že jsme vyhrávali opravdu často.

Už jsme nevěděli, co si počít s výhrami

Časem nás začal přecházet smích. Vyhráli jsme druhou pračku a nikdo ji nechtěl. Stála uprostřed pokoje a my se jí vyhýbali. Vedle ní časem přibyla další trouba a sada talířů.

Po značkové čokoládě se jen zaprášilo, ale vnoučata k nám přicházela s přísným zákazem konzumace čehokoli a my všechno sníst také nemohli.

„Je na čase přestat! Najdeme si jiného koníčka!“ apelovala jsem na manžela snad denně. „Jsem na těch výhrách závislý. Jako nějaký alkoholik nebo hráč na automatech. Ale co, buď ráda, že nejsem alkoholik,“ odbyl mě a zabořil hlavu do křížovek.

Tentokrát se hrálo o elektrokolo a já pocítila velké obavy z výhry. Na kole neseděl od mládí, a pokud vyhraje, určitě si namlátí! Přemýšlela jsem, jak tenhle kolotoč zastavit. Jsme děti štěstěny, ale nejsme z toho šťastní.

Z elektrokola jsem měla strach

Asi ani nemusím říkat, jak to dopadlo. Elektrokolo si Přemek vyzvedl na poště a domů už si to přištrádoval na něm.Musím něco vymyslet, než tohle bláznění špatně skončí,“ rozhodla jsem se a o radu poprosila maminku.

Zrovna si chudák namáčela suchárek, co dostala od nás. V hořké kávičce změkl a ona si na něm alespoň nevylámala zuby.

Měla je i ve svém věku všechny svoje a u zubaře ji ukazovali jako přírodní úkaz. „A to jsem si čistila celé dětství zuby kartáčkem s prasečími štětinami!“ smála se vždycky pyšně tahle devadesátiletá krasavice. Měla krásné dlouhé vlasy zapletené do copu. Teď si na ně povinně lila kondicionéry z našich výher…

Maminka mi poradila

„Mami, poraď,“ poprosila jsem a ona se jen tak mírně usmála. Pohladila mě po hlavě a řekla: „Samozřejmě že ti poradím. A ráda! Udělala bych to už dávno, ale nechtěla jsem se vnucovat. Ale když chceš, radu ti dám! Zamysli se. Komu by vaše výhry udělaly radost? Kdo uvítá novou pračku a spoustu dalšího?“

Nevěděla jsem. Kamarádky nic nechtěly a dětem jsem občas něco vnutila proti jejich vůli. „Nevím,“ přiznala jsem upřímně. Ona se znovu usmála: „No přece nějaké organizace.

Dětský domov, Klokánek, Domov pro seniory nebo třeba Ubytovna pro matky v tísni…“ Koukala jsem na maminku úplně nechápavě.

Vůbec jsem totiž nechápala, že mě něco tak prostého nenapadlo už dávno. Každý den jsem přece chodila okolo ubytovny pro bezdomovce! Vyskočila jsem, jako by mi za patami hořelo. Pospíchala jsem domů. „Koukej luštit, a rychle!

Máme toho spoustu na práci!“ zatřásla jsem manželem, který si zrovna dával spokojeně šlofíka u televize. Naší třetí…

Děláme radost potřebným

Nechápavě na mě koukal, ale když jsem mu vše vysvětlila, jásal radostí. Jeho luštění konečně dostalo smysl! Netrvalo ani týden a my měli v bytě pořádek. Po výhrách ani památky! Vše jsme rozdali a těšíme se na všechno, co se nám podaří vyhrát!

Potřebujeme toho ještě spoustu darovat! Konečně máme pocit opravdového štěstí. Rozdáváme radost.

Anna P. (67), Most

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může