Moje babička vždycky říkávala: Odříkaného největší krajíc. A měla naprostou pravdu. Díky tomu jsem teď zamilovaná a šťastná.

Pozoruji Vojtu, jak kmitá v kuchyni. Je to úžasná podívaná. Nikdy by mě nenapadlo, že povoláním právník může vařit jako profesionální kuchař. Moc ráda ho pozoruji, jak se s tím jídlem doslova mazlí.

A jak to pak božsky chutná na talíři. Skutečné umělecké dílo. Poprvé, po čtyřiceti letech, na Vojtovi něco oceňuji. Možná jsem to měla udělat už dávno. Můj život by se vyvíjel úplně jinak.

Pan Nenápadný

Na gymnáziu nás bylo ve třídě třicet. První dny jsme se tak oťukávali. A mně bylo hned jasné, že jsem se zamilovala do Richarda. Nebyla jsem ovšem sama. Byl to třídní hezounek a milovaly jsme ho všechny.

Ostatní „naši“ kluci byli obyčejní. Až tedy na Vojtu. To byl případ sám pro sebe, nenápadný, tichý, hrozně nesmělý. Prostě beznadějný případ. Ovšem byl chytrý a rád poskytoval své domácí úkoly k opsání. Především mně.

Doučoval mě

Já žádný premiant rozhodně nebyla a učení mě popravdě moc nebavilo. Jenže na škole jsem chtěla vydržet. Přijala jsem proto pomocnou ruku Vojty. Scházeli jsme se pravidelně a on mě trpělivě doučoval hned z několika předmětů. Jenže to mělo háček.

Brzy se ukázalo, že to nedělá tak zcela nezištně. Zamiloval se do mě. Já ale byla poblázněná do Richarda a Vojta mě nezajímal.

Udělal by pro mě klidně cokoli

Vojta byl sice velice nesmělý, ale také vytrvalý. Neustále se snažil být v mé přítomnosti. Když už jsem nepotřebovala tak mnoho doučování, přišel s nápadem, že se budeme spolu učit anglicky.

Chodili jsme tedy na procházky s mým psem a přitom se snažili konverzovat v cizím jazyce.

Kamarádka mi jednou řekla, že jsem pěkná potvora. Prý Vojtu jen využívám, vzbuzuji v něm naděje, a přitom ho vůbec nemiluju. Chtěla jsem to Vojtovi říct na rovinu. Ale nějak to prostě nešlo. On mě miloval, byl by pro mě schopen udělal cokoli.

Ale také nedokázal říct otevřeně „miluju tě“. Ale jen na mě obdivně zíral.

Po maturitě byl konec

Tak probíhaly celé čtyři roky. Já toužila po Richardovi a Vojta zase po mně. Richarda mi vyfoukla Alena, holka z nižšího ročníku. A Vojta nakonec pochopil, že jeho snaha je marná. Po maturitě jsme se rozprchli na různé vysoké školy nebo do zaměstnání.

Každý už měl svůj život a ztratili jsme o sobě přehled. Já se také dostala na vysokou a tam jsem potkala Václava. Nebyla to láska na první pohled, ale zatoužila jsem po vlastní domácnosti a dětech. Takový sňatek z rozumu.

Nepovedený život

Moje babička byla velice moudrá žena. A už na svatbě mi otevřeně řekla: „Tak dlouho člověk vybírá, až přebere.“ A měla naprostou pravdu. Vaška na rodinném životě zajímal jen absolutní servis a klid. Měl slušně rozjetou kariéru a domů chodil unavený.

Očekával teplou večeři, žádné otázky a aby děti byly ticho. Že chodím i já z práce domů unavená a že děti by chtěly mít také chvíli tatínka pro sebe, ho moc nezajímalo. Před dvěma roky vše vyvrcholilo tím, že si našel milenku.

Děti už jsou sice velké, ale já nějak neměla odvahu od něj odejít. Strach ze samoty byl silnější.

Asi tam nepůjdu

Proto, když mi přišla pozvánka na třídní sraz, moje první reakce byla, že tam nepůjdu. Poslouchat, jak jsou všichni úspěšní, šťastní a spokojení? Ani náhodou! Pak ale přece jen zvítězila přirozená zvědavost.

Před restaurací jsem se ještě zhluboka nadechla a vešla dovnitř. Byli tam skoro všichni. I Richard, kterého jsem vůbec nepoznala. Pupkatý strýc s pleší a bez jakékoli jiskry. Tak kvůli tomuhle frajírkovi jsem se čtyři roky trápila?! Nechápu.

Jiskra náhle přeskočila

A kde je Vojta? Rozhlížela jsem se kolem. Nikdo nevěděl. Pak se ale otevřely dveře, a v nich se objevil Vojta. Člověk by řekl, že se snad zastavil čas. Vypadal skoro stejně jako na gymplu. I ten jeho plachý úsměv mu zůstal.

Naše pohledy se střetly a mně se rozbušilo srdce. Tentokrát jsem se první bláznivě zamilovala já. Zbytek večera už pro mě nic jiného neexistovalo. Chtěla jsem vědět o Vojtovi všechno, a to hned. Z restaurace jsme odešli jako poslední a o víkendu se pak znovu setkali.

Konečně spolu

Teprve nyní jsem oceňovala všechny skvělé Vojtovy vlastnosti. Jeho laskavost, mírnost, trpělivost, vytrvalost a nesobeckost. Konečně jsem dostala odvahu rozvést se a přestěhovat se do pěkného Vojtova bytu.

Nikdy se neoženil, má ale z jednoho nepovedeného vztahu dospívající dceru Ester, se kterou má moc hezké vztahy. Ona i moje děti nás občas navštíví. Všichni milují Vojtovy kuchařské speciality. Je nám spolu moc dobře a já jsem konečně opravdu šťastná.

Klára T. (55), Plzeň