Domů     Mám skvělého muže a báječnou tchyni
Mám skvělého muže a báječnou tchyni

Že si jednou budu vybírat budoucího partnera podle potenciální tchyně, to by mě dříve nenapadlo. Po špatné zkušenosti už jsem ale neponechala nic náhodě.

Byla to naše druhá schůzka. „Už se nemůžu dočkat, až tě představím mamince,“ řekl mi tehdy nadšeně Tomáš. Zrovna jsme stáli ve frontě na lístky do kina a já si říkala, jak je ten kluk skvělý.

Líbilo se mi, jak o své mamince krásně mluví a obdivovala jsem ho, že je jí velkou oporou poté, co zůstala na jeho výchovu sama.

Když si to tak zpětně vybavím, věděla jsem toho o jeho matce už na té druhé schůzce vlastně víc, než o něm samotném. Na to nejdůležitější jsem si ale nakonec musela přijít sama, to mi její milovaný synek pochopitelně povědět ani nemohl.

Tomáše jsem potkala na střední škole. Chodili jsme spolu pár měsíců a řekli si, že je nejvyšší čas, vzájemně se představit rodičům.

Nejprve jsme jeli k nám, kde Tomáše celá rodina přivítala s otevřenou náručí, někteří doslova, a poté jsme vyrazili za jeho maminkou, o které jsem toho už tolik slyšela.

Nemohla jsem se dočkat, až tu paní, která prý tak krásně zpívá, háčkuje ubrusy a peče ten nejlepší štrúdl na světě, poznám osobně. Kdybych jen tehdy věděla…

„Slavná“ maminka nás přivítala ve velkém, moderně zařízeném a dokonale uklizeném bytě. Už ve dveřích se mi ale zdálo, že mě sjela pohledem od hlavy až k patě. A ten pohled, byť trval sekundu, se mi vůbec nelíbil.

Jako by přemýšlela, zda má tu kudrnatou holku v džínové bundě vůbec pustit přes svůj práh.

V momentě ale nasadila opět dokonalý úsměv, který skvěle ladil s její perfektní trvalou, elegantním kostýmkem a vystupováním velké dámy. Tohle, že je ženská, která ve volném čase háčkuje ubrusy a patlá se s domácím moučníkem?

Té představě neodpovídala ani délka jejích nehtů. Neměla jsem z ní dobrý pocit a sama na sebe jsem se zlobila.

Přece nemohu dát na první dojem, Tomáš mi o ní vyprávěl tolik krásných věcí, musí být úžasná. Uklidňovala jsem se, zatímco mě podrobovala plejádě záludných otázek. Od známek ve škole až po majetkové poměry mé rodiny. Z tváře jí ale po celou dobu nezmizel ten potutelně milý úsměv.

„Svaťák“ u tchyně

„Máma je úžasná, vid? Určitě ses jí líbila, to poznám,“ říkal mi Tomáš, když mě doprovázel na autobus. Šourala jsem se vedle něj a stále jsem zpracovávala události posledních hodin.

Popisoval ji vždy jako maminku z pohádky, já jsem se ten den setkala ale spíše s čarodejnicí.

Musela jsem si všechno srovnat v hlavě a po pár dnech jsem usoudila, že si možná to špatné jen namlouvám.

Tomáš mi ve škole vyřídil, že mě maminka nechává pozdravovat, a dokonce mi nabídl, abych u nich doma bydlela během svatého týdne – tedy týdne před maturitou.

Jelikož moje rodina bydlela daleko, přes týden jsem vždy byla na internátě, co si ale budeme povídat, na učení to není právě nejklidnější místo. Usoudila jsem tedy, že jeho nabídku přijmu, alespoň maminku lépe poznám. Už první večer jsem toho litovala.

Seděli jsme u večeře a diskutovali o tom, proč mladé holky jako já, vůbec nevaří.

Tedy, diskuse je v tomto případě silné slovo. Maminka rozjela svůj monolog ihned poté, jakmile zjistila, že jediné, co v kuchyni zatím dokážu, je houskový knedlík.

Za jeden týden jsem se od ní dozvěděla, že nosím špatný účes, zvláštní oblečení, neumím se učit a vlastně se ani neumím postarat o domácnost, zatímco ona vydělává a já se „flákám“ doma.

Nejvíce mě rozčilovalo, jak každou svou připomínku završila tím falešně milým úsměvem, jako by bylo všechno v pořádku. Přitom se mi ale evidentně snažila říct, že svého milovaného syna pro někoho, jako jsem já, rozhodně nevychovala.

Svatý týden jsme společně v jednom bytě přežili, což mi přišlo jako větší zázrak než to, že se mi poté podařilo odmaturovat. Na rozdíl od Tomáše, což byl pro jeho mámu jen olej do ohně. Bez skrupulí za jeho neúspěch obvinila mě. Tu, která se jim nastěhovala do bytu a rušila chudáka Tomáška od učení.

„Možná máš na mě opravdu špatný vliv,“ přijal nakonec zbaběle Tom názor své matky a já jsem měla chuť mu vzteky roztrhat všechny maturitní otázky, na které se během svaťáku ani nepodíval.

Rozešli jsme se a v následujících letech jsem se obávala každého dalšího vztahu. Ne proto, že bych se bála nové známosti s mužem…to spíše s jeho matkou.

Druhá máma

Se svou hrůzou z příšerné tchyně jsem se hned ve své první práci svěřila starší kolegyni. Nejsem právě „svěřovací typ“, to byste ale museli znát Jarušku.

V kanceláři jsem s ní seděla sotva měsíc a už jsme byly jako nejlepší kamarádky, nebo spíš jako máma s dcerou. Věděla jsem, že má manžela a tři syny.

„Ty bych ti ale děvenko nepřála, jeden kouří, druhý pořád leží v knihách a ten třetí by nejradši pořád někde cestoval,“ odrazovala mě s nadsázkou a já jsem se poté musela smát. I díky skvělé kolegyni mi práce rychle utíkala a překvapivě mě i bavila. Kdo to o svém prvním zaměstnání může říct?!

Dělala jsem jednu ze sekretářek ve velkém podniku a značnou náplní mé práce bylo papírování. Denně mi prošlo pod rukama tolik lejster, že by to vydalo snad na Ottův slovník naučný.

Často jsem pak se štosy nejrůznějších smluv, přes které jsem mnohdy ani neviděla na cestu, běhala do archivu a zase zpět, a to byl můj denní chleba.

A přesně tak jsem se s hromadou listin k archivaci řítila chodbou i to osudné srpnové odpoledne, a nebýt toho nečekaného průvanu, možná bych je tam i v pořádku donesla. Udělala jsem pár kroků, když v tom někdo otevřel dveře.

Už to lítá…

Chodbou se rozlétl svěží vítr. Pořádný průvan by byl jindy v dusné budově určitě požehnáním, ale ve chvíli, kdy nesete štos papírů, je vítr to poslední, co potřebujete. Dokumenty se vznesly a zaplnily téměř celou chodbu.

„Já se z toho zblázním,“ začala jsem lamentovat a zběsile sbírat a rovnat všechno, co jsem nestačila pochytat ještě ve vzduchu.

„To jsem tomu dal, nezlobte se,“ říkal mi neznámý muž, který se ke mně skláněl a pomáhal mi ze země sbírat tu spoušť. Bylo více než jasné, že tu nepracuje. Takového fešáka, bych si zapamatovala.

Nemohla jsem z něj spustit oči a potěšilo mě, že ani já jemu nejsem lhostejná. Než jsme sebrali ze země poslední dokument, stihl se mi představit jako Zbyněk a jako omluvu mě pozvat na skleničku.

Souhlasila jsem a domluvili jsme se ještě na tentýž večer. Když jsem druhý den ráno přišla do práce, nemohla jsem se dočkat, až Jarušce povyprávím, jak krásné rande jsem měla.

„Jaruško, ani nevíš, jak skvělý večer jsem včera zažila,“ začala jsem na ni chrlit už od dveří a ona mi se šibalským úsměvem odpověděla, „Ale vím!“ Ukázalo se, že Zbyněk, není nikdo jiný, než jeden z jejích synů – ten, který by nejraději pořád cestoval.

A jsme rodina

Mělo mě to napadnout už ve chvíli, kdy mi vysvětloval, že v podniku byl jen navštívit maminku. Nebo, když říkal, že pracuje jako řidič autobusu. Byla to náhoda, kterou dokáže přichystat jenom sám život.

Pořádně jsme se tomu všichni zasmáli a já jsem byla šťastná, že Jarušce nevadilo, když jsem se začala s jejím synem scházet.

Zbyněk je skvělý chlap, se srdcem na správném místě a nevšedním smyslem pro humor, kterým dodnes dokáže odlehčit nejednu svízelnou situaci. Jsem vděčná, že ho mám, a že svatbou s ním se ze mě a Jarušky stala rodina.

Jaruška je jako mercedes mezi tchyněmi.

Hodná, dobrosrdečná, upovídaná… a zejména jednu její oblíbenou větu jsem vždy ze srdce ocenila, „Dělejte si to děti, jak chcete, já vám do toho mluvit nebudu!“ Nejlepší ženská na světě, která pro mě vychovala toho nejbáječnějšího manžela!

Hana (56), západní Čechy

Předchozí článek
reklama
Související články
10.5.2024
Moje sestra sbírala úspěchy po celém světě, pro svou zářnou kariéru se vzdala i rodinného života. Pozdě toho litovala. Když se její opona úspěchu zatáhla, neměla už pro co žít. Zuzana byla moje starší sestra, úžasná a talentovaná. Všichni k ní od jejího dětství pohlíželi jako na budoucí hvězdu a já byla její stín. Byla skvělá ve všem, v baletu i ve zpěvu, na rozdíl ode mne. A na který hudebn
8.5.2024
Také si lámete hlavu, co darovat dědovi k narozeninám? A také děda vždycky odpovídá, že nic nepotřebuje a ať si neděláte škodu? Vymyslet, co dát dědovi k narozeninám, je jeden z nejtěžších úkolů na světě. Protože, jak známo, dědové pokaždé hlaholí: „Hlavně si nedělejte škodu. Nic mi nedávejte. Nic nepotřebuju.“ Věděli jsme tenkrát, že jediné, co by dědovi Bohoušovi udělalo radost, by byl alkoho
6.5.2024
Zjistila jsem, že se s mámou vídám jen z povinnosti. Přece jen mě porodila a měla bych jí být vděčná. Jenže se chová tak hrozně, že je mi vedle ní vyloženě úzko. Nemám úplně ideální vztah s mámou. Chápu, že je to celkem běžné, přijde mi to ale zároveň moc smutné. Sama si neumím představit, že bych své dítě srážela, jak to dělá ona, kdybych nějaké mohla mít. Nechápu, proč to dělá, co z toho má,
6.5.2024
Jsou hlučná, líná a všude drobí. Jejich dědeček je z nich nadšený. V jeho očích jsou prostě géniové. Každá moje kritika skončí hádkou. Kdybych to martyrium s třemi vnoučaty musela snášet jednou měsíčně, ani bych nedutala. Tiše bych přetrpěla víkend a těšila se na ten další, kdy bych měla klid. Ale ona jsou u nás každou sobotu i neděli! Ráno je manželův syn přivede a jen nám oznámí, kdy si děti
27.4.2024
Moje sestra byla taková už odmalička. Dostala, čeho se jí zachtělo. Rodiče jí vždycky nadržovali a já jí vše odpouštěla. A z ní vyrostl sobec. Přestože byla moje sestra jen o pět let mladší, vypadala spíš jako moje dcera, kterou jsem nikdy neměla. Štíhlá a drobná, plavovlasá. Já byla vysoká a statná. Žáky jsem vždy milovala Pracovala jsem coby učitelka na základní škole a každý myslel, že
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Nebylo to silné kamarádství
skutecnepribehy.cz
Nebylo to silné kamarádství
Můžete se rozhádat, na řadu let ztratit. Pravé přátelství však vydrží. To naše s Danou však mělo velké šrámy. Bylo to ve školce. Pamatuji, jak jsem měla lakovky a ta copatá blondýnka mi je záviděla. Schválně mi šlapala na nohu zablácenou botou. Tehdy jsme se pohádaly. Ale pak jsme se potkaly i ve škole, a jelikož jsme se znaly,
Sonda Juno navštívila nejbouřlivější těleso ve Sluneční soustavě
21stoleti.cz
Sonda Juno navštívila nejbouřlivější těleso ve Sluneční soustavě
Americká sonda Juno zkoumá Jupiter už od roku 2016. Největší planeta Sluneční soustavy je bezesporu zajímavým tělesem, ale to samé platí i o jejích oběžnicích. Proto sonda čas od času zaměří svou pozo
Děsil Angličany Černý Douglas?
historyplus.cz
Děsil Angličany Černý Douglas?
Zjeví se jako duch, bleskově zaútočí a zmizí neznámo kam. Angličané z něj právem mají strach. James Douglas je nenechá vydechnout. Při vedení guerillové války neváhá vypálit i svá bývalá panství, jen aby je nepřítel nemohl používat jako opěrný bod. Angličané ke konci 13. století ovládnou Skotsko. William Douglas (1243–1298), jeden z tamních vlivných šlechticů,
Obraz plačící chlapec: Proč nikdy neshoří?
epochalnisvet.cz
Obraz plačící chlapec: Proč nikdy neshoří?
Jako nejprokletější obraz na světě bývá označován Plačící chlapec. Údajně je na něm dítě, jehož rodiče zemřeli při požáru a ono pak proklelo každé místo, kde se nacházelo. Jakékoliv jeho zpodobnění má nosit smůlu a domy, v nichž se obraz objeví údajně často shoří na popel. Podle zpráv hasičů ale samotný obraz neshoří nikdy. Má
Lázně Luhačovice navrátily Slunečním lázním původní lesk. Návštěvníci se mohou těšit na expozici Jurkoviče a Janáčka
epochanacestach.cz
Lázně Luhačovice navrátily Slunečním lázním původní lesk. Návštěvníci se mohou těšit na expozici Jurkoviče a Janáčka
Obnovený areál Slunečních lázní v Luhačovicích vznikl rekonstrukcí nevyužívaných lázeňských objektů a nyní slouží jako unikátní doklad lázeňství a kulturní atmosféry počátku 20. století. Ve zrekonstruovaných Slunečních lázních se snoubí luhačovická lázeňská tradice a typická Jurkovičova architektura s moderním pojetím trávení volného času. V celém areálu se zachovala jedinečná nálada z doby největšího rozkvětu lázní. „Jako akcionáři cítíme, že k vlastnictví
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Včelky mě vyléčily, navždy jim za to budu vděčná!
nejsemsama.cz
Včelky mě vyléčily, navždy jim za to budu vděčná!
Byla jsem člověk, který sahal hned po lécích a vyhledával lékaře. Léčitelům jsem nevěřila. Proto jsem si nejspíš musela vzít za muže včelaře. O koníčku mého druhého manžela jsem neměla dlouho ani ponětí. Až po tříleté známosti, když jsem začala trpět strašnými bolestmi hlavy, jej prozradil. Měla jsem těch nemocí mnoho už od dětství, byla jsem zhýčkané
Smažené závitky s vepřovým masem
tisicereceptu.cz
Smažené závitky s vepřovým masem
Suroviny 300 g mletého vepřového masa kulatý rýžový papír (8–10 kusů) 75 g rýžových nudlí 2 stroužky česneku hrst hub – Jidášovo ucho 1 větší mrkev 1 cibule 1 malé vejce sůl, pepř Postup
Azizi Venice: Kde se městský ruch snoubí s klidem u vody
iluxus.cz
Azizi Venice: Kde se městský ruch snoubí s klidem u vody
V srdci Dubai South se skví Azizi Venice, unikátní projekt, který přináší dokonalý soulad moderního městského života a idylického pobytu u vodní hladiny. Rezidenční komplex nabízí širokou škálu bytový
Unesené dívky: Může si pro nás přijít!
epochaplus.cz
Unesené dívky: Může si pro nás přijít!
Na svobodě je maniak, který ve svém provizorním vězení držel hned dvě dívky, které opakovaně znásilňoval. Jenom díky tomu, že obě mohou občas na procházku, se jim podaří zanechat vzkaz, vedoucí k jejich osvobození.   Teď se ale bojí, aby si pro ně jejich někdejší věznitel nepřišel a něco jim neprovedl.   Jekatěrina a Jelena:
Omrzelo Paulovou snad manželství?
nasehvezdy.cz
Omrzelo Paulovou snad manželství?
Jana Paulová (69) ze seriálu Jedna rodina nedávno říkala, že už ji herectví netěší a ráda by změnu. Mnozí si tak mysleli, že se přestěhuje za dcerou do zahraničí a bude si chvíli užívat klid a také v
Co zaznamenal genetický disk z Kolumbie?
enigmaplus.cz
Co zaznamenal genetický disk z Kolumbie?
V rychle se rozvíjejícím hlavním městě Kolumbie Bogotě se bagry zakusují do vrstvy zeminy. Staví se další z mnoha domů. Kolem staveniště se hemží hledači pokladů. Přece jen, památkami po starých civil