Po rozvodu jsem se přestěhovala s dětmi do bytu, ve kterém jsme nebyli sami. Synek tam vídal muže, který mu ubližoval.
Před časem jsem se ocitla ve složité životní situaci. Řešila jsem komplikovaný rozvod a bojovala o to, abych dostala děti do své péče. Současně s tím jsem měla co dělat, abych je uživila.
Když mi jednoho dne zkřížila cestu zvláštní žena, myslela jsem si, že s ní budou jen další problémy.
Peněz jsem neměla nazbyt
Během vleklého rozvodového řízení jsem byla úplně na dně. Bála jsem se, že mi soud nedá děti do péče. Do toho jsem musela shánět bydlení a otáčet každou korunu. Pracovala jsem na benzinové pumpě. S tím byly spojené i noční služby.
Proto jsem nutně potřebovala někoho, kdo mi pohlídá děti. Lence bylo sice už dvanáct, ale mladšímu synovi Jirkovi pouze čtyři roky.
Obětavá sestřička
Občas mi pomohla moje o čtyři roky mladší sestra Markéta. Ale nemohla jsem po ní chtít, aby u nás přespávala několikrát týdně.
Sama měla svého snoubence, se kterým si zrovna zařizovali první společné bydlení, a tak se musela věnovat také jemu a zvelebování jejich společného bytu. Rozhodně jsem nechtěla, aby měla kvůli mně ještě sestra doma problémy sama.
Nic mi nevycházelo
Cítila jsem se na všechno sama. Do toho jsem se musela přestěhovat, protože bývalý muž si nechal dům. Já jsem si našla bydlení – menší třípokojový byt, který nestál moc peněz.
Aby mi dal soud děti do péče, musela jsem prokázat, že se o ně zvládnu postarat i po finanční
stránce.
Bylo toho na mě příliš
Jednou po práci jsem se zastavila v kavárně, abych si prošla inzeráty „hlídaček dětí“. Usedla jsem ke stolku v rohu, pila kávu a zahájila pátrání. Do toho mi volal můj advokát, že to nevypadá dobře.
Bývalý manžel mi házel klacky pod nohy a chtěl mi to celé pěkně znepříjemnit. Už tak jsem byla dost nervózní.
Uplakaný syn
Věci ze stěhování byly ještě v krabicích, neměla jsem hlídání pro děti a do toho ten prokletý rozvod. Ten hovor mě hodně vykolejil, takže jsem se zvedla ze židle a z kavárny odešla. Ve dveřích jsem vrazila do cizí ženy. Plná vzteku jsem se ani neomluvila.
Žena tiše pronesla: „Nebojte se, všechno dobře dopadne. Dostanete děti do péče.“ Já jsem si myslela něco o tom, jak je neslušné poslouchat cizí hovory. Odešla jsem z kavárny rovnou domů. Tam mě čekal další problém. Jirka seděl na gauči a brečel.
„Mami, je tady nějaký chlap. Chce mi ublížit. Musíš ho vyhnat,“ vzlykal.
Styděla jsem se sama za sebe
Ve strachu jsem prošla celý byt, ale nikoho jsem nenašla. „Přestaň si vymýšlet hlouposti a pojď mi raději pomoct vybalit krabice,“ štěkla jsem na něj. Smutně sklopil oči. Zastyděla jsem se za své chování. Vždyť Jiřík přece za nic nemohl.
Objala jsem ho a řekla, že ho mám ráda. Po vybalování krabic jsem mu udělala jeho oblíbenou krupicovou kaši a všechno bylo zase v pořádku.
Žena z kavárny
Za pár dní mi volala nějaká žena na můj inzerát. Když přišla, byla mi povědomá. „My už jsme se někde viděly, je to tak?“ zeptala jsem se.
„Ano, v kavárně,“ přitakala. „To jste vy, co jste poslouchala cizí hovor?“ zeptala jsem se rozhořčeně a chtěla ji vypoklonkovat ze dveří.
„Ne, já jsem vyčetla z vašich očí, co vás trápí,“ zaskočila mě. Nechala jsem to raději být. Zavolala jsem děti, abych je vzájemně představila: „To je Jirka a Lenka.“
Muž v místnosti
Žena oběma dětem potřásla rukou. „Těší mě, já jsem Mariana. A kdo je ten muž, co stojí u dveří ložnice?“ zeptala se v rozpacích. „Kdo? Žádný muž tady není,“ reagovala jsem. „Já jsem ti to říkal,“ podpořil Marianu Jiřík. „Ten muž má v ruce řetězy.
Vy ho nevidíte? Je zlý a nebezpečný. Musíte se ho zbavit,“ řekla nová chůva naprosto vážně.
Na těle měl modřiny!
„Jsem snad jediná, komu tady nehrabe?“ kroutila jsem hlavou. Mariana si šla s dětmi povídat do obýváku. Usadily se na pohovku a já jsem jim tam donesla čaj a sušenky. Syn ženě vyprávěl, co muž v bytě dělá a jak moc se ho bojí. V jednu chvíli se otočil a ukazoval jí modřiny a škrábance na zádech.
To už jsem vyletěla. „Odkud to máš?“ zhrozila jsem se. „Od toho muže. Chtěl jsem ti to říct, ale nevěřila bys mi. Stalo se to ten den, kdy jsem ti o něm řekl poprvé, pamatuješ?“ přiznal se mi Jiřík.
Nabídla mi pomoc
To už mi začaly téct slzy. Mariana mi řekla, že to může být duch, který zde roky přežívá. Prý už se s něčím podobným kdysi setkala, a jestli budu chtít, tak očistí náš byt od zlé energie. Souhlasila jsem, koneckonců jsem neměla co ztratit.
Naše rodinná přítelkyně
A dobře jsem udělala. Mariana se stala jak chůvou, tak i naším ochráncem před černou magií. Doteď s námi bydlí. Děti ji mají rády jako svou tetu. Synovi už je dnes třináct let. Od té doby o žádném záhadném muži nemluvil.
Jitka A. (52), severní Čechy
