Domů     Ztracená fotografie v hezkém rámečku
Ztracená fotografie v hezkém rámečku
3 minuty čtení

Moje prateta Anežka vyrůstala začátkem minulého století na samotě uprostřed lesa. Její krásu obdivoval celý kraj.

Tenhle smutný příběh mi vypravovala babička. Měla tři starší bratry a mladší sestřičku Anežku. Tu celá rodina hýčkala, protože byla nejmladší a moc milá. A jak se později, když dospívala, ukázalo, také krásná.

Znám ji samozřejmě jen z několika prastarých, zažloutlých fotografií v albu, nic víc nezbylo, když nepočítám vzpomínky.

Ze snímků se usmívá nádherná černovlasá dívka se zasněnýma očima, vypadá jako nějaká princezna. Rodina bydlela na samotě v lese, děti chodily do školy do nejbližší vsi, vzdálené asi čtyři kilometry. V zimě pochopitelně za tmy – a brodily se závějemi.

Ale nedá se říct, že by jim to nějak zvlášť vadilo. Spíš se na to těšívaly jako na zábavné dobrodružství. Cestou se koulovaly nebo se učily poznávat stopy ve sněhu, které tam obtiskli ptáci a lesní zvěř.

Půvabných osmnáct let

Když bylo Anežce osmnáct let, stala se nekorunovanou královnou krásy celého kraje. Když se řeklo Anežka ze samoty, každý si představil tmavovlasou vílu s věnečkem z pampelišek ve vlasech – ten, když rozkvetly, opravdu nosívala. V té době se zřejmě zamilovala, ale do koho, věděla jen ona sama.

Rodiče i sourozenci to vytušili, protože její oči vypadaly ještě zasněněji než obvykle. Byla roztržitá, někdy nevnímala, kdo na ni mluví a co říká. Dívala se do dálky a usmívala se. „Kdopak je ten šťastlivec?“ zeptala se jí jednou starší sestra – moje babička. Jen zavrtěla hlavou a zčervenala jako vlčí mák.

Když se v zimě konal ve vsi bál, Anežka se na něj připravovala celé týdny. S matčinou pomocí šila krásné šaty a přemýšlela, jaké si obuje střevíčky a čím vším dalším se ozdobí.

A protože se těšila jako malá holka, celou cestu na ples utíkala, už se nemohla dočkat. Přiběhla uřícená a hned se napila studené limonády.

Růže v poupěti

Za tři neděle nato kráčel vesnicí sevřenou v krunýři ze sněhu a ledu pohřební průvod. Lidé se navždy loučili s osmnáctiletou Anežkou ze samoty. Zemřela na zápal plic. Plakaly snad i ty břízy, které vroubily cestu ke hřbitovu. Na náhrobek vyryli Erbenovo: Umřela panna, růže v poupěti, přidali fotografii ve zdobeném rámečku.

Do týdne zmizela, kdosi ji odloupl. Dali tam druhou, ztratila se i ta. Rodina došla k závěru, že Anežčiny snímky si odnáší záhadný mladík, do kterého byla zamilovaná. Přáli si vědět, kdo to je, podělit se s ním o smutek.

Nalíčili třetí fotografii. Anežčini bratři číhali po několik nocí na hřbitově, ale marně. A tak se už nikdo nikdy nedověděl, kdo byl tajemný mladý muž, který měl Anežku ze samoty tak rád, že chtěl mít alespoň fotografii z náhrobku.

Ivana (61), Karviná

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.