Z letadla jsem měla fobii, bála jsem se cizích národů a největší bariérou se mi stal jazyk. Moje dovolené byly tuzemské. A ty krutě zdražily!
Vždycky jsem toužila cestovat. Jako mladá holka jsem se toužila stát letuškou, abych se dostala v dobách, kdy jsme mohli o exotice jen snít, za hranice Varšavského paktu.
Vyrůstala jsem ale na jižní Moravě, a tak mí rodiče i prarodiče rozhodli, že ženská se musí brzo vdát a starat se o rodinu a dětí. Tak jsem se stala švadlenou.
Vdala se v osmnácti a měla krátce za sebou dvě děti. Cestovala jsem aspoň na kole na mou malou zahrádku za Uherským Hradištěm, a tam si snila o tom, jaké úžasné země existují a kam se já nikdy nedostanu.
Záviděla jsem bratrovi, který si prosadil vysokou školu a po revoluci jezdil po celé světě pracovně. Před pěti lety jsem se ve slabé chvilce svěřila manželovi o svých snech. A ten rozhodl, že budeme cestovat za krásami naší země. Za pomoci syna jsme hledali levné pobyty přes internet.
Nebyl to můj sen
Nemohli jsme se nabažit toho, co jsme objevili. Nového koníčka! Jenže přišel covid. Pomáhejte našim hotelům a restauracím tím, že budete cestovat v tuzemsku? To jsme chtěli! Jenže zklamání bylo veliké.
Nejenže jsme naráželi na neskutečné zdražení, ale i tam, kde jsme byli spokojení, jsme najednou nestačili zírat zklamáním. Majitelé se změnili, kdysi skvělé podniky byly najednou v rukou lidí bez vzdělání v oboru.
Když nám jedna z nových majitelek penzionu, který jsme si před dvěma lety oblíbili, celou večeři vyprávěla o tom, jak dostala v dětství slintavku a ke snídani nám podala kávu, do jaké si můj dědeček namáčel vánočku, došli jsme k názoru, že s cestováním končíme.
Zase jsme jezdili na zahrádku. V tu dobu bylo naší vnučce Evičce patnáct. „Jeďte do Turecka, ať zažijete trochu exotiky,“ povídá nám suverénně a my jsme se divili, kam na takové nápady chodí.
„ Ta dovolená vás vyjde mnohem levněji, uvidíte!“ A hned vybrala hotel na pláži s all inclusive.
Vyšlo nás to na dvě třetiny ceny toho, co jsme utratili za stejnou dobu v českém penzionu s polopenzí a bez dopravy. Hned následující den nás Eva odvlekla na pasovku. Za dva měsíce jsme už společně letěli do turecké Antalye.
S manželem jsme se tam cítili jako králové. Nebylo tady tak draho, jak jsme se báli.
Ta holka je poklad
Tak jsme si přišli na to, že dovolená v Čechách je jen pro bohaté, kdo je chudý, musí vyrazit do Turecka. A nebo do Egypta, jak nám vnučka poradila. To je další cíl naší budoucí dovolené. Inu, strach má někdy velké oči. Jak jsme si na sobe vyzkoušeli.
Ani letadlo, ani jazyková bariéra nás nezaskočila a vydařenou dovolenou u moře nezkazila.
Marie (59), Uherské Hradiště
