Domů     Tajemná postava dopsala povídku
Tajemná postava dopsala povídku
3 minuty čtení

Venku řádila bouřka, blesk stíhal blesk. Najednou jsem uslyšela svůj psací stroj. V domě ale nikdo další nebyl.

Pršelo! Hladina jezera se pomalu ponořila do vlhké mlhy, která zalézala pod kůži. Obrátila jsem pramici, na které jsem veslovala, zpátky ke břehu. Tam jsem hledala záchranu před sílícím lijákem v domku, který jsem si pronajala. Dělala jsem to tak vždycky, když jsem potřebovala dopsat povídku.

Chyběl mi nápad

Tenhle výlet se nepovedl, a zrovna tak na tom byla i moje povídka. Potřebovala jsem nějaký nápad, který by posunul děj na stránkách kupředu. Déšť mě zahnal zpátky do domku.

Svlékla jsem ze sebe nepromokavý rybářský plášť a klobouk, v němž jsem vypadala jako strašidlo.

Obojí jsem pověsila na věšák v chodbě. V kuchyňce jsem si uvařila teplý čaj. Seděla jsem v improvizované pracovně a hleděla na prázdný list v psacím stroji. Čas osobních počítačů a zázračné techniky všemožných úprav textu byl tehdy ještě daleko.

Co jsem napsala, vhodila jsem zmačkané do papírové koule do koše. Sešla jsem z patra po skřípajícím schodišti dolů a uvelebila se na pohovce. Tak jsem strávila zbytek dne. Na pohovce jsem usnula. Probudil mě nenadálý zvuk.

Někdo byl v domě?!

Otevřela jsem oči a pohlédla na dveře, které se otevřely samy od sebe dokořán. Venku stále pršelo a dovnitř se protáhl chladný vzduch. Blížila se nová bouře, která mě dokonale vzbudila.

Pospíšila jsem si zavřít dveře, když vtom jsem zaslechla zvuk, který neměl s padajícími dešťovými kapkami nic společného. Kdosi psal na mém kufříkovém cestovním psacím stroji. Se zbytky odvahy jsem vystoupala vzhůru do patra.

U stolu někdo seděl!

Našlapovala jsem opatrně na skřípající schody. Teď už nebylo pochyb, že to byl zvuk klávesnice psacího stroje. Kdosi do ní vytrvale bušil a psal pekelnou rychlostí. Blesk ozářil postavu sedící u stroje.

Byla navlečená do rybářského pršipláště a na hlavě měla onen rybářský klobouk, který jsem měla dopoledne na hlavě.

Nový blesk ozářil moji pracovnu v podkroví a společně s ním i postavu sedící u stroje. Venkovní dveře verandy se otevřely a do domu vlétl nový průvan.

Seběhla jsem, třesoucí se po celém těle, dveře opět zavřít, když jsem se v chodbě téměř srazila s pláštěm a kloboukem, který visel na věšáku a připomínal stojící postavu.

Klepání stroje utichlo

Když jsem se vrátila s pohrabáčem v ruce do horního patra a rozsvítila, tajemná postava byla pryč. Ve stroji vězel papír s dopsanou povídkou. Všimla jsem si, že papír, stroj i deska stolu byly mokré.

Pohrabáč jsem držela ještě hodnou chvíli a byla odhodlána se bránit tajemné bytosti, která ještě před chvílí psala u stolu. Dokončení povídky jsem nechala tak, jak bylo.

Povídka vyšla, ale já si dodnes nedokážu vysvětlit, kdo byl onen tajemný spisovatel, který mi pomohl.

Anežka N. (67), Zlín

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.