Moje manželství nepatřilo mezi šťastná. Manžel mi nedokázal být věrný, až jsem to nakonec nehodlala dál snášet a podala žádost o rozvod.

Dcera to nesla těžce a odchod táty dodnes dává za vinu mně, i když už má svoji vlastní! Ten rozvod definitivně zničil naše vztahy. Přitom jsem za něj nemohla já!

Moc jsem spěchala

Patřím mezi ty ženy, které místo toho, aby si užívaly mládí, svobody a volnosti co nejdéle, rozhodly se už ve dvaceti letech k tomu, že chtějí tlačit kočárek, kojit, v noci vstávat k miminu a starat se o rodinu a domácnost.

Manžela jsem poznala, když mi bylo devatenáct. A byla to velká láska.

Když se jeho kamarád, se kterým bydlel v pronájmu, odstěhoval, utekla jsem z domova a nastěhovala se k Honzovi. Těch pár měsíců, než jsem otěhotněla, bylo asi nejhezčí období, které jsme spolu kdy prožili.

Nevěra už před svatbou

Mé těhotenství bylo rizikové, takže jsme se před narozením Andrey nemohli vzít. Svatba se tak konala až po jejím narození. A dodnes lituji, že jsem na ni kývla. Ještě před ní jsem se totiž dozvěděla, že mi byl nevěrný.

Zatímco jsem ležela dlouhé měsíce v nemocnici a snažila se donosit naše dítě, on si užíval s kamarády a vyspal se s jinou. Pochopitelně mi to jedna dobrá duše donesla. Honza mi sliboval modré z nebe, když mu odpustím.

„Hani, strašně se stydím, ale byl to jen úlet. To víš, nechtěl jsem sedět doma sám, trápil se, jak ti je, a raději jsem tedy chodil s klukama do hospody a jednou se opil tak, že si nic nepamatuji…“ litoval.

„Miluji jen tebe!“ Příliš jsem ho milovala, byla jsem mladá a naivní a chtěla věřit ve věčnou lásku.

Uvěřila jsem mu

Na rozdíl od komplikovaného těhotenství porod šel skvěle a Andrea se narodila donošená, zdravá a brzy nás pustili domů. Prvních několik měsíců bylo dost náročných. Než jsme se všichni zaběhli, nějakou dobu to trvalo.

Ale budiž ke cti mého muže, že se mi snažil pomáhat a zpočátku se ke mně choval opravdu hezky.

V dceři se viděl a i během dalších let se jí hodně věnoval. To já jsem plnila roli přísného rodiče, který zakazuje a trestá. Tatínek naopak všechno dovolil i přes maminčin zákaz. Není tedy divu, že mě Andrea občas obešla a šla rovnou za tátou. Dceru pochopitelně miluji a věřím, že i ona mě, ale táta pro ni byl vždy bůh.

S dcerou to umí

Jako otec byl skvělý, ale jako partner mizerný. Manželská věrnost mu nic neříkala. Přesně jak mi řekla moje máma, když se dozvěděla, že mi byl nevěrný: „Zahne jednou, odpustíš mu, zahne podruhé a bude od tebe čekat to samé. A běda, pokud opět odpustíš, bude se to opakovat neustále dokola!“

Už ani nespočítám, kolik žen měl manžel během našeho manželství. Pochybuji, že vím o všech. Nevím, jestli mám nějaký šestý smysl, ale vždy, když na to došlo, jsem to nějak vycítila. A on ani nezapíral.

Asi si myslel, že když se přizná, nasype si popel na hlavu, budu já shovívavější a snáz mu odpustím. Odpustila jsem mockrát, zpočátku to bylo kvůli tomu, že jsem ho milovala, nedovedla jsem si představit, že bychom už spolu nebyli.

Raději má tátu

Později to ale bylo kvůli dceři, s manželem na sobě byli hodně závislí, nechtěla jsem ji připravit o to, že by tátu denně neviděla. Proto jsem nejspíš tolik let vydržela. Ale i mně došla trpělivost.

Manželovi jsem po jedné z jeho avantýr řekla, že už nemám sílu s ním dál být, a podala jsem žádost o rozvod.

Nedělal problémy a na všem jsme se v klidu domluvili. Zůstaly jsme tehdy s dcerou v našem bytě, exmanžel se odstěhoval. Bohužel s ním odešla i láska mé dcery. Jak jen mohla, šla k tátovi. Se mnou si odmítala povídat o čemkoliv.

Zůstala jsem sama

A jednou na mě ve vzteku dokonce vyjela: „Stejně za vše můžeš ty! To tys tátu vyhnala!“ Hned jak dostudovala, našla si své vlastní bydlení. Nedávno se vdala a porodila mé první vnouče. Jsou mu tři měsíce a já ho ještě neviděla.

Naše setkání stále odkládá. A tak se bojím, že stejně, jak se odtáhla ona ode mne, bude se teď snažit odstřihnout mě úplně. Od své rodiny i od vnoučat. Proč stále platím za svého exmanžela, i když jsem to nebyla já, kdo nemiloval?

Hana J. (66), Chomutov