Před mnoha lety jsem narazila na podivný svazek bez autora, a dokonce bez roku vydání.

Koupila jsem ji v antikvariátu během dovolené na jižní Moravě. Do oka mi padla tenká knížka ve světle fialovém přebalu s nápisem Tvůj osud. Autor nebyl překvapivě uveden. A vzhledem k tomu, že stála jen pár korun, jsem si ji nakonec koupila.

Z nové knihy jsem se těšila. Tato kniha byla ale zvláštní.

Příběh o dívce

Zjistila jsem, že není uveden nejen autor, ale chybí i rok vydání. Kniha vypadala ošuntěle, asi prošla mnoha rukama. Zřejmě se bude jednat o nějaká moudra ve filozofii či náboženství. On to byl ale příběh dívky.

Přečetla jsem dvě stránky a začaly se mi klížit oči. Knihu jsem odložila a usnula jako nemluvně. Na druhý den jsem měla pracovní schůzku. Nasedla jsem do auta a vyrazila dřív, než se silnice zaplní auty a já někde beznadějně uvíznu.

Vše se mi zhroutilo

Při vjezdu na dálnici jsem zaslechla pod kapotou podezřelý zvuk. Dojela jsem na odpočívadlo a byla vzteky bez sebe. Vzala jsem do ruky mobil a omluvila se.

Ve stejném okamžiku mě kolem projíždějící náklaďák celou postříkal blátivou břečkou, která tu zůstala po včerejší bouři.

Byl to dokonalý den blbec. Do postele jsem se dostala až pozdě v noci. Neměla jsem moc náladu na čtení. Knihu jsem vzala do ruky spíše ze zvyku.

Souhra okolností

Najednou jsem si přehrála v hlavě dnešní den. S překvapením jsem zjistila, že se mi stalo přesně to, co hlavní hrdince rozečtené knihy. Nepojízdné auto, zmeškání schůzky. Kroutila jsem nad tou shodou událostí hlavou.

Přemohla jsem únavu a pokračovala ve čtení. Hlavní hrdinka uvízla dále ve výtahu a málem ji na přechodu pro chodce přejelo auto. Pousmála jsem se. Mohu jít pěšky a na přechodu dám zvýšený pozor. Knihu jsem zavřela a okamžitě usnula.

Dělo se mi to samé

Druhý den jsem vešla do výtahu a zmáčkla přízemí. Bezmyšlenkovitě jsem se přehrabovala v kabelce, když to ve výtahové šachtě hrklo a já poskočila. Výtah zůstal stát mezi patry. Bezmocně jsem mačkala tlačítko přízemí a pak zvonek. Bušila jsem do dveří. Vytáhli mě až po hodině.

Pospíchala jsem pěšky přes půl města do práce. Na přechodu pro chodce jsem za chůze otevřela kabelku a lovila z ní mobil, když vtom jsem s sebou trhla a zůstala stát. Zabalancovala jsem na místě a zjistila, že mi v mřížce kanálu uvízl podpatek. Svítila červená a já stála uprostřed ulice.

Konec znát nechci

Ozvaly se nadávky řidičů, než mi jeden z chodců pomohl. Vyzula jsem se a několikrát poskočila směrem k okraji chodníku. Můj zachránce mi podával střevíc s úsměvem. Usedla jsem ten večer ke knize.

Rozevřela jsem ji v místě, kam jsem dočetla. Chybělo několik stránek. Najednou jsem z knihy dostala strach. Vzala jsem ji a skrčila do šuplíku. Druhý den jsem ji se smetím vyhodila do koše. Lepší je svůj osud raději nevědět.

Daniela O. (58), Opava