Domů     Z ošklivého káčátka se labuť nestala
Z ošklivého káčátka se labuť nestala
3 minuty čtení

V pubertě jsem často zírala do zrcadla a přála si, aby mi řeklo, že jsem ze všech nejkrásnější. Jenomže to by byla hrozná lež.

Nebyla jsem hezká. Máma s tátou mě sice ujišťovali, že opak je pravdou, jenomže rodiče nejsou objektivní. Prostě jsem se matce přírodě jaksi nepovedla.

Nevím, co ji vedlo k tomu, aby mě stvořila kudrnatou jako ovci, abych na svět koukala malýma, pichlavýma očima, a nevím, proč to korunovala buclatými tvary.

Maminka, babičky, tetičky i jejich kamarádky mě odjakživa hladily po hlavičce a ujišťovaly, jaká jsem hezká panenka, ale nebyla to pravda. Lhaly, zatímco zrcadla nelžou.

A když se na pionýrském táboře – to jsem chodila do sedmé třídy základní školy – konala soutěž krásy, skončila jsem na posledním místě.

Od té doby mě na tábor nikdo nedostal. Takové ponížení. Bohužel nemělo jen tak skončit, spíš naopak. Narůstalo. Na střední škole přituhlo. Spolužačky randily s kluky, což pro mě byl nedostižný sen.

Jeden spolužák

Ve čtvrtém ročníku se mi zalíbil jeden spolužák. To on byl mou tajnou motivací, abych se sebou něco udělala. Tehdy jsem se fakt snažila.

Chodila jsem běhat, skoro jsem nejedla, žehlila jsem si vlasy, pořídila jsem si řasenku a lesk na rty a od vychrtlé spolužačky Nováčkové jsem si koupila za tři sta padesát korun opravdové džíny.

Prodávala je, protože jí byly velké. Vylepšená po všech stránkách jsem si stoupla před velké zrcadlo v chodbě a zeptala jsem se ho, co tomu říká. Neuslyšela jsem to, co královna ze Sněhurky:

Ty jsi, paní, v zemi zdejší ze všech krásek nejkrásnější,“ nicméně dočkala jsem se aspoň uznalého mlčení.

Nebylo to tak zlé a štěstí mi šlo na ruku i dál. Blížila se maturita a mnozí plavali v matematice, kterou jsem já zvládala levou zadní. Můj idol, Honza, mě tehdy poprosil, abych ho doučovala.

Těžko vylíčit, s jakou radostí jsem souhlasila a jaké starosti jsem měla o svůj vzhled.

Rudolfovo číslo

Sedávali jsme v parku a drmolili vzorečky. Kolikrát jsme se u toho kupodivu i nasmáli. Ne, že by byla matika legrační, ale bylo nám spolu dobře. „Hlavně to neříkej u matury,“ brečela jsem smíchy, když řekl místo Ludolfovo číslo Rudolfovo číslo.

Nevím, proč jsem si začala myslet, že spolu chodíme. I troubovi by bylo jasné, že se jen učíme, nic víc. A úspěšně, protože Honza odmaturoval za dvě. Na maturitním večírku za mnou přišel s velkou čokoládou. „Zachránila jsi mě,“ řekl a oči mu zářily.

Vidím to jako dnes: sedl si vedle mě ke stolečku a nalil víno do dvou skleniček. Ťukli jsme si. Pak se tam nachomýtla Nováčková a povídá: „Páni, vy spolu chodíte?“ Honza jí bez rozmýšlení odpověděl: „Neblázni. Jen jsme drtili matiku. Půjdeš si zatancovat?“

Jitka (57), severní Čechy

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka