Domů     Z ošklivého káčátka se labuť nestala
Z ošklivého káčátka se labuť nestala
3 minuty čtení

V pubertě jsem často zírala do zrcadla a přála si, aby mi řeklo, že jsem ze všech nejkrásnější. Jenomže to by byla hrozná lež.

Nebyla jsem hezká. Máma s tátou mě sice ujišťovali, že opak je pravdou, jenomže rodiče nejsou objektivní. Prostě jsem se matce přírodě jaksi nepovedla.

Nevím, co ji vedlo k tomu, aby mě stvořila kudrnatou jako ovci, abych na svět koukala malýma, pichlavýma očima, a nevím, proč to korunovala buclatými tvary.

Maminka, babičky, tetičky i jejich kamarádky mě odjakživa hladily po hlavičce a ujišťovaly, jaká jsem hezká panenka, ale nebyla to pravda. Lhaly, zatímco zrcadla nelžou.

A když se na pionýrském táboře – to jsem chodila do sedmé třídy základní školy – konala soutěž krásy, skončila jsem na posledním místě.

Od té doby mě na tábor nikdo nedostal. Takové ponížení. Bohužel nemělo jen tak skončit, spíš naopak. Narůstalo. Na střední škole přituhlo. Spolužačky randily s kluky, což pro mě byl nedostižný sen.

Jeden spolužák

Ve čtvrtém ročníku se mi zalíbil jeden spolužák. To on byl mou tajnou motivací, abych se sebou něco udělala. Tehdy jsem se fakt snažila.

Chodila jsem běhat, skoro jsem nejedla, žehlila jsem si vlasy, pořídila jsem si řasenku a lesk na rty a od vychrtlé spolužačky Nováčkové jsem si koupila za tři sta padesát korun opravdové džíny.

Prodávala je, protože jí byly velké. Vylepšená po všech stránkách jsem si stoupla před velké zrcadlo v chodbě a zeptala jsem se ho, co tomu říká. Neuslyšela jsem to, co královna ze Sněhurky:

Ty jsi, paní, v zemi zdejší ze všech krásek nejkrásnější,“ nicméně dočkala jsem se aspoň uznalého mlčení.

Nebylo to tak zlé a štěstí mi šlo na ruku i dál. Blížila se maturita a mnozí plavali v matematice, kterou jsem já zvládala levou zadní. Můj idol, Honza, mě tehdy poprosil, abych ho doučovala.

Těžko vylíčit, s jakou radostí jsem souhlasila a jaké starosti jsem měla o svůj vzhled.

Rudolfovo číslo

Sedávali jsme v parku a drmolili vzorečky. Kolikrát jsme se u toho kupodivu i nasmáli. Ne, že by byla matika legrační, ale bylo nám spolu dobře. „Hlavně to neříkej u matury,“ brečela jsem smíchy, když řekl místo Ludolfovo číslo Rudolfovo číslo.

Nevím, proč jsem si začala myslet, že spolu chodíme. I troubovi by bylo jasné, že se jen učíme, nic víc. A úspěšně, protože Honza odmaturoval za dvě. Na maturitním večírku za mnou přišel s velkou čokoládou. „Zachránila jsi mě,“ řekl a oči mu zářily.

Vidím to jako dnes: sedl si vedle mě ke stolečku a nalil víno do dvou skleniček. Ťukli jsme si. Pak se tam nachomýtla Nováčková a povídá: „Páni, vy spolu chodíte?“ Honza jí bez rozmýšlení odpověděl: „Neblázni. Jen jsme drtili matiku. Půjdeš si zatancovat?“

Jitka (57), severní Čechy

Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.