Naše rodina byla pospolitá. Dcera se ale přivdala do rodiny, kde si vzájemně nemohou přijít na jméno.

Když jsem nedávno slavila své šedesátiny, oslava se konala samozřejmě u nás. Celá rodina se sjela, až na moji nejmladší. „Mami, nezlob se, ale Vilíkovi rostou zuby a já zrovna bojuji s nějakou chřipkou,“ zavolala mi dcera dva dny předem.

A tak jsme se dohodly, že přijedu já k ní a oslavíme si to v malém rodinném kruhu hezky spolu.

Doma bylo vše nachystané

„Milan dorazí přesně ve dvanáct,“ sdělila mi dcera a já byla šťastná, že máme chvíli pro sebe. Půl hodiny před obědem zavolal Markétin muž, že se trochu zpozdí. Musí se prý zastavit jen na skok u své matky.

„Nezlob se, víš, jaká je, jen přitluču poličku a hned jsem doma. Tvé mamince to, prosím, vysvětli,“ prosil.

Protože jsem znala poměry v zeťově rodině, nechtěla jsem přilévat olej do ohně. A držela pevně jazyk za zuby. Jenže to nebylo všechno. Uběhla hodina, dvě, tři! A můj zeť nikde. Nepřišel ani se už neozval.

Najedly jsme se tedy samy

Zeťák dorazil až v podvečer úplně vynervovaný! „Máti trvala na tom, že tu poličku nutně potřebuje, jenže když jsem ji přidělal, spadla i s kusem zdi!“ líčil nešťastně. „Musel jsem jet pro sádru a spravil zeď natolik, abych mohl polici přidělat!“

Víno mu rozvázalo jazyk

Teprve, když si dal s námi trochu vína, přiznal to, co jsme my s dcerou tušily už dávno. „Matka to udělala naschvál! Strašně žárlí na vztahy ve vaší rodině a chtěla nám to setkání prostě překazit,“ vypadlo z něj. Bylo mi ho líto.

Mnohem víc se ale bojím, aby závist a zloba jeho matky jednou nezničila manželství mé dcery.

Markéta V. (60), Aš