Domů     Můj syn mě připravil o vše
Můj syn mě připravil o vše
4 minuty čtení

Když se narodil náš syn Jára, byla jsem šťastná. Na rozdíl od mých kamarádek, které nelibě nesly, jak jim děti rychle rostou, já se těšila, až vyroste.

S manželem jsme se seznámili krátce po revoluci. Já dělala jazykovou redaktorku v televizi a můj muž tam byl kameramanem. Velmi nadějným, musím podotknout. Po dvou letech jsme se s Jaromírem vzali a za další dva roky se nám narodil syn Jára. Myslela jsem si, že nemůžeme být šťastnější.

Já byla s malým doma a muži se dařilo v práci. S novou dobou měl i spoustu nových možností. A tak když dostal pracovní nabídku v Americe, pochopitelně jsem mu nebránila.

Dohodli jsme se, že napřed pojede sám, aby okoukl situaci, a podle toho, jak to bude vypadat, přijedeme buď my za ním, nebo se on vrátí, jak dotočí film.

Nechal mě v tom samotnou

Bohužel nevyšlo ani jedno. Jaromír se tam velmi rychle zabydlel, a dokonce ve vilce kolegyně ze štábu. „Je mi líto, Maruško, ale já se už nevrátím. Někoho jsem tu potkal.

Chci se rozvést,“ napsal mi s tím, že na Járu mi peníze posílat bude, a až syn povyroste, že za ním může na prázdniny přijet.

Rozvod se řešil na dálku. Alimenty na Járu posílal pravidelně, občas přišel dokonce i nějaký balíček. Když se pak za mořem podruhé oženil a narodila se mu dcera Jannis, prakticky se nám přestal ozývat.

Zdědil nadání po otci

A tak jsem na výchovu syna zůstala sama. Jára pro mě byl celý svět, a tak jsem po práci spěchala domů, abych se mu věnovala. Na nikoho dalšího mi nezbýval čas ani síla. Časem se projevily umělecké geny po tátovi. Tak si po základní škole zvolil grafickou průmyslovku.

„Jaroušku, nebylo by lepší jít napřed na gymnázium?“ snažila jsem se zviklat jeho rozhodnutí, pro něj ale byla jeho budoucnost jasná. Ve čtvrťáku přišel s tím, že by rád ještě studoval.

„Mami, chtěl bych se ještě něco naučit,“ nadšeně mě přemlouval a ukazoval prospekty ke škole, kterou si vybral. Bohužel se jednalo o školu soukromou, a tudíž nehorázně drahou.

Když jsem se netvářila zrovna nadšeně, začal mě uklidňovat: „Neboj, mami, něco jsem si našetřil“. Samozřejmě to nestačilo, a tak jsem si ještě přivydělávala korekturami. Zkusila jsem napsat i jeho otci, jestli by nepřispěl. Ten mě ale odbyl:

„Zbláznila ses?“ odepsal mi s tím, ať zkusí AVU nebo jinou neplacenou vysokou. „Já musím živit rodinu a peníze si netisknu!“

Těšila jsem se na vnouče

A tak jsem to zvládla sama. Po škole nastoupil do velké reklamní agentury a rychle postupoval. S přítelkyní Martou si pronajali byt. „Děti“ ke mně chodily v neděli na oběd a já se těšila, jak budu hlídat vnoučata.

„Psal mi táta, jestli nechci přijet a vyzkoušet si pár měsíců práci tam,“ nadšeně jednu neděli nadhodil Jára. „A na jak dlouho?“ zeptala se udiveně Marta. Pochopila jsem, že jí to ještě také neřekl. „Jen na měsíc,“ odvětil můj syn a za čtrnáct dní odletěl. Asi nemusím zdůrazňovat, že jsme na letišti brečely obě.

Historie se dokonale opakovala

Posílal mi e-maily plné krásných fotek, občas jsme si promluvili přes Skype. Uplynul měsíc, dva, tři… „Kdy plánuješ návrat, Járo?“ zeptala jsem se při jednom rozhovoru hlasem poněkud roztřeseným zlou předtuchou. Napřed bylo zlověstné ticho.

„Víš, mami, mám možnost tu zůstat. Táta mi sehnal velice zajímavou práci. Je to jen na rok,“ řekl konejšivě a potichu dodal, že pak se ještě uvidí. Co jsem mohla dělat?

Předhazovat mu, že jsem mu obětovala svůj život a dřela se, aby on měl vše, co chtěl, a když jsem se těšila také na kousek toho svého štěstí, on se na mě vykašle?

Ještě ke všemu se rozešel i s Martou, se kterou byl pět let a já ji už vnímala v podstatě jako svoji dceru. Navíc jsem věřila, že alespoň kvůli ní se bude jednou chtít zase vrátit!

Historie se ale zopakovala do puntíku a můj syn se v Americe zamiloval a oženil. Nedávno jsem se stala babičkou, aniž bych znala snachu a mohla pochovat své první a možná jediné vnouče.

Každý den mi posílají fotky a všelijaká videa. To je sice moc hezké, ale napadne vůbec mého syna, že jsem tu zůstala úplně sama a že on mi chybí víc, než si umí představit? Že otec, který se na něj vykašlal, má teď vše, nač já se vždy těšila? Jak se s tím mám vyrovnat?

Marie R. (62), Brno

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může