Když mě přítel požádal o ruku, svěřila jsem se okamžitě své starší sestře. Prozradila jsem jí dokonce naše tajné plány svatby. Jenže ona mě zradila a vše vyzvonila rodičům. Ti se urazili.

Poprvé jsem se vdávala mladá, bylo mi dvacet a už od samého začátku bylo všechno špatně. Moji rodiče mě do manželství tlačili, protože se jim můj tehdejší partner zdál skvělou partií. Byl to o deset let starší, movitý podnikatel.

Potíž byla v tom, že moji rodiče měli potřebu mluvit i do data svatby, místa konání, počtu hostů, výběru šatů…

Prostě všechno muselo být podle nich a já je nechala, aby o všem rozhodovali. Rozvedla jsem se po pěti letech. Pak jsem potkala Marka a poznala, o čem skutečná láska je. Když přede mnou konečně poklekl, nadšeně jsem souhlasila. Rozhodla jsem se, ale tentokrát si do svatby od nikoho mluvit nenechám.

S Markem jsme se okamžitě shodli v tom, že si chceme svatbu maximálně užít, že ji nechceme dělat pro ostatní, ale hlavně pro nás dva. I on byl jednou rozvedený, takže i jeho rodina si tu slávu už jednou užila.

Velkolepé plány

Rozhodli jsme se, že se vezmeme tajně někde na pláži při západu slunce obklopeni přírodou a mořem. Nadšeně jsem to zavolala sestře, protože jsem chtěla, aby letěla s námi a šla mi za svědka. Marek bral svého nejlepšího přítele. První, co mi Vlaďka na mou zprávu řekla, bylo, že to naši nerozchodí.

„Zlato, tohle ti neodpustí, vždyť je znáš!“ přesvědčovala mě, abych se své svatby snů vzdala. Odmítla jsem. Měla jsem ještě v živé paměti Vlaďčinu svatbu, kterou si ona sama ani její muž neužili, protože museli skákat, jak naši pískali. Na to já už nemínila přistoupit.

„Půjdeš mi teda za svědka nebo ne?“ zeptala jsem se Vlaďky, která se na chvíli odmlčela a pak mi řekla, že s tímhle nechce mít nic společného, že by se na ni naši naštvali.

Asi dva dny před odletem na naši tajnou svatbu, kterou jsme plánovali spojit i s líbánkami, u nás zazvonil telefon. Volali rodiče.

Křičeli na mě do telefonu, že jim Vladěna všechno řekla a že to jako nemůžu myslet vážně! Na svatbě musí být rodiče, co by to jinak bylo za svatbu. „Já si představovala, jak to uděláme u nás ve stodole, táta by objednal selátko a soudek,“ přemlouvala mě máma. Rázně jsem odmítla.

Poháněla ji závist

Bylo jasné, proč jim to sestra řekla, ona si totiž svatbu neužila a mně záviděla, že jsem našla odvahu se rodičům vzepřít. Rozhodla se proto, že mi to osladí a mé plány překazí. Jenže to se spletla.

Odletěli jsme i přes výhrůžky rodičů, kteří se mnou teď už dva roky nemluví. Svatbu jsem si užila, ale měla takovou hořkou pachuť. Celá situace mě moc mrzela. Doufám, že to naši jednou pochopí.

Tatiana (36), Liberec