Domů     Už se asi nikdy nebudu radovat
Už se asi nikdy nebudu radovat
2 minuty čtení

Prožila jsem to, co by žádná matka neměla zažít. Ztratila jsem své dítě během nehody, kdy jsem sama řídila.

Myslela jsem si, že máme spokojený život. Ovšem jen do chvíle, kdy můj muž přišel domů a spustil na mě vodopád argumentů, proč už se mnou nemůže žít, jak se cítí nešťastný a jak jsem se mateřstvím změnila.

„A já chci ještě žít,“ zakončil. „Máme ještě šanci to změnit?“ zeptala jsem se roztřeseným hlasem. „Ne,“ odpověděl bez zaváhání a dodal, že se do týdne odstěhuje.

Rozvod mi bral sílu

Za vším byla pochopitelně nová žena, což jako srab nedokázal přiznat. Pak začaly rozvodové tahanice, protože dům byl jeho, ale kvůli dětem mě v něm nechával. Bylo mi ale jasné, že až se kluci odstěhují, bude ze mě bezdomovec.

Jednoho dne jsem vyzvedávala syna z tréninku. Hlavu plnou zoufalých myšlenek. Najednou jsem se probrala v zatáčce a věděla, že ji nezvládnu. „Tome, jsi v pořádku?“ vykřikla jsem. Bylo ticho.

Zabila jsem ho!

Vrhla jsem se k němu, ale bylo pozdě! Ani nevím, kdy přijela záchranka, jak jsem se dostala pryč. Nic jsem kolem sebe pořádně nevnímala. Následující dny byly děsivé, raději bych byla mrtvá.

Bolest byla tak příšerná, že jsem nemohla ani dýchat, bez psychofarmak jsem nefungovala.

Musela jsem pryč

Starší syn se stáhl do sebe a nekomunikoval. V domě nastalo hrozivé ticho. Z našeho domu jsem nakonec stejně musela odejít. Všechno mi mého Tomáše připomínalo. Časem jsem se naučila nějak přežívat.

Radovat se ze života ale nedokážu, výčitky mě neustále dusí. Žiju jen kvůli svému druhému synovi. Neumím si představit, že bych ještě někdy mohla být šťastná.

Magda M. (56), Ostrava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.