Na svoji lásku ze střední jsem nikdy nezapomněla! Nic na tom nezměnilo ani manželství s jiným mužem a tři děti!

Radek byl typ kluka rošťáka, kterému ale vždy všichni vše odpustí. Já si ho vždy pamatovala jako kluka s uličnickým kukučem, roztomilými pihami a pohledem, který uměl uhranout každé děvče.

Chodil do vedlejší třídy na gymnáziu a šílely jsme po něm všechny. Dokonce i učitelky měly pro jeho občasné průšvihy pochopení.

Došlo jen na pusu

Dokázal se pokaždé tak mile a provinile usmát, že byste mu odpustila každý hřích. Ve čtvrtém ročníku jsme spolu začali chodit. Záviděla mi snad každá holka na škole. Byl to ale vztah jen platonický, protože dál než k polibkům a objímání jsme se nedostali.

Přesto jsem pak už nikdy jiného muže tak hluboce nemilovala. Myslela jsem, že na intimní sblížení máme dost času. Jenže jsem se pletla. Po maturitě se Radkova rodina přestěhovala do Brna.

Před jeho odjezdem jsme si slibovali, že nás nic nerozdělí. „Budu ti každý den psát a budu za tebou jezdit,“ sliboval. Ale sliby chyby. Po pár měsících už se ani neozval. Nechala jsem to plavat.

Brzy jsem ovdověla

A tak uplynulo dlouhých čtyřicet let. Vdala jsem se za muže, kterého jsem sice moc nemilovala, ale byl hodný ke mně i k našim třem dětem. Zemřel poměrně brzy na vrozenou srdeční vadu.

Po jeho smrti jsem se „zamilovala“ do souseda, který mě chodil utěšovat. Ale vztah to nebyl dobrý, a tak jsme se v poklidu rozešli. Já si slíbila, že už zůstanu sama, na důchod si pořídím pejska a budu se těšit z vnoučat.

Vše dopadlo jinak. Jednou jsem se vracela z nákupu a naproti mně kráčel prošedivělý muž s pihami a uličnickým pohledem, který jsem nikdy nezapomněla.

Náhoda mi změnila život

Sice mě nepoznal tak rychle jako já jeho, protože z dlouhovlasé brunety se stala během těch let blondýna s krátkými vlasy, ale nadšený byl nakonec stejně jako já. „Co kdybychom se zítra sešli v kavárně?“ nabídl hned schůzku.

K mému překvapení dorazil s obrovskou kyticí a omluvou: „Vím, že jsem ti tenkrát ublížil. Ani pro mě to nebylo snadné. Ale cítil jsem, že jsme ještě příliš mladí a šlo přece jen o ryze platonickou lásku.“

Osudová láska

Seděli jsme spolu přes čtyři hodiny. Radek byl rozvedený a jediného syna měl i s rodinou v Americe. V Brně žil životem vlka samotáře. Pozvala jsem ho na večeři. Pak on mě do divadla.

Po pár týdnech se ke mně přestěhoval. Nedávno jsem mu prozradila, že jsem ho za celá ta léta nepřestala milovat. On mi vše svou láskou vynahrazuje každou minutu našeho života. Naše láska je osudová!

Miluše L. (63), Žďár nad Sázavou