Domů     Ten pravý
Ten pravý
5 minut čtení

Když jsem Jakuba poznala, okamžitě jsem se do něho zamilovala. Ve vteřině. A drželo mě to dlouho i přesto, že on ke mně necítil to samé. Nikdy by mě však nenapadlo, že mé sny mají reálnou šanci.

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Pět let nazpátek jsem byla s kamarádkou Erikou na chatě u jejího přítele. Bylo léto a my si naplánovali víkend plný her, rybaření a relaxace.

Někdo by mohl říct, že jsem byla jako páté kolo u vozu, ale já si tak nepřipadala. Oba jsem znala už od svých čtyř let a společně jsme trávili spoustu času. Když mi na poslední chvíli oznámili, že se k nám přidá i jejich kamarád Jakub, zaradovala jsem se.

Jsem od přírody společenská povaha a držím se hesla “čím víc lidí, tím větší legrace“. Moje nadšení se však vystupňovalo o to víc, když jsem toho sympatického blonďáka uviděla. Jako bych na něho čekala celý svůj život.

Byl vysoký asi tak jako já, hubený, s rozcuchanými vlasy a s rošťáckým výrazem v obličeji. Co mě však zaujalo úplně nejvíc, byla jeho energie, která z něho přímo sálala. Víkend proběhl v dobré náladě a já měla perfektní příležitost ho lépe poznat.

A první dojem nezklamal. Byl vtipný, milý, sice trošku sebestředný, ale to mi nijak zásadně nevadilo.

Od té doby jsme se vídali pravidelně na nejrůznějších akcích, a protože bylo léto, konalo se jich požehnaně. Přes festivaly, odpolední grilování, narozeninové oslavy až po návštěvy koupališť. Po pár týdnech přišla první pusa a já myslela, že je ruka v rukávě.

To jsem se ale šeredně spletla. Jakub se rozhodl, že tomu nechá volný průběh, což v překladu znamenalo zábavu na pár nocí bez nadějného konce. Probrečela jsem týdny, ale přesto mě to k němu táhlo. A tak jsem předstírala, že jsem se smířila se situací.

Jako by mi tam nahoře někdo říkal, ať si počkám i za předpokladu, že budu před ostatními vypadat jako hloupá naivka. Tak jsme se sem tam vídali, občas spolu zažili krásné chvíle, ale to bylo všechno. Žádné závazky, žádná zodpovědnost.

Když už to trvalo moc dlouho, rozhodla jsem se sebrat odvahu a říct mu, že to takhle nechci, že bych to ráda posunula někam dál. Ale pokaždé mi odpověděl negativně:

„Jitko, já teď prostě s nikým chodit nechci. Není to tebou, ty jsi skvělá, ale já se takhle cítím dobře. Vždyť už jsme o tom mluvili,“ kroutil nechápavě hlavou. Jeho slova se mi vpalovala hluboko do mysli, ale já se s nimi odmítala smířit.

Moje sebetrýznění trvalo téměř dva roky. Bylo to sebetrýznění, protože jsem mohla kdykoliv říct stop a přestat vyhledávat jeho společnost, čas přeci zahojí všechny rány. Pak jsem se rozhodla, že to skončím. Už toho bylo dost. Neměla jsem energii a moje naděje pomalu vyhasínala.

V té době jsem se navíc seznámila s milým klukem Ondrou, se kterým jsem začala randit. Namlouvala jsem si, že by to konečně mohl být ten pravý, ale někde v koutku duše jsem tomu stejně nevěřila.

Chodili jsme spolu asi tři měsíce, když se mi zničehonic začal znovu ozývat Jakub. Volal mi stále častěji a častěji.

Nejdříve se choval přátelsky, zajímal se, jak se mám a co pořád dělám, potom přicházel s výmluvami, že si chce něco půjčit, až jednoho dne přiznal barvu. Pozval mě na kávu do naší oblíbené zapadlé kavárny na kraji města a asi po hodině mě poprosil o odpuštění.

Prý mu došlo, co měl, až když o to přišel. Samozřejmě že jsem ho chtěla potrápit a trošku ho v tom vykoupat, ale srdce přehlasovalo mozek a já mu padla kolem krku.

Domluvili jsme se, že to spolu zkusíme znovu, tentokrát oficiálně a jako normální pár, avšak já potřebovala ještě dořešit vztah s Ondrou.

Sice mi ho bylo líto a sama za sebe jsem se styděla, ale všechny tyto pocity mi vynahrazovala radost z toho, že se mi konečně podařilo najít cestu k Jakubovi. Musela jsem se s Ondrou rozejít a udělala jsem to hned ten večer.

Nevzal to vůbec dobře, zlobil se, protože to nejspíš celou dobu tušil, ale asi po tříhodinové scéně odešel a pak už se mi nikdy neozval. Většinou tyto situace nezvládám dobře, ale tentokrát jsem vše s mlčením přetrpěla. Chápala jsem to a nevadilo mi to. Dokonce mi to nebylo ani líto, protože jsem byla v nitru duše spokojená.

Nemůžu říct, že by byl náš vztah s Kubou idylický, ale já přesto cítila, že jsem se rozhodla správně. Před rokem mi navrhl společné bydlení a já na to nadšeně kývla.

Žijeme spolu už dva roky, a i když si někdy lezeme hodně na nervy, troufám si říct, že jsme šťastní. Oba už totiž víme, co od života chceme a to jsme před pěti lety nemohli ani tušit. Možná mě vesmír nechtěl trápit a trestat, jak jsem si často myslela.

Možná jen čekal na to správné načasování, abych mohla být nakonec přeci jen šťastná. A to já díky Jakubovi jsem!

Jitka, 26 let, ČR

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může