V lásce jsem se tolikrát spletla, že už jsem nedokázala žádnému muži věřit. Dokud jsem nepotkala Petra.

Na své dětství moc ráda nevzpomínám. Otec hodně pil a s matkou jsem si nerozuměla. Vlastně mě psychicky deptala. Musela jsem být jen doma, zavřená mezi čtyřmi stěnami.

Ven s kamarádkami mi chodit nedovolovala. Byla velmi přísná, občas jsem dostala i facku nebo výprask. Dnes mají děti naštěstí větší ochranu a často si někdo všimne, když je doma bijí. Rodiče si ale nikdo nevybere.

Životem jsem se protloukala

Mládí jsem také neměla moc veselé. Žádné zábavy a diskotéky, jen sedět doma jako vězeň. Najít si nějakou lásku, to nepřipadalo v úvahu. Pokaždé mi to matka překazila, i když už jsem byla plnoletá.

Jednoho dne, když už jsem to nezvládla, sbalila jsem se a odešla z domova. Život se se mnou ani tak však nemazlil. Měla jsem uzavřenou povahu, a proto jsem se jen těžko protloukala. Neměla jsem kamarádky a ani na kluky jsem neměla štěstí.

První zklamání v lásce

S Ondrou to byla zpočátku láska. Chodili jsme spolu dva roky, dokonce mě i požádal o ruku. Ale měsíc před svatbou mě podvedl a jeho milenka otěhotněla. Místo mě si tedy vzal jinou. Postupem času jsem byla ráda, že to takhle dopadlo, jistě by mě podváděl dál. Jenže zamilovaný člověk takové věci přehlíží a uvědomí si je až pozdě.

Ani druhý pokus nevyšel

Dlouho jsem pak nikomu nevěřila, až jsem se seznámila s Alešem. Něco se mi však na našem vztahu nezdálo. Začala jsem pátrat a nakonec jsem zjistila, že je Aleš ženatý. To už bylo na mě příliš.

Proč právě já? Copak nemůžu žít normálně? Copak i já nemůžu poznat trochu štěstí? Uplakaná jsem si po tomto zjištění sedla na kávu do cukrárny, jako by mě tam něco táhlo.

Byla jsem už opatrná

Po chvíli mě oslovil starší pán od vedlejšího stolu. Neměla jsem chuť povídat si a už vůbec ne s nějakým mužem. I přesto jsme se dali do řeči a nakonec jsem byla překvapená, jak si rozumíme.

Petr se do mě zamiloval, ale já ho brala spíš jako staršího kamaráda, bylo mu o patnáct let více. Snažil se mě stále někam zvát, ale já se mu vyhýbala, telefon jsem nezvedala. On ale vždy čekal ráno u vchodu do domu a vyznával mi lásku.

Získal moje srdce

Pochopila jsem, že mu svým chováním ubližuji a že někomu věřit musím. Byl to citlivý muž a hodný. Staral se dokonce sám o děti, když mu žena zemřela. Zanedlouho mě svým dcerám představil.

Padly jsem si do oka a stále si velmi rozumíme. Když mě Petr požádal o ruku, neváhala jsem ani na chvíli a řekla ano. Dodnes nelituji. Našla jsem vztah, jaký jsem potřebovala a po jakém jsem vždy toužila.

Dana S. (50), Františkovy Lázně