Domů     Zůstane to v rodině
Zůstane to v rodině
5 minut čtení

Vyrůstat v rozvedené rodině je občas složité.  Mámě ani tátovi příliš nerozumíte, nevíte, na kterou stranu se postavit a občas máte pocit, že vám nikdo nepodá pomocnou ruku. Vím o čem mluvím, protože i já pocházím z rozvrácené rodiny.

Až před půl rokem jsem však pochopila, že i tak negativní věc, jako je rozvod, má své výhody.

Naši se hádali vždycky. Máma je submisivní povahy a tátovi raději všechno odkývala, jen aby s ním nemusela něco nepříjemného řešit. On toho zákonitě využíval a tak docházelo k hádkám, které jsme se s mladší sestrou snažily přežít v dětském pokoji.

I když mi to bylo nepříjemné, pokoušela jsem se malou Anetku utěšit. Vymýšlela jsem stále nové hry, pouštěla jí nahlas hudbu nebo předčítala nějakou pohádku. Málokdy to zabralo, ale alespoň jsem se snažila.

Bylo mi asi deset, když se naši  konečně domluvili, že bude lepší jít od sebe. Z mámy se stala samoživitelka, a i když otec pravidelně přispíval alimenty, bylo pro ni těžké vyjít s penězi. Zvládli jsme to. Se sestrou jsme vyrostly do krásy a já už v osmnácti letech začala bydlet sama.

Když mi bylo pětadvacet, začala máma randit s jedním mužem. Byl o pět let starší než ona, vlastnil stavební společnost, takže o peníze neměl nouzi a očividně o ni hodně stál. Mně se to však nelíbilo.

Dodnes nedokážu vysvětlit své hloupé a dětinské chování, ale já toho muže zkrátka nedokázala respektovat. Až po pár měsících mi došlo, že to Daniel nemyslí vůbec špatně a chce jen pomoci mámě.

Naštěstí byl natolik hodný, že mé výlevy toleroval a vyčkával, až se vody uklidní. Pomohl mi s pár drobnostmi do mého bytu, občas se mnou zašel na oběd a já si k němu postupně nacházela cestu. Teď ho mám ráda a považuji ho za daleko schopnějšího otce než je ten pravý.

Po rozvodu zůstala mámě chalupa v jedné malé vesnici kousek od Prahy, kam jsme pravidelně jezdili už řadu let. Po pár měsících společného soužití se k nám přidal i Daniel a na první pohled se do místních kopců a ticha zamiloval.

Jednou v létě pak přišel za mámou, jestli by nevadilo, kdyby na víkend pozval svého syna, Matěje, aby si i on odpočinul od každodenního pracovního stresu a načerpal nové síly.

Samozřejmě, že s tím nikdo problém neměl a tak jsme ještě ten den naplánovali společnou dovolenou. V pátek jsem už stepovala na nádraží, sbalená a připravená na tři dny odpočinku. Mohla jsem jet s mámou a tátou autem, ale když já tak moc miluji vlaky.

Kochám se krajinou nebo si celou cestu čtu a musím říct, že to výborně prospívá mojí duši. S Danem jsem se domluvila, že mě jeho syn vyzvedne, až přijedu do cílové stanice, abych se s batohem nemusela trmácet pět kilometrů pěšky po staré prašné cestě. Matěj s tím ochotně souhlasil a také na mě na konečné poctivě čekal.

Už z dálky mi bylo jasné, že on bude mnohem víc, než jen syn mého druhého táty. Měl široká ramena, uhrančivé oči a úsměv od ucha k uchu. V duchu jsem si říkala:

„No a co, tak je hezký. Takových hezkých kluků na světě je,“ ale když promluvil, naprosto jsem mu podlehla. Tak krásný, sametový a přitom hrubý hlas jsem snad ještě nikdy neslyšela. V autě jsme si zaníceně povídali a zjistili, že toho máme spoustu společného.

Pracoval u Dana ve společnosti, byl stejně starý jako já. Žil sám, protože se od něho před rokem odstěhovala přítelkyně a miloval fotbal a lezení po horách.

Nemohla jsem si pomoci a tak jsem po něm celý víkend pokukovala. Na duši mě hřál fakt, že i on mně nebral jen jako známou nebo kamarádku. Pořád se na mě usmíval, mrkal na mě a snažil se mě vylákat ven z domu, abychom si užili chvíli soukromí.

To se mu poštěstilo v sobotu večer, když všichni odešli spát a my v obýváku zcela osaměli. Ani nevím, jak k tomu došlo, ale políbili jsme se. Zůstali jsme v objetí až do brzkých ranních hodin a celou tu dobu jsme přemýšleli, jak s touto situací naložíme dál.

Oba jsme se to báli přiznat rodičům, protože jsme byli, s nadsázkou řečeno, něco jako sourozenci, ale vrátit se to prostě nedalo.

Pár týdnů jsme randili tak říkajíc „natajno“, ale pak jsme to vzdali a všem přiznali, že se máme rádi. Kupodivu to máma s Danem vzali dobře. Vlastně víc než dobře. Oba byli nadšení, protože věděli, že se k sobě opravdu hodíme.

Ani je nenapadlo udělat nám přednášku o tom, že je přeci jen trošku zvláštní, abychom zrovna my dva byli spolu. Už je tomu rok a půl a my stále tvoříme pár. Za několik týdnů se ke mně Matěj dokonce stěhuje a nemůžeme se dočkat společné budoucnosti.

Teď už neřeším, co kdo říká a co si o nás kdo myslí. Místo toho si naplno užívám jeho společnosti.

Klára, 29 let, Praha

Související články
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
nasehvezdy.cz
Jandová se zamilovala, a teď vůbec neví, jak dál?
Už roky platí, že ve StarDance vzniká mnoho nových lásek. Možná jedna z dalších čeká zpěvačku Martu Jandovou (52). Jejím tanečním partnerem je totiž Martin Prágr (32). V soutěži už tančil s několika
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
historyplus.cz
Vyrostl kostel tajně komunistům přímo pod nosem?
Je rozhodnuto! Senetářov na Blanensku bude vystěhován. Němci chtějí v jeho katastru za okupace zřídit vojenskou střelnici. Místní lidé přesto neztrácejí víru, že se sem jednou vrátí. Dají si slib, který se jim po mnoha letech a starostech podaří naplnit!   „Při poslední bohoslužbě v roce 1944 jsme si slíbili, že pokud se někdy vrátíme,
Skořápka plná zdraví
panidomu.cz
Skořápka plná zdraví
Při pohledu na ořechy nejspíš pomyslíte na kalorie. A to je chyba. Jak vlašské, tak i lískové patří k nejdravějším plodům, které u nás rostou. A právě teď je jejich doba. Věříte na superpotraviny? U vlašských ořechů to není víra, ale skutečnost. Mají tak neobyčejně blahodárný vliv na zdraví, že bychom je měli jíst, samozřejmě
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
nejsemsama.cz
Krémová zelňačka s bramborami a sýrem
Zelňačka nemusí být těžká a mastná. Tahle verze je jemnější, krémová a uzený sýr jí dodá překvapivě výraznou chuť. Ingredience pro 4 osoby: 500 g bílého zelí 400 g brambor 1 cibule 1 mrkev 1 stroužek česneku 1 l zeleninového vývaru 150 ml smetany na vaření 120 g uzeného sýra 1 lžíce másla 1 lžička kmínu ½ lžičky sladké papriky sůl a pepř petrželka