Když mě má první láska požádala o ruku, byla jsem na vrcholu blaha. Chodili jsme spolu od gymplu a věřili, že spolu zestárneme. Až do chvíle, než se objevila ona!

S Jirkou jsme se znali dlouhé roky. Poprvé jsme se setkali na gymnáziu, když nám oběma bylo patnáct. Chodili jsme spolu do třídy a když se podívám zpět, jsem si jistá, že to byla láska na první pohled.

Nikdy nezapomenu, když jsem se poprvé zadívala do jeho velkých modrých očí a okamžitě jsem se v nich utopila. Jiskra naštěstí přeskočila i u něho. I když v prvním ročníku jsme ještě po sobě jen pokukovali. Ve druhém už mě ale pozval do kina.

Dívali jsme se víc jeden na druhého než na film. A tak jsme spolu začali chodit. Všichni kolem tomu říkali první láska, ale já věděla, že se jedná o něco víc než „jen“ o první lásku.

Jeho rodina byla bohatá

O majetkové poměry Jiřího rodiny jsem se tehdy nezajímala ani v nejmenším. Byla jsem k zbláznění zamilovaná středoškolačka, peníze byly doopravdy to poslední, na co bych v té době myslela.

Prožívala jsem romantické letní večery na břehu řeky, krásné chvilky ve venkovských biografech, poslouchala jsem vyznání lásky. Ale časem jsem samozřejmě pochopila, že Jiřího rodiče jsou bohatí.

Po listopadu 1989 jim byly vráceny hotely, statky, činžáky a také pozemky. Nikdy jsme o tom ani nemluvili. A jeho rodiče zajímalo jen to, aby vystudoval vysokou školu. To se také stalo. Vystudoval ekonomii a já pedagogiku. Naše láska přežila i toto odloučení. Nikdo už o nás nepochyboval.

Požádal mě o ruku

Po vysoké škole Jirka začal pomáhat rodičům se správou majetku, já jsem nastoupila na základní školu, kde jsem učila na prvním stupni. I když měl Jirka málo času, vídali jsme se často, a nakonec jsme v jednom z bytů v jejich činžáku začali spolu i bydlet.

Vzpomínám na to jako na jedno z nejkrásnějších životních období. I když jsem nebyla jeho manželka, cítila jsem se tak a čekala na žádost o ruku. Ta opravdu přišla, když nám bylo devětadvacet a vyrazili jsme k moři.

Na skále nad rozbouřeným oceánem poklekl a navlékl mi prstýnek. Pohádka! Ale se špatným koncem.

Pohádku zničila zlatokopka

Jiří musel často doprovázet otce na různé společenské akce, kde se to hemžilo různými kráskami a modelkami. Stalo se to, co zřejmě muselo.

Mého budoucího muže si tam vyhlédla dlouhovlasá blondýna, která byla o jedenáct let mladší než já a kterou majetkové poměry rodiny mého Jiřího velmi zajímaly a měla o nich dobrý přehled. A naprosto ho poblouznila. To ale Jiří vůbec neviděl.

Napřed za ní chodil tajně, ale časem se mi přiznal. Já ale doufala, že třeba ještě neztratil rozum úplně a že okouzlení přejde a on pochopí, jak se věci mají a že jeho nové známosti jde jen o peníze. Vždyť jsme spolu chodili od střední školy!

Až jednou přišel, v den mých třicátin a slušně, ale pevně mě požádal, abych si sbalila věci. Měl při tom v očích slzy. A tak místo aby si do roka a do dne po zásnubách bral mě, oženil se po krátké známosti s blond zlatokopkou. Já už si pak nikdy nikoho nenašla.

Martina V. (65), střední Čechy