Někdy se musíte v lásce nejprve zklamat, abyste pak poznala muže, který by pro vás snesl téměř modré z nebe.

Moje manželství byla katastrofa. Možná to bylo tím, že jsem se vdávala moc mladá. Byla jsem nezkušená a láskou jsem se vznášela v oblacích. Neviděla jsem, jaký Zdeněk opravdu je. Bylo mi osmnáct a mé manželství bylo plné nadávek, žárlivosti a urážení.

Po šesti letech tohoto života, nebo přesněji spíše neživota, jsem poznala muže s velkým M – Aleše.

Probuzení polibkem

Byl to kolega v práci, vysoký brunet s výraznýma hnědýma očima. Líbil se všem kolegyním, ale v jeho očích byl jen smutek a bolest. Vždy mě pozdravil, usmál se na mě, ale pak se staral jen o svoji práci.

Jednoho dne jsme se s kolegyněmi rozhodly jít oslavovat narozeniny a pozvaly jsme tam i Aleše. Nejprve se snažil najít výmluvy, proč na večírek nepřijít, ale nakonec pozvání přijal a slíbil, že dorazí.

Na oslavě jsme si skoro celý večer povídali, sblížili jsme se a dokonce padla i první pusa. Bylo to, jako by se mi vrátila krev do žil a hlavně chuť žít.

Byl mi dobrým přítelem

Byla jsem šťastná, že nějaký muž má o mě zájem. Celý svět mi najednou zkrásněl. Chtěl se mnou chodit, ale já mu to víceméně zakázala, protože jsem byla dosud vdaná a nechtěla jsem mít mimomanželský poměr.

Byli jsme tedy alespoň stále většími přáteli, tím víc, že se mi všechno hroutilo před očima.

Nejkrásnější vyznání lásky

Po rozvodu jsem se odstěhovala zpátky k našim do rodného domku. Bylo mi mizerně a smutno. Jednou při večerní procházce jsem se Aleše zeptala, jestli by mě dokázal učinit šťastnou. Odpověděl, že jsem mu přece zakázala, aby mě miloval. Zabolelo mě to.

Po chvíli se ale na mě podíval svýma hnědýma očima. Řekl, že srdci se nedá poroučet a že mě miluje od první chvíle, kdy mě uviděl. Bylo to nejkrásnější vyznání lásky, jaké jsem mohla vyslechnout.

Štěstí, v jaké jsem nedoufala

Od té doby uplynulo už mnoho let a můj život se úplně změnil. Naše láska rok od roku sílila a po třech letech jsme se s Alešem vzali a postupně přivedli na svět dvě děti. Aleš je ten nejbáječnější muž a každý den děkuji za toho, že mi vstoupil do života.

Je láskyplný, pozorný, obětavý, pracovitý. Je tím nejúžasnějším manželem a otcem současně. Díky němu jsem pochopila, že pokud má člověk vedle sebe někoho, o koho se může opřít a komu může plně věřit, překoná cokoliv.

Našla jsem po jeho boku štěstí, v jaké jsem ani nedoufala. Jak se říká, člověk věří pohádkám dvakrát za život: jednou jako dítě, podruhé, když se setká s láskou. Jsem vděčná, že takovou pohádku stále prožívám.

Evženie H. (49), Ústí nad Labem