Domů     Hříva ve větru
Hříva ve větru
9 minut čtení

Bylo mi čerstvých patnáct, když mi mámin známý domluvil brigádu na nedalekém koňském ranči. Byl to vlastně jen menší statek s malou stájí, ale všichni mu hrdě říkali ranč.

Ne, že bych byla z vyhlídky kydání hnoje nějak nadšená, ale brzy jsem se do koní tak zamilovala, že jsem si život bez nich nedokázala představit.

Nakonec jsem tam trávila každou volnou chvilku, i když má pracovní doba byla výrazně kratší. Byl to zkrátka můj svět. Vlastně, nejen můj. Chodilo nás tam pomáhat víc. Mezi jinými i Matěj.

Vysoký urostlý fešák s dlouhými hnědými vlasy a podmanivě hlubokým hlasem. Stačilo, aby kolem mě jen prošel a srdce se mi rozbušilo jako o závod. Byl pro mě naprosto dokonalý.

Do všech sešitů jsem psala tu jeho jméno, tu moje s jeho příjmením a k tomu kreslila záplavu srdíček. V noci se mi o něm zdávalo, ráno jsem vstávala s myšlenkou na něj, zkrátka jsem byla zamilovaná až po uši.

Jenže pro Matěje jsem byla jen ta malá holka, co se v jeho přítomnosti červená a trapně se chichotá. A aby toho nebylo málo, přitáhl na ranč i tu svoji nafintěnou Sabinu, která nerozeznala ani valacha od klisny.

Ale hlavně, že si každou hodinu chodila upravovat make-up a s výmluvou na nalakované nehty odmítala každou pořádnou práci. Matěj z ní byl celý pryč a já v noci potichu brečela do polštářů.

Tolik jsem si tehdy přála, aby to byla moje dlaň, které se mimovolně dotýká. Aby jen mě držel láskyplně za ramena a líbal jen a jen moje toužící ústa.

Každou noc se mi zdávalo, jak spolu cváláme po louce, vlasy nám vlají ve větru jako hřívy našich koní a ke štěstí nám stačí jen to, že jsme spolu. Ovšem realita zdaleka nebyla tak růžová.

Sabina si totiž svým přístupem k práci brzy stihla znepřátelit celou partu a Matěj to bral jako obrovskou křivdu.

Korunu tomu dodal jednoho odpoledne. Bylo hrozné horko, takže jsme šli k blízkému rybníku plavit koně, aby se chudáci trošku zchladili.

A protože bylo opravdu vedro k zalknutí, vzali jsme s sebou i Cipíska, který byl z vody trošku nervózní, aby si smočil alespoň kopyta.

Všichni jsme si oblékli jen trička a kraťasy, protože u rybníka bylo vždy hrozných hovad, ale Sabina se nutně musela předvádět v miniaturních bikinkách.

Jak bylo v plánu, všichni koně rychle zapluli do vody, jen Cipísek nejistě přešlapoval u břehu a občas na sebe nechal cáknout trošku vody. Zkrátka idylka. Najednou se však ozval ohlušující jekot, když Sabinu kouslo hovado přímo do dekoltu.

Vřeštěla, jako by jí snad amputovali nohu a nebyla k utišení. Koně ve vodě jen znejistěli, ale už tak nervózní Cipísek se začal plašit, vytrhl kamarádce vodítko z ruky a celý popletený nevěděl, kudy utéct. Chybělo jen malinko a mohl vážně zranit sebe i nás.

Ale Sabina jakoby celou situaci vůbec nechápala, klidně vřískala dál.  To už moje nervy nevydržely a rozhodla jsem se jí umlčet lehkým průpleskem. Zmlkla a koně se nám po chvíli podařilo uklidnit.

Když si to pak ke mně namířil Matěj, čekala jsem, že se za ni třeba omluví. Jenže on mě místo toho sjel přísným pohledem a vyčetl mi, že se snad situace dala řešit i jinak, a že ten políček nebyl na místě.

Zůstala jsem stát jako opařená naprosto neschopná slova. Tak ona tady svou hysterickou reakcí na pitomý kousanec, kterému se navíc dalo předejít normálním oblečením, splaší koně a já jsem ta špatná? To už mu snad tím svým výstřihem vážně vymyla mozek z hlavy?

Ten den jsem se rozhodla, že pro mě Matěj definitivně skončil. Zklamal mě na celé čáře, protože zradil nejen mě, ale taky koně, a to se neodpouští. Jenže srdci se nedá tak snadno poručit.

I když jsem se ho rozumem snažila nesnášet, pořád se mi podlamovala kolena před jeho úsměvem. Pořád stačil jeden pohled do těch neskutečně hlubokých očí, abych se v nich začala topit. A ani sny o vlajících hřívách ve větru nepřestávaly.

Nicméně navenek jsem byla tvrdá jako skála a nepromluvila s ním o ničem, co by se netýkalo práce.

A tak plynul čas, léto skončilo a s ním i většina brigádníků. Přestala se objevovat i Sabina, ale my s Matějem jsme si vždy dokázali najít čas.

Doufala jsem, že s prvními chladnými dny konečně ochladnou i poslední zbytky mé náklonnosti k němu a já budu konečně moci volně dýchat.

Slibovala jsem si, že se naše vztahy vyčistí toho odpoledne, kdy budou všichni dospěláci na dražbě a o koně se budeme starat jen my dva. Jenže ouha! Nebyly jsme dva, ale tři! Společně s Matějem přijela i Sabina a já měla hned po náladě.

Rozdělili jsme si práci a já šla schválně od nich co nejdál, abych se na ně nemusela dívat.  Když tu náhle slyším hluk ze směru, kde je výběh kobyly s hříbětem.

Nikomu bych nepřála zažít ten strach jaký jsem měla při pohledu na hřebce, který se dostal ze své ohrady a namířil si to k ohradě hříběti. Bylo jen otázkou času, kdy se k němu dostane, vrhne se na něj a zabije ho.

V tu samou chvíli přiběhl i Matěj, zatímco zkoprnělá Sabina se třásla u otevřené hřebcovi ohrady a nebyla schopná se hnout. S Matějem jsme popadli vodítka, opatrně se k němu přiblížili a rychle ho chytili za ohlávku. Vůbec nechápu, jak se nám to povedlo.

Hřebec hned začal jančit, ržál, tlačil se na nás, chtěl se vzpínat a hlasitě frkal. Měli jsme co dělat, abychom ho udrželi. I přes vypjatou situaci jsem si nemohla nevšimnout, jak se Matějovi překrásně rýsují svaly.

Báli jsme je se jako blázni, vždyť kdyby se nám hřebec vyškubl, mohl nás během minuty oba zabít. Pevně jsme ho drželi a Matěj křikli na Sabinu, ať chytí hříbě, aby ze strachu neprovalilo chatrnou ohradu a neuteklo.

Ona tam však jen stála, nepřítomně zírala a nepohnula se. Bylo jasné, že si musíme poradit sami.

Připadalo nám jako celá věčnost, než jsme hřebce po malých krůčcích dostali zpátky, kam patří. Celou dobu jsme navíc museli dávat pozor na hříbě. Byly jsme zpocení až na kost, zcela vyčerpaní a pořádně vyděšení.

Sesunuli jsme se do hromady sena, těžce oddychovali a neschopni slova jsme se jen dívali jeden druhému do očí. V ten krátký okamžik, jakoby zmizel všechen svět kolem nás a existovali jsme jenom my dva.

Tehdy bych přísahala, že jsem v jeho očích spatřila nejen pýchu nad dobře odvedenou prací. Nejen dík, za skvělou spolupráci a obdiv za mou odvahu. Zahlédla jsem v jeho očích čistou a upřímnou lásku.

Celá jsem se v tom pohledu ztrácela, už jsme se chtěli políbit, když do toho vstoupila Sabina. Celá ubrečená se vrhla na Matěje, prý aby jí odpustil, že nechala vrata od ohrady otevřená jen na chvíli a že přeci nemohla vědět, co se může stát.

V tu chvíli jsem se znechuceně zvedla a odešla. Na jejich cukrování jsem vážně neměla sílu.

Doma jsem si celou situaci snažila několikrát přehrát v hlavě a musela jsem se sama sebe ptát: Skutečně tam byl ten okamžik? Cítili jsme ho oba, nebo jsem si ho jen vsugerovala? Vážně jsme měli tak blízko k polibku?

Ale, vždyť on přeci zbožňuje tu svoji Sabinu. Je úplně jedno kolik přešlapů ve své neschopnosti a lenosti ještě udělá. Je jedno, kolik koňů ohrozí. On ji stejně vždycky všechno promine a zase k ní bude vzhlížet.

Je to jasné, zkrátka u něj nemám nejmenší šanci a měla bych se přes to konečně a definitivně přenést. Proto jsem se v dalších dnech snažila Matějovi pokud možno vyhýbat. Což ovšem šlo jen do té doby, kdy mě poprosil o doprovod na projížďku.

Bylo potřeba projet mladou kobylku, která ještě nezvládala samostatné vyjížďky, takže chtě nechtě, musela jsem si osedlat svého milovaného ryzáka a jet s ním.

A bylo to tady. Příroda, slunce, koně a jen my dva na jejich hřbetech. Jako kdyby se zhmotnil ten můj sen o vlajících hřívách. Snažila jsem se zůstat nad věcí, bylo přeci jen třeba projet koně, žádná romantika se nekoná.

Ale ta síla přítomného okamžiku mě víc a víc strhávala. A když jsme nacválali na krásné velké louce, koním se rozevlály hřívy, nechala jsem se vším unést a zplna hrdla jsem vykřikla:

„Miluju tě!“

V tom Matěj prudce zastavil koně a já si uvědomila, co to ze mě vyletělo. Chtěla jsem vrátit čas a vzít to zpět, ale už to nešlo. Ta slova nade mnou visela, zatímco se ke mně Matěj blížil. To jsem nechtěla!

Nestojím o to, aby mi začal vysvětlovat, že on je přece se Sabinou a mě má rád jen jako kamarádku. Chtěla jsem pobídnout svého ryzáka a zmizet, jenže to nešlo. Musela jsem počkat na svůj ortel. Když ke mně Matěj přijel, byla jsem připravená na odmítnutí.

Seskočila jsem z koně, napřímila jsem se, hrdě zvedla hlavu a chtěla statečně snést své ponížení, když v tom mi na rtech přistál ten nejněžnější a nejláskyplnější polibek. A další a další.

Líbali jsme se celou věčnost, něž jsem se odhodlala s otázkou v očích odtrhnout a počkat na vysvětlení. Byla tu přeci ještě Sabina a já nechci být ta druhá.

Matěj mé zaváhání hned pochopil, vzal mě něžně kolem ramen a vysvětlil mi, že konečně prohlédl, jaký to byl se Sabinou omyl. Že si od ní nikdy neměl nechat poplést hlavu, protože se k sobě vůbec nehodili.

Že se s ní po té věci s otevřenou ohradou rozešel, protože konečně pochopil, že ta pravá jsem pro něj jen a jen já. A hlavně, že mě celým srdcem miluje. Srdce se mi málem rozskočilo radostí, když vyslovil ta dvě slůvka.

Vrhla jsem se mu kolem krku a znovu jsme se dlouze líbali. Nakonec jsme nasedli na své koně a bok po boku cválali po té nádherné louce a nevnímali nic víc, než naši lásku a vlající hřívy větru.

Klára, 26 let, Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Kamarádky mě kritizovaly, že jsem moc náročná a vybíravá. Rodiče zase, že jsem je zklamala. Začala jsem o sobě pochybovat. Nemají všichni nakonec pravdu? Něco na těch všech tvrzeních bylo. Měla jsem na všechny vysoké nároky! Nemínila jsem snižovat laťku a vyžadovala jsem po všech slušné jednání a pravdomluvnost. Přece jsem toho od nich nechtěla až tak moc! Odsuzovali mě neprávem Stejné ná
3 minuty čtení
Mužům jsem se dlouho vyhýbala, protože dvě zklamání mi stačila. Se zradou v lásce jsem se smířila až po mnoha letech! Ten, kdo mě poznal po třicítce, si mohl myslet, že jsem nespolečenská samotářka, která se mužů bojí. Nikdo mě totiž nikdy neviděl v žádném vztahu a na pokusy kolegů v práci jsem reagovala zásadně odmítavě. Proč? Před lety mě totiž potkala tvrdá zkušenost v lásce, ze které jse
5 minut čtení
Dovolená u moře mě nikdy moc nelákala. Ale když mi lékař kvůli zdravotním problémům doporučil pobyt u moře, nemohla jsem se tomu vyhnout. Rozhodla jsem se vyrazit k moři na začátku září, abych si opravdu odpočinula a nemusela se potýkat s turisty a prodavači na pláži. Musím přiznat, že jsem si vybrala ideální dobu. V malém penzionu, kde jsem se ubytovala, bylo jen pár lidí a na hřišti si hrála
3 minuty čtení
Ač jsem se toužila od útlého mládí vdát, nepovedlo se to. Viktor, moje životní láska, mě opustil. Myslela jsem, že už ho neuvidím. Nevdala jsem se, zůstala jsem sama. Mou životní láskou byl Viktor, ale nevyšlo to. Seznámili jsme se, když nám bylo stěží osmnáct. Škoda, možná kdyby nás dal osud dohromady později, mohlo to klapnout. Takhle jsme se po třech letech rozešli. Viktor si připadal příliš
4 minuty čtení
První lásky míváme v sobě celý život. Většinou nás ani nenapadne se k nim vracet, naopak se tomu vyhýbáme. Co kdyby přišlo zklamání? Milovala jsem ho celou svojí mladou duší. A nemohla na něho zapomenout. Naše setkání bylo docela neromantické. Jela jsem na kole kolem potoka v našem městečku a tu jsem zakolísala, najela na kámen a už ležela na zemi. Můj zachránce Nepěkně jsem si odřela lok
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
epochanacestach.cz
Jurkovičova křížová cesta: Nesmrtelná památka velkého umělce
Jméno architekta Dušana Jurkoviče bylo vždy nejen zárukou kvality, ale také symbolem umělecké originality, vycházející z lidových tradic. To vše umělec dokázal i na jednom z nejposvátnějších míst na našem území. Mariánské poutní místo v Hostýnských vrších má tradici už od dob středověku. Hora Hostýn má dva vrcholy a na jižním, o něco nižším, byl v polovině 18. století
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
21stoleti.cz
Umělá inteligence pomáhá odborníkům přečíst antické svitky spálené na uhel při výbuchu Vesuvu
Stovky svitků shořely v knihovně římského domu v Herkulaneu, městě na západním pobřeží Itálie, které lehlo spolu s Pompejemi popelem při erupci Vesuvu v roce 79. Tři z nich jsou uloženy v Bodleyově kn
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
historyplus.cz
6 zločinů v režii Lucemburků: Intriky, vydírání, zrady, & masakry nevinných
Ani ne rok vydržel dostát svým slibům Jan Lucemburský. Poté, co se stal českým králem, vydal roku 1311 tzv. inaugurační diplomy, v nichž se mimo jiné zaručil, že zemské úřady bude obsazovat výhradně Čechy. O rok později už je všechno jinak. Že nedodržel svůj slib? V porovnání s tím, co později napáchají jeho dědicové, jen
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
rezidenceonline.cz
Koloniální dědictví ve „Velkém jablku“
Ikonický domov někdejší americké televizní legendy, zaujímající téměř tisícovku čtverečních metrů obytného prostoru, představuje vyváženou kombinaci historického kontextu s nadčasovou elegancí a moderním komfortem. Sídlo bylo v majetku Johnnyho Carsona, známého jako „Král noční show“, který v letech 1962–1992 vedl NBC’s The Tonight Show. Ve své době byl jednou z nejoblíbenějších televizních osobností ve Spojených
Žádný krasavec, ale jen můj
skutecnepribehy.cz
Žádný krasavec, ale jen můj
Je hezká a chytrá. Ale taky dost namyšlená. Myslí si, že jí musí patřit všechno, nač si ukáže. Tentokrát se ale zmýlila. Já se s ní dělit nehodlám! Udělala si ze mě svoji důvěrnici. Pořád se mi s něčím svěřuje a vylévá si srdce. Je to tím, že všichni ostatní zaměstnanci se jí trochu bojí.
Hlívový guláš
tisicereceptu.cz
Hlívový guláš
Dokonalý vegetariánský, ale i veganský pokrm, který i lehce připomene chuť masa. Suroviny na 1 porci 125 g hlívy ústřičné pepř 1 krajíc (50 g) žitného chleba 1 str. česneku špetka soli 1 ml
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
epochalnisvet.cz
Tajemná spisovatelka Pearl Curranová: Diktoval jí romány duch?
Před zamyšlenou Pearl Curranovou leží právě dopsaný román Telka. Obsahově ani stylisticky není nijak zvlášť výjimečný. Pozornost si přesto zaslouží. Ačkoli ho Curranová napíše, ona sama tvrdí, že není jeho autorkou. Jak to? Slova jí měl nadiktovat duch. Komu měl patřit a jak s ním mladá Američanka navázala spojení?   Na stole leží deska,
Zimní depresi pošlete k šípku!
nejsemsama.cz
Zimní depresi pošlete k šípku!
Dlouhé období s minimem slunečního svitu dokáže na naši psychiku působit neblaze. Jak si pomoci k lepší náladě? Nejhorší už máme za sebou – dny se od Nového roku zase postupně prodlužují, ale čeká nás ještě ošemetný únor. Ač je nejkratším měsícem v roce, leckomu se může zdát k nepřežití. Co vám pomůže udržet pozitivní myšlení? Hýbejte se
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
epochaplus.cz
Za co vyfasuje slavný pěvec Grossi domácí vězení?
Píše se 29. května 1697 a slavný barokní zpěvák Giovanni Francesco Grossi (1653–1697) usedá do kočáru. Za sebou nechává romantické uličky italské Bologne, města vyhlášeného svou vzdělaností. Míří 60kilometrovou štrekou vstříc neméně malebné Ferraře. V proslavené Duomo di San Giorgio, tedy Katedrále svatého Jiří, si ale nikdy nezazpívá. Ba co hůř, do Ferrary ani nedorazí.
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
iluxus.cz
Hvězdou J Balvin spojil své jméno se značkou G-Shock
„Styl hodinek G-Shock, který je odolný a odvážný, vždy rezonoval s mou životní cestou,“ nechal se slyšet J Balvin během odhalení nové speciální edice hodinek G-Shock, které navrhl. „Chtěl jsem vytvoři
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
enigmaplus.cz
Astronauti mají společnost: Co létá kolem Měsíce?
„Co to bylo? Co to ksakru bylo? To je vše, co chci vědět!" křičí rozrušený americký astronaut Edwin „Buzz“ Aldrin (*1930). Je 21. července 1969 a první muži ze Země se procházejí po povrchu Měsíce. Př
Těhotenské nevolnosti Branišové?
nasehvezdy.cz
Těhotenské nevolnosti Branišové?
Moderátorka nováckého pořadu Život ve hvězdách se s Jaromírem Jágrem (52) možná už brzy dostane na metu, které žádná jiná partnerka hokejové legendy nedosáhla. Proslýchá se, že Dominika Branišová