Domů     Hříva ve větru
Hříva ve větru
9 minut čtení

Bylo mi čerstvých patnáct, když mi mámin známý domluvil brigádu na nedalekém koňském ranči. Byl to vlastně jen menší statek s malou stájí, ale všichni mu hrdě říkali ranč.

Ne, že bych byla z vyhlídky kydání hnoje nějak nadšená, ale brzy jsem se do koní tak zamilovala, že jsem si život bez nich nedokázala představit.

Nakonec jsem tam trávila každou volnou chvilku, i když má pracovní doba byla výrazně kratší. Byl to zkrátka můj svět. Vlastně, nejen můj. Chodilo nás tam pomáhat víc. Mezi jinými i Matěj.

Vysoký urostlý fešák s dlouhými hnědými vlasy a podmanivě hlubokým hlasem. Stačilo, aby kolem mě jen prošel a srdce se mi rozbušilo jako o závod. Byl pro mě naprosto dokonalý.

Do všech sešitů jsem psala tu jeho jméno, tu moje s jeho příjmením a k tomu kreslila záplavu srdíček. V noci se mi o něm zdávalo, ráno jsem vstávala s myšlenkou na něj, zkrátka jsem byla zamilovaná až po uši.

Jenže pro Matěje jsem byla jen ta malá holka, co se v jeho přítomnosti červená a trapně se chichotá. A aby toho nebylo málo, přitáhl na ranč i tu svoji nafintěnou Sabinu, která nerozeznala ani valacha od klisny.

Ale hlavně, že si každou hodinu chodila upravovat make-up a s výmluvou na nalakované nehty odmítala každou pořádnou práci. Matěj z ní byl celý pryč a já v noci potichu brečela do polštářů.

Tolik jsem si tehdy přála, aby to byla moje dlaň, které se mimovolně dotýká. Aby jen mě držel láskyplně za ramena a líbal jen a jen moje toužící ústa.

Každou noc se mi zdávalo, jak spolu cváláme po louce, vlasy nám vlají ve větru jako hřívy našich koní a ke štěstí nám stačí jen to, že jsme spolu. Ovšem realita zdaleka nebyla tak růžová.

Sabina si totiž svým přístupem k práci brzy stihla znepřátelit celou partu a Matěj to bral jako obrovskou křivdu.

Korunu tomu dodal jednoho odpoledne. Bylo hrozné horko, takže jsme šli k blízkému rybníku plavit koně, aby se chudáci trošku zchladili.

A protože bylo opravdu vedro k zalknutí, vzali jsme s sebou i Cipíska, který byl z vody trošku nervózní, aby si smočil alespoň kopyta.

Všichni jsme si oblékli jen trička a kraťasy, protože u rybníka bylo vždy hrozných hovad, ale Sabina se nutně musela předvádět v miniaturních bikinkách.

Jak bylo v plánu, všichni koně rychle zapluli do vody, jen Cipísek nejistě přešlapoval u břehu a občas na sebe nechal cáknout trošku vody. Zkrátka idylka. Najednou se však ozval ohlušující jekot, když Sabinu kouslo hovado přímo do dekoltu.

Vřeštěla, jako by jí snad amputovali nohu a nebyla k utišení. Koně ve vodě jen znejistěli, ale už tak nervózní Cipísek se začal plašit, vytrhl kamarádce vodítko z ruky a celý popletený nevěděl, kudy utéct. Chybělo jen malinko a mohl vážně zranit sebe i nás.

Ale Sabina jakoby celou situaci vůbec nechápala, klidně vřískala dál.  To už moje nervy nevydržely a rozhodla jsem se jí umlčet lehkým průpleskem. Zmlkla a koně se nám po chvíli podařilo uklidnit.

Když si to pak ke mně namířil Matěj, čekala jsem, že se za ni třeba omluví. Jenže on mě místo toho sjel přísným pohledem a vyčetl mi, že se snad situace dala řešit i jinak, a že ten políček nebyl na místě.

Zůstala jsem stát jako opařená naprosto neschopná slova. Tak ona tady svou hysterickou reakcí na pitomý kousanec, kterému se navíc dalo předejít normálním oblečením, splaší koně a já jsem ta špatná? To už mu snad tím svým výstřihem vážně vymyla mozek z hlavy?

Ten den jsem se rozhodla, že pro mě Matěj definitivně skončil. Zklamal mě na celé čáře, protože zradil nejen mě, ale taky koně, a to se neodpouští. Jenže srdci se nedá tak snadno poručit.

I když jsem se ho rozumem snažila nesnášet, pořád se mi podlamovala kolena před jeho úsměvem. Pořád stačil jeden pohled do těch neskutečně hlubokých očí, abych se v nich začala topit. A ani sny o vlajících hřívách ve větru nepřestávaly.

Nicméně navenek jsem byla tvrdá jako skála a nepromluvila s ním o ničem, co by se netýkalo práce.

A tak plynul čas, léto skončilo a s ním i většina brigádníků. Přestala se objevovat i Sabina, ale my s Matějem jsme si vždy dokázali najít čas.

Doufala jsem, že s prvními chladnými dny konečně ochladnou i poslední zbytky mé náklonnosti k němu a já budu konečně moci volně dýchat.

Slibovala jsem si, že se naše vztahy vyčistí toho odpoledne, kdy budou všichni dospěláci na dražbě a o koně se budeme starat jen my dva. Jenže ouha! Nebyly jsme dva, ale tři! Společně s Matějem přijela i Sabina a já měla hned po náladě.

Rozdělili jsme si práci a já šla schválně od nich co nejdál, abych se na ně nemusela dívat.  Když tu náhle slyším hluk ze směru, kde je výběh kobyly s hříbětem.

Nikomu bych nepřála zažít ten strach jaký jsem měla při pohledu na hřebce, který se dostal ze své ohrady a namířil si to k ohradě hříběti. Bylo jen otázkou času, kdy se k němu dostane, vrhne se na něj a zabije ho.

V tu samou chvíli přiběhl i Matěj, zatímco zkoprnělá Sabina se třásla u otevřené hřebcovi ohrady a nebyla schopná se hnout. S Matějem jsme popadli vodítka, opatrně se k němu přiblížili a rychle ho chytili za ohlávku. Vůbec nechápu, jak se nám to povedlo.

Hřebec hned začal jančit, ržál, tlačil se na nás, chtěl se vzpínat a hlasitě frkal. Měli jsme co dělat, abychom ho udrželi. I přes vypjatou situaci jsem si nemohla nevšimnout, jak se Matějovi překrásně rýsují svaly.

Báli jsme je se jako blázni, vždyť kdyby se nám hřebec vyškubl, mohl nás během minuty oba zabít. Pevně jsme ho drželi a Matěj křikli na Sabinu, ať chytí hříbě, aby ze strachu neprovalilo chatrnou ohradu a neuteklo.

Ona tam však jen stála, nepřítomně zírala a nepohnula se. Bylo jasné, že si musíme poradit sami.

Připadalo nám jako celá věčnost, než jsme hřebce po malých krůčcích dostali zpátky, kam patří. Celou dobu jsme navíc museli dávat pozor na hříbě. Byly jsme zpocení až na kost, zcela vyčerpaní a pořádně vyděšení.

Sesunuli jsme se do hromady sena, těžce oddychovali a neschopni slova jsme se jen dívali jeden druhému do očí. V ten krátký okamžik, jakoby zmizel všechen svět kolem nás a existovali jsme jenom my dva.

Tehdy bych přísahala, že jsem v jeho očích spatřila nejen pýchu nad dobře odvedenou prací. Nejen dík, za skvělou spolupráci a obdiv za mou odvahu. Zahlédla jsem v jeho očích čistou a upřímnou lásku.

Celá jsem se v tom pohledu ztrácela, už jsme se chtěli políbit, když do toho vstoupila Sabina. Celá ubrečená se vrhla na Matěje, prý aby jí odpustil, že nechala vrata od ohrady otevřená jen na chvíli a že přeci nemohla vědět, co se může stát.

V tu chvíli jsem se znechuceně zvedla a odešla. Na jejich cukrování jsem vážně neměla sílu.

Doma jsem si celou situaci snažila několikrát přehrát v hlavě a musela jsem se sama sebe ptát: Skutečně tam byl ten okamžik? Cítili jsme ho oba, nebo jsem si ho jen vsugerovala? Vážně jsme měli tak blízko k polibku?

Ale, vždyť on přeci zbožňuje tu svoji Sabinu. Je úplně jedno kolik přešlapů ve své neschopnosti a lenosti ještě udělá. Je jedno, kolik koňů ohrozí. On ji stejně vždycky všechno promine a zase k ní bude vzhlížet.

Je to jasné, zkrátka u něj nemám nejmenší šanci a měla bych se přes to konečně a definitivně přenést. Proto jsem se v dalších dnech snažila Matějovi pokud možno vyhýbat. Což ovšem šlo jen do té doby, kdy mě poprosil o doprovod na projížďku.

Bylo potřeba projet mladou kobylku, která ještě nezvládala samostatné vyjížďky, takže chtě nechtě, musela jsem si osedlat svého milovaného ryzáka a jet s ním.

A bylo to tady. Příroda, slunce, koně a jen my dva na jejich hřbetech. Jako kdyby se zhmotnil ten můj sen o vlajících hřívách. Snažila jsem se zůstat nad věcí, bylo přeci jen třeba projet koně, žádná romantika se nekoná.

Ale ta síla přítomného okamžiku mě víc a víc strhávala. A když jsme nacválali na krásné velké louce, koním se rozevlály hřívy, nechala jsem se vším unést a zplna hrdla jsem vykřikla:

„Miluju tě!“

V tom Matěj prudce zastavil koně a já si uvědomila, co to ze mě vyletělo. Chtěla jsem vrátit čas a vzít to zpět, ale už to nešlo. Ta slova nade mnou visela, zatímco se ke mně Matěj blížil. To jsem nechtěla!

Nestojím o to, aby mi začal vysvětlovat, že on je přece se Sabinou a mě má rád jen jako kamarádku. Chtěla jsem pobídnout svého ryzáka a zmizet, jenže to nešlo. Musela jsem počkat na svůj ortel. Když ke mně Matěj přijel, byla jsem připravená na odmítnutí.

Seskočila jsem z koně, napřímila jsem se, hrdě zvedla hlavu a chtěla statečně snést své ponížení, když v tom mi na rtech přistál ten nejněžnější a nejláskyplnější polibek. A další a další.

Líbali jsme se celou věčnost, něž jsem se odhodlala s otázkou v očích odtrhnout a počkat na vysvětlení. Byla tu přeci ještě Sabina a já nechci být ta druhá.

Matěj mé zaváhání hned pochopil, vzal mě něžně kolem ramen a vysvětlil mi, že konečně prohlédl, jaký to byl se Sabinou omyl. Že si od ní nikdy neměl nechat poplést hlavu, protože se k sobě vůbec nehodili.

Že se s ní po té věci s otevřenou ohradou rozešel, protože konečně pochopil, že ta pravá jsem pro něj jen a jen já. A hlavně, že mě celým srdcem miluje. Srdce se mi málem rozskočilo radostí, když vyslovil ta dvě slůvka.

Vrhla jsem se mu kolem krku a znovu jsme se dlouze líbali. Nakonec jsme nasedli na své koně a bok po boku cválali po té nádherné louce a nevnímali nic víc, než naši lásku a vlající hřívy větru.

Klára, 26 let, Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
4 minuty čtení
Vytvořila jsem si výběrové řízení na muže, abych našla toho pravého. Pak se však objevil o tři roky starší Petr, který mě překvapil a získal si mé srdce. Můj život byl celkem naplněný. Mám dvě krásné děti a dvě vnoučata. První muž zemřel při autohavárii, když jsem byla ještě poměrně mladá. Nic se nedalo dělat, a tak jsem se soustředila na to, abych děti vychovala co nejlépe. Vymyšlené problé
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Po cestě do města jsem zažila milé setkání
nejsemsama.cz
Po cestě do města jsem zažila milé setkání
Neznámá dívka mi vrátila důvěru v dnešní mladé lidi. Už dlouhé roky jezdím každý pátek autobusem do města na trh. Mám ráda svoji malou rutinu: koupím čerstvé pečivo, pár kousků ovoce a když mi zbydou nějaké peníze, tak i květiny. Cesta trvá asi půl hodiny, většinou jen tak koukám z okna nebo sleduju lidi kolem
Šest latinských frází, které dodnes používáme
epochaplus.cz
Šest latinských frází, které dodnes používáme
Kdysi má punc jazyka učenců, dnes patří latina především na akademickou půdu univerzit. I mezi obyčejné lidi ale pronikne pár frází, jež dokáží naplno vystihnout aktuální rozpoložení. Alea iacta est Překlad: Kostky jsou vrženy Julius Caesar (100–44 př. n. l.) nezanechává stopu pouze v historii, ovlivní také jazyk. Když 10. ledna roku 49 př. n.
Ženy na vrcholu: Překvapivá odhalení o keltské společnosti
21stoleti.cz
Ženy na vrcholu: Překvapivá odhalení o keltské společnosti
Drsní a silní bojovníci, tak nějak bývají Keltové zapsáni v obecném povědomí. Tedy, ne že by nebyli, avšak na přelomu věků, kdy nastala zlatá keltská éra, nebyli v tomto ohledu výjimkou. Nové objevy v
Budoval Jiří IV. britský Tádž Mahal pro své milenky?
epochalnisvet.cz
Budoval Jiří IV. britský Tádž Mahal pro své milenky?
Nevypadá ani trochu jako britské královské sídlo. Spíš jako palác z Pohádek tisíce a jedné noci. V anglickém přímořském letovisku Brighton ho nechává zbudovat král Jiří IV., který si v něm chce léčit bolestivou dnu, a navíc potřebuje zázemí pro své milostné eskapády.   Zpočátku stojí na místě této extravagantní stavby letní sídlo pro prince z Walesu,
Toyota GR Yaris má novou verzi Aero Performance inspirovanou motoristickým sportem
iluxus.cz
Toyota GR Yaris má novou verzi Aero Performance inspirovanou motoristickým sportem
Společnost TOYOTA GAZOO Racing představila novou verzi modelu GR Yaris Aero Performance, která se pyšní aerodynamickými úpravami na základě praktických zkušeností z motoristického sportu. Toyota GR
Rychlá jahodová tečka
tisicereceptu.cz
Rychlá jahodová tečka
Suroviny 500 g čerstvých jahod 2 lžíce medu nebo javorového sirupu 500 ml smetany ke šlehání (33 % tuku) 2 lžičky vanilkového extraktu čerstvá máta Postup Polovinu očištěných jahod nakráj
Na hranici snů a skutečnosti
rezidenceonline.cz
Na hranici snů a skutečnosti
Prosklené stěny a stropy vnášejí do apartmánu plujícího vysoko nad velkoměstem spousty denního světla. Moderní interiér zateplují skulptury organických tvarů a dřevěné artefakty. Stále více lidí si pořizuje byty v Londýně, který je nejenom jedním z nejvýznamnějších světových finančních center, ale také přitažlivou metropolí pro hudebníky, módní návrháře a další umělce. Město na Temži si
Gdaňsk: Město plné zážitků
epochanacestach.cz
Gdaňsk: Město plné zážitků
Navštivte jedno z nejkrásnějších měst severní Evropy a zároveň jedno z nejstarších v Polsku. A až se ho nabažíte, pokračujte za krmením tuleňů a na polskou Saharu. Rádi o dovolené odpočíváte na pláži u moře nebo se procházíte malebnými uličkami plnými kaváren a stylových krámků se suvenýry? Obdivujete kostely, chrámy a historické budovy? Líbí se
Uhořel intrikánský král zaživa?
historyplus.cz
Uhořel intrikánský král zaživa?
Pach spáleného masa je cítit v královské ložnici. Uprostřed oblaku štiplavého dýmu skučí v bolestech Karel II. Navarrský. Sloužící ho obskakují, ale po straně nejeden z nich jedovatě poznamená: „Má, co si zasloužil…“   Vládce maličkého navarrského království, které leží na severu dnešního Španělska, trápí špatné zdraví. Většinu času tráví Karel II. Navarrský (1332–1387) ve
Záhada Voynichova rukopisu: Co skrývá tento nečitelný středověký text?
enigmaplus.cz
Záhada Voynichova rukopisu: Co skrývá tento nečitelný středověký text?
Představte si knihu starou stovky let, plnou podivných ilustrací neznámých rostlin, hvězdných map a lidských postav, ale napsanou písmem, které nikdo na světě nedokáže přečíst. Takový je Voynichův ruk
Díky vnukovi si plním svůj největší sen
skutecnepribehy.cz
Díky vnukovi si plním svůj největší sen
Nikdy jsem se nesmířila s tím, že nedělám práci, po které jsem už v mládí toužila. Až dnes jsem našla konečně sama sebe a jsem šťastná. Můj život býval jen o tom, že jsem se vždycky někomu podřizovala. Ten, kdo si plnil své sny, byl můj starší bratr Michal. Vystudoval vysokou, všichni mu dělali pomyšlení, aby měl k tomu ty
Nová láska Solaříkové v troskách?
nasehvezdy.cz
Nová láska Solaříkové v troskách?
Herečka Patricie Solaříková (36) ze seriálu Jedna rodina měla ukončit vztah s umělcem Alexem Grigorievem. Blízké okolí herečky tvrdí, že neshod bylo stále víc a už se to stalo neúnosným. Ale smutnit