Domů     Na lásku není nikdy pozdě
Na lásku není nikdy pozdě
4 minuty čtení

Marie měla velmi těžký život, přesto kolem sebe rozdávala dobrou náladu a optimismus a dožila se krásných pětadevadesáti let. Možná i díky pozdní lásce!

Je to právě rok, co zemřela má milovaná babička Marie. A já bych se ráda podělila o její životní příběh, který může přinést naději nejedné z nás. Naději na lásku i v druhé půli života. Babička byla nejmladší z pěti sourozenců.

Maminka jí zemřela na tuberkulózu, když jí bylo teprve deset let. Tři starší bratři byli už dospělí a z malé vesnice na jihu Čech odešli do Prahy. Tam se pak postupně oženili. Doma tak s otcem zůstala jen babička a její starší sestra Anežka.

Místo úlevy přišla nenávist

„Musely jsme zastat všechnu práci doma i na poli,“ vyprávěla vždycky babička. „Anežka už tenkrát chodila s Fandou a jen co oslavila osmnácté narozeniny, vdala se.

Chtěla žít po svém,“ chápala sestru, která ji tak nechala samotnou na celé hospodářství s věčně utrápeným otcem, který se nebyl schopný vzpamatovat ze smrti milované manželky. Nakonec tatínkovi příbuzní dohodili novou ženu.

„Prý že to bude tak pro mě lepší, když má stejně starou dcerku, budu mít kamarádku a méně práce. No jo, bylo to ale všechno jinak,“ vyprávěla smutně babička. Macecha dávala přednost své vlastní Dorotě a ona musela pracovat dál. Do toho onemocněl tatínek.

Babička si vždy přála studovat, ale nešlo to. Ze školy musela rovnou do práce, a tak nastoupila do továrny v okresním městě. Tam se seznámila s mým dědou Antonínem.

Sňatek z rozumu

Tatínek zemřel a macecha ji chtěla z domova vystrnadit. Stejně jako Anežka se tak Maruška vdávala už v osmnácti. Jenomže zatímco její sestra se vdávala z lásky, ona z rozumu. Antonín byl o deset let starší a pocházel z bohatého statku.

Jenže za pár let museli většinu polí a majetku odevzdat do družstva. V domě, kam se Marie za Tondou přistěhovala, žil ještě jeho otec a svobodný starší bratr.

Babička si tak moc nepomohla. Ráno brzy vstávala, aby se postarala o kozu, slepice a králíky, pak všem chlapům přichystala snídani a běžela do práce. Po návratu zase pracovní kolotoč v domácnosti k tomu zahrada a políčko. Až se narodil můj táta Toníček.

Děda Antonín sice nebyl zlý, ale žena podle něj patřila do kuchyně a měla se starat o domácnost, chlap vydělávat a několikrát do týdne zajít do hospody.

Do padesáti znala jen dřinu

Babička takhle prožila více než třicet let. Nebylo jí ani padesát, když děda náhle zemřel. Dlouhá léta dřiny se na babičce podepsala. Hlavně se jí vracely bolesti zad. Teprve po dědově smrti ji moji rodiče přesvědčili, aby zašla k doktorovi.

Za pár měsíců už byla po operaci páteře! Za pět minut dvanáct, hrozilo nebezpečí ochrnutí nohy. A tak dostala poukaz do lázní. „Přece nepojedu do lázní, jako nějaká panička,“ brblala, ale nechala se přesvědčit.

Já si to nepamatuji, protože jsem byla ještě malá, ale naši vždycky vyprávěli, jak přijela Maruška z Luhačovic celá rozkvetlá! „Mami, že ty se se nám tam zamilovala?“ smál se táta. Na to babička odpověděla: „Já se stydím, Toníku, ale asi ano. Je to ostuda, taková jsem stará ženská.“

Šťastný podzim života

Babička se nechala chvíli přemlouvat a pak přiznala, že si v lázních moc dobře rozuměla s jedním sympatickým „nóbl“ pánem. „Vždyť já se k němu ani nehodím, jsem taková obyčejná.“ Rodiče byli zvědaví, a tak babička nového přítele pozvala na návštěvu.

Děda Láďa, jak jsme mu říkali, byl strojní inženýr a celý život jezdil po montážích. Nějak při tom „zapomněl“ zakotvit a zůstal sám. „Do Marie jsem se zamiloval na první pohled,“ šibalsky říkal.

„A když jsem ochutnal její švestkové knedlíky, musel jsem si ji vzít!“ smál se šťastně. Prožili spolu dalších pětačtyřicet let plných lásky a porozumění. Maruška Láďovi s láskou vařila a pekla a on jí dopřál to, co předtím nikdy nezažila.

Kino, divadlo, dovolené nejdřív v Čechách a na Slovensku a po revoluci i u moře. „Nevím, čím jsem si to zasloužila, že mi pánbůh nadělil Ládínka,“ usmívala se vždycky babička a láskyplně dědu hladila po rukách. Láska prostě kvete v každém věku!

Marie K. (54), Sušice

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může