Domů     Dcera potřebuje pomoct
Dcera potřebuje pomoct
5 minut čtení

Eliščina nemoc nám naprosto převrátila život vzhůru nohama. Pořád to ještě zvládáme, ale nevíme, co bude dál. Nezůstaneme tu věčně.

Eliška sedí připravená ve vozíku. „vydrž, jen si obuji boty a jedeme.“ Spěchám, vidím na dceři, že se jí prudce zhoršuje nálada. Nechci, aby se zase propadla do nějaké deprese. Cesta do parku jí udělá dobře. To vím jistě.

Stromy zrovna krásně kvetou, venku je příjemné teplo. Jsem obutá a můžeme vyrazit. Cestou po chodbě si zase jednou uvědomuji, jak moc se náš život změnil. Ještě před pár lety by nás ani nenapadlo, že budeme vděční za přízemní, malý a tmavý byt.

Ale vyjedeme z něj hned ven, nejsou tu žádné schody. A to je nejdůležitější.

Krásné a zcela zdravé dítě

Naše jediná dcera Eliška se nám narodila dva roky po svatbě. Bylo to krásné, baculaté a zdravé miminko. Já i manžel jsme z ní byli nadšení. Osud nám dopřál jen jediné dítě, a tak jsme si dcery maximálně užívali a věnovali se jí. Byla to šikovná holčička.

Dobře se učila, chodila do hudební školy na housle a hrála tenis. Měli jsme z ní obrovskou radost a měli jsme mnoho plánů do budoucna.

První potíže na vysoké

Když Eliška začala studovat na vysoké škole, objevily se u ní potíže s očima. Občas se jí pohled rozmlžil nebo viděla dvojitě. U očního lékaře nic nezjistili. Lékařka se domnívala, že jde o únavu zraku. Dcera byla pečlivá studentka a stále ležela ve skriptech.

Po čase ale objevily závratě. Lékaři to opět přičítali přílišnému zatížení krční páteře při studiu. Eliška absolvovala několik rehabilitací a situace se na nějaký čas zlepšila.

Další varovné signály

V posledním ročníku vysoké školy si Eliška velice trápila. Opět sejí vrátily potíže s viděním a stěžovala si na poruchy paměti. Najednou se musela na zkoušky učit dvakrát tolik. Těsně před státnicemi bez jakékoli příčiny omdlela. Stalo se to naštěstí doma.

Nechtělo se jí, ale přemluvili jsme ji s manželem, aby si zašla k lékaři. Ten opět vše svedl na Eliščino nervové vypětí. Eliška pak zdárně složila státnice, obhájila diplomovou práci. S manželem jsme jí šli na promoci a byli na dceru nesmírně pyšní.

Konec všech výmluv

Po promoci Eliška odjela na amatérský tenisový turnaj. Za dva dny ale byla zpátky. Byla celá vyděšené. Prý se jí při zápase náhle podlomily nohy a nemohla vůbec pohnout levou rukou. V noci jí pak brněly nohy a rozbolela jí záda.

To už přestala být legrace a tak se dcera musela podrobit řadě vyšetření. Po několika týdnech přišla zdrcující diagnoza. Slova neurologa, která nám řekl, byla neúprosná. „Vaše dcera trpí roztroušenou sklerózou.

Musíte si uvědomit, že už se plně nikdy nevyléčí, ale je možné dělat všechno proto, aby na tom nebyla ještě hůř.“

Šok pro všechny

S manželem jsme byli naprosto zdrcení. Hlavou se nám honily různé pocity. Především nejistota, strach lítost, vzteku i pocit bezmoci. Samozřejmě se sesypala i naše dcera. Bylo jí čtyřiadvacet, měla celý život před sebou.

Právě před měsícem nastoupila do svého prvního zaměstnání. O té zákeřné nemoci jsme do té chvíle ani jeden z nás nic nevěděli. To, co jsme se ale dozvídali v nás vzbuzovalo hrůzu. Ještě hůř na tom byla naše milovaná dcera.

I když bylo možné včasnou léčbou držet nemoc zatím pod kontrolou, bylo pro ni těžké smířit se s tím, že už vždycky budu „ta nemocná.“

Dlouho se snažila

Vždy tak aktivní Eliška se nakonec vzchopila. Začala se léčit a snažila se žít běžný normální život. Pracovala, hrála tenis, chodila s přáteli. Jediné, co odmítala, byl dlouhodobý vztah. Nechtěla si kvůli své nemoci nikoho k sobě příliš vázat.

A také odmítla mít děti, i když lékaři jí říkali, že to není nemožné Bála se, že by také byly nemocné a že by se o ně třeba nemohla starat . Neměla jistotu, jak se bude nemoc vyvíjet.

Náhlé zhoršení

Několik let vše probíhalo docela dobře. Eliška sice trochu zpomalila své životní tempo, ale byla celkem soběstačná. Naši pomoc prakticky nepotřebovala. Pak se ale náhle její stav prudce zhoršil a dcera skončila ze dne na den na vozíku.

Kromě toho došlo i na potíže s řečí. Dcera se propadala do depresí a měla velké výkyvy nálad. Seděla doma na vozíku, nevycházela, přestala pracovat. Museli jsme to řešit. S manželem jsme vyměnili náš byt za ten přízemní a vzali si Elišku k sobě. Její stav se tím bohužel nijak nezlepšil.

Zatím to zvládáme

Péče o naši dceru je čím dál tím náročnější. Naštěstí jsme na to dva. Manžel už také odešel do důchodu. Ale jsou dny, kdy už psychicky ani fyzicky nemůžeme. V aktuální situaci, kdy se manželka sama ani nepodrbe, je to hodně fyzicky, časově i psychicky náročné.

Dcera se hodně uzavřela do sebe. Potřebovala někoho ve svém věku, kdo by jí navrátil zpět do života. Bojíme se, co s Eliškou jednou bude, až péči o ní už nezvládneme. Stárneme a sil nám ubývá.

Hledáme pro ni proto nějakou společnici či společníka, který by ji dodal sílu bojovat. Vždyť ještě není nic definitivně ztraceno. Pořád je tu ještě naděje.

Magda K. (68), Znojmo

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk