Domů     Stali jsme se obětí velkého podvodu
Stali jsme se obětí velkého podvodu
5 minut čtení

Roky jsme bydleli v bytě s majitelem a těšili se, že jednou naspoříme dost peněz na malý domeček se zahrádkou někde za Prahou. Skončili jsme bez peněz i naděje.

S manželem jsme se brali ještě za komunistů, kdy málokdo vlastnil byt. Bylo běžné bydlet v bytě obecním. Platili jsme činži, měli jsme na byt dekret a nic víc jsme neřešili. Nikdy nám nevadilo, že byt nevlastníme. Proč také? Že by nás chtěl někdo z ničeho nic vystěhovat tenkrát nehrozilo.

Na rozbahněnou stavbu jsme nechtěli

Jednou přišel domů manžel s tím, že mu v práci nabídli družstevní byt v nové panelákové zástavbě v Bohnicích 4 + 1. Přeci jen jsme žili v bytě 2+1 a tak jsme se na nabízený byt vyrazili podívat.

Přijeli jsme na rozbahněné staveniště a nabízený „velký byt“ byl menší než náš současný. „Chtělo by se ti sem?“ ptal se opatrně můj manžel a já na něm viděla, jak je nepříjemně překvapen. „Josefe, tohle není pro nás!“ vyřešila jsem rázně jeho pochyby.

Bydleli jsme téměř v centru Prahy, a to se s tímhle kurníkem nedalo srovnat. A tak jsme tuto „skvělou“ podnikovou nabídku rychle odmítli.

S revolucí se vše změnilo

Jenže pak přišla revoluce a s ní se změnily i podmínky bydlení. Došlo k restitucím a privatizacím a obecní byty tak vlastně skončily. Náš dům měl restituenty. Naštěstí to byla rodina, která dům nechtěla prodávat a ani nás nechtěla vyštvat.

Jen se změnily podmínky a my začali samozřejmě víc platit, ale i tak jsme byli šťastní, jak to dopadlo. Rozhodli jsme se ale, že budeme spořit, protože bychom si rádi na důchod pořídili přeci jen něco vlastního, co také jednou přenecháme našim dětem.

Splnil se nám sen

A tak jsme před pěti lety začali hledat, co by bylo v našich možnostech a co by se nám líbilo. Před rokem jsme konečně objevili kouzelný domeček 40 km od Prahy s malou zahrádkou, a navíc v cenové relaci, kterou jsme si mohli dovolit.

Něco nám slíbil ještě půjčit můj bratranec, aby nám ta skvělá koupě neutekla! Když jsme byli na prohlídce, hned jsme věděli, že to je přesně to o čem sníme, a i našim dětem se to moc líbilo. A tak jsme začali řešit všechny právní náležitosti související s koupí.

Realitní kancelář jako jistota

Domek jsme kupovali přes realitní kancelář, abychom měli jistotu, že nenalítneme podvodníkovi. Cena reprezentovala naše celoživotní úspory, kdy jsme šetřili, jak jsme mohli, abychom co nejvíc přiškrtili rodinný rozpočet.

Naštěstí jsme měli hodné děti, které si nestěžovaly a chápaly, že dům chceme i pro ně. Byli jsme tedy šťastní, že realitní makléř připravil smlouvy a my je jen prostudovali a podepsali.

Naše peníze jsme převedli do úschovy k advokátovi, který s realitkou spolupracoval a pomalu začínali balit. Klíče od domu dostaneme po vypršení úschovy a přepsání domku v katastru na naše jméno.

Předání domu se oddalovalo

To, co mělo původně trvat měsíc, se ale začalo nějak protahovat. Nebylo nám to ani moc divné, protože jsme v tomto směru neměli žádné zkušenosti. Až jednou přišel náš syn a nasadil nám brouka do hlavy. „Nezdá se vám, že to trvá nějak dlouho?

Kamarád, co studuje práva mi říkal, že se mu to zdá už docela divné, že se termín stěhování stále odsouvá.“ Tu noc jsme s manželem moc špatně spali a hned ráno jsme vyrazili do realitní kanceláře s tím, že na ně udeříme. Co jsme se dozvěděli jsme nečekali ani v nejhorším snu.

Chybělo málo a byli jsme na ulici

Přijal nás ředitel realitky a nám bylo jasné, že jde do tuhého. Po opatrném úvodu nám sdělil, že s advokátem, u kterého máme peníze v úschově rozvázali smlouvu pro ztrátu důvěry.

Zjistili totiž, že vykutálený právník zmizel se všemi penězi, které měl v úschově a které byly na účtu k tomu určenému. Ten dosahoval hodnoty padesáti milionů. Byli jsme v šoku. Naše celoživotní úspory zmizely neznámo kam.

Navíc změna na katastru ještě neproběhla, a tak majitelem domku byl stále původní majitel. Pomalu nám docházelo, že nemáme ani peníze ani bydlení.

Jediné, čím jsme se v tu chvíli mohli uklidňovat bylo, že jsme ještě nedali výpověď z bytu našemu domácímu, jinak bychom byli doslova a do písmene na ulici!

Vše řeší policie a soud

Vše začala řešit policie a vykutáleného právníka po pár dnech zadrželi.

Sice jsme na něj stejně jako všichni poškození dali trestní oznámení, to nám ale peníze nevrátí, protože právník stihl celou sumu špatně investovat ještě před vzetím do vazby a padesát milionů tak skončilo v propadlišti dějin.

Stále se nemůžeme smířit s tím, že jsme přišli o vše, a ještě budeme pár let splácet dluh mému bratranci.

Markéta M. (63), Praha

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud