Domů     Na chvíli se mi zastavilo srdce
Na chvíli se mi zastavilo srdce
5 minut čtení

Přišla jsem na svět s vrozenou srdeční vadou. Některé tepny na srdci se mi nevyvinuly, jiné zase nedostatečně. Měla jsem špatné zásobování organismu kyslíkem. Brzy po porodu jsem proto musela na operaci.

Hned po této první úspěšné operaci ale byla jasné, že není poslední. Už v dětství jsem absolvovala další. Mimo jiné také kvůli tomu, že lékaři museli některé cévy a tkáně nahradit umělými materiály. A jejich životnost je omezená, zhruba do 10 až 15 let.

Přes všechny komplikace a zdravotní potíže se mi ale podařilo dokončit základní i střední školu.

Rozhodla za mě náhoda

V 17 letech jsem potkala Tomáše. Byl o tři roky starší. Hrozně jsme se do sebe zamilovali. Bylo to krásně bláznivé a zároveň strašné. Nevěděla jsem, jak mu mám o své nemoci říct a hrozně jsem se bála, že mě kvůli ní opustí. S přiznáním jsem stále otálela.

Jednou jsme ale šli na docela náročný výlet. Statečně jsem šlapala na kopec, protože jsem přece nemohla přiznat, že je to možná nad mé síly. Ale zvládla jsem to a měla jsem obrovskou radost. Cestou zpátky na vlak jsem však zcela bez varování omdlela a upadla. A pak už si nic nepamatuji.

Málem jsem se neprobudila

Probrala jsem se v nemocnici. U mé postele seděl vyděšený Tomáš, držel mě za ruku a vedle něho stáli rodiče. Dozvěděla jsem se, že jsem měla zástavu srdce a prodělala malou klinickou smrt. Byla jsem ale právě po úspěšné operaci a živá.

A vedle mě seděl muž mého života. Už o mě věděl úplně všechno a přesto zůstal a neutekl. Nevzdal to, a když jsem se vrátila z nemocnice, požádal mě o ruku.

Věděl o mě vše a neutekl

Svatba byla do roka. Tomáš si ji nedal vymluvit. I když věděl, že jsem nemocná, že budu mít celý život potíže a že mi doktoři nedoporučují otěhotnět. Představovalo by to pro mě příliš velkou zátěž.

Nikdy nebudu mít děti a ty také ne, opakovala jsem mu stále do kolečka.Tomáš ale navrhl adopci. Po zdlouhavém úřadování a papírování jsme si domů nakonec přinesli tříměsíčního chlapečka. Byli jsme šťastná rodinka.

A i když péče o miminko byla dost náročná, zvládala jsem to nějakou dobu celkem dobře. Tomáš byl totiž vzorný manžel a pomáhal, jak mohl.

Můj stav se zhoršil

Jenže v průběhu doby se začaly moje zdravotní potíže zase zhoršovat. Měla jsem opět málo okysličenou krev. Kyslíku rychle ubývalo a můj organismus produkoval o to víc červených krvinek. Ty mi ale zase poškozovaly ledviny a další orgány.

Byla jsem na tom opravdu moc zle. Dojít z obýváku do kuchyně byla taková námaha, že jsem si musela cestou odpočinout. Když jsem oškrábala brambory, úplně mě to vyčerpalo. Byla jsem nešťastná. Měla jsem hrozné výčitku vůči synovi a manželovi.

Tomáš byl kvůli mně v jednom kole. Chodil do práce a ještě doma pomáhal, jak se dalo.

Operace byla velký risk

Potřebovala jsem další operaci. Lékaři ale nějakou dobu váhali. Šlo totiž o velice rizikový zákrok a hrozila řada komplikací. Nakonec vymysleli jisté řešení, vysvětlili mi, co mě čeká a já souhlasila.

Přestože se vůbec netajili tím, že je operace velice riskantní a nemusí dopadnout dobře. Jenže já stejně neměla na vybranou. Život bez tohoto zákroku by se stal peklem, vlastně by to ani život nebyl.

Nemohla bych se normálně starat o našeho synka ani žít normální rodinný život. Operace byla jediná naděje, kterou jsem měla a já se jí držela a už nepustila. Říkala jsem si, že to musí dobře dopadnout, jinou variantu jsem si prostě nepřipouštěla.

Opět jsem mohla žít

Operace trvala deset hodin a dopadla dobře. Byla už šestá v mém životě a vím, že pravděpodobně nebyla poslední. Cítila jsem se ale skvěle, jako nikdy před tím. Opět jsem měla dostatek energie, abych se mohla starat o rodinu a domácnost.

Začala jsem syna Tadeáše doprovázet na tréninky na fotbal, chodili jsme celá rodina plavat. A s manželem Tomášem jsme se rozhodli, že si adoptujeme ještě jedno dítě. Holčičku Adélku. Život byl najednou tak krásný a já si ho užívala plnými doušky.

Užívám si každý den

Dnes už máme Adélku doma. Roste nám jako z vody a dělá velkou radost. Oba s Tadeášem chodí do školy a celkem dobře se učí. Syn sportuje a Adélka začala kreslit.

Myslím si, že má velký talent a chtěli bychom ji s manželem v tomto směru podporovat, jak jen budeme moci. Můj věrný manžel už při mně stojí přes dvacet let a jsem mu za to hrozně vděčná a miluji ho z celého srdce. Z toho srdce, které se může kdykoli zastavit.

Vím to. Zdravá doopravdy už nikdy nebudu. Proto si užívám každý den, jak to nejlépe jde.

Sylva J. (45)

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může