Domů     Čas mé city nezměnil
Čas mé city nezměnil
3 minuty čtení

Doufala jsem, že už tu bolest nikdy nepocítím. Nechtěla jsem se vracet a vzpomínky jsem si zakázala. Přesto jsem tomu neutekla.

Před domem stojí už připravený vůz. Dana ještě pobíhá po pokoji a kontroluje, jestli tu nic nenechali. Říká, že ne, ale nemá tak docela pravdu. Zanechávají tu mě a mé rozbolavělé srdce, vyhřezlé vzpomínky, které už asi nikdy nezaplaším.

A tak dlouho se mi to dařilo, než jsme se zase potkali. Myslím, že i Pavel na tom bude podobně. Stojí bezradně uprostřed pokoje a mlčí. Nakonec ho Dana dostrká až k autu. Pavel ke mně smutný pohled a z okýnka mi ještě zamává.

Byl můj první

Pavel chodil na střední o dva roky výš. Potkali jsme se na chodbě a hned mezi námi proskočila jiskra. Od té chvíle jsem se už těšila na každou chvilku, kdy se zase setkáme. Zamilovala jsem se. Pavel byl moje první opravdová láska, můj první kluk.

Vydrželo nám to nejen na střední, ale i po maturitě a možná by to vydrželo až dodnes. Kdoví. Pavel dokončil vysokou školu a já mezitím začala pracovat v jedné firmě. A tam jsem poznala Danu.

Já je seznámila

Dana byla čerstvě rozvedená. Byla velmi otevřená, byla s ní legrace a dost jsme se skamarádily. O Pavlovi ode mne hodně slyšela. Byla jsem stále ještě zamilovaná a pořád o něm mluvila. Vzbudila jsem proto v ní zájem.

Chtěla toho mého úžasného mužského také poznat. A tak jsme jednou na skleničku nešli ve dvou, ale ve třech. Dana mi Pavla schválila. Také se jí líbil. Ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Byla to přece kamarádka.

Začalo to nenápadně

Dana se mnou a s Pavlem začala chodit častěji. Někdy jsme poseděli ve vinárně, jindy si zašli tancovat. Nepřišlo mi to nijak divné. . Dana se občas na našich společných výletech s někým seznámila.

Přišlo mi přirozené, že hledá partnera a my jí s Pavlem děláme „garde“. Přála jsem jí, aby si našla někoho hodného, aby byla šťastná tak, jako já. My s Pavlem jsme už plánovali svatbu a já doufala, že mi Dana půjde za svědka.

Svatba nebude!

Už bylo prakticky vše zařízené, zbýval poslední den do svatby. V noci najednou někdo zazvonil u dveří. Stál tam dost podnapilý Pavel. Řekl, že si mě vzít nemůže, protože s Danou čeká dítě. Druhý den jsme svatbu zrušili a Dana si odvezla Pavla pryč. Nechtěla jsem vědět kam, nechtěla jsem ani jednoho už v životě vidět.

Setkání po letech

Teď jsme se zcela náhodou po mnoha letech setkali. Všichni jsme zestárli, ale zůstali jsme stejní. Dana, která dirigovala nerozhodného Pavla. A já zase zamilovaná do své první lásky. Při společné usmiřovací večeři se všechno vrátilo.

A i po tak dlouhé době to bolí. A bolet nepřestane.

Marie S. (53), Nymburk

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.