Domů     Setkání po padesáti letech
Setkání po padesáti letech
3 minuty čtení

Některé životní příběhy se zdají naprosto nepravděpodobné. Přesto právě jeden takový neuvěřitelný příběh se mi stal. A já jsem za to moc vděčná.

Rozi se překvapeně rozhlíží po ulici. „Ty domy tu přece nikdy nebyly. Bylo tu..“ Zarazí se a pátrá v mysli po správném výrazu. Tváří se přitom dost ztrápeně. „ten můj čeština.“ Omluvně se na mě usmívá. Beru ji kolem ramen. Nemá se za co omlouvat.

Po tom, co tolik let žila mimo republiku, je vůbec zázrak, že rodný jazyk nezapomněla. Zázrak je už i to, že tu spolu sedíme. Neviděli jsme se rovných padesát let. Od té doby, co nás oddělili.

Náš sklepní domov

Já a moje o dva roky mladší sestřička Růženka jsme se narodily mamince, která děti mít nikdy neměla. Tedy alespoň té v době, kdy jsme se narodily my. Žily jsme se sestrou a mámou v jedné tmavé místnosti sklepního bytu.

Jediným oknem jsme koukaly přímo na chodník a hodnotily boty lidí, kteří po něm chodili. Občas nám okno počůral nějaký pejsek. To jsme se s Růženkou vždy smály. Naše máma nebyla zlá, ale situaci samoživitelky s dvěma malými dětmi vůbec nezvládala.

Takhle dál to nejde

Když jsem měla jít do první třídy, odvedla nás poprvé sociálka. Se sestrou jsme skončily v dětském domově. Tehdy o nás ještě máma bojovala a tak jsme se k ní skoro po roce vrátily.

Já se mamince snažila co nejvíc pomáhat a sestru jsem pořád nabádala, aby byla hodná a nezlobila. Obě jsme po zkušenosti z děcáku, chtěly zůstat u maminky. Přesto nás po nějaké době mámě odebraly. Tehdy jsme už jen marně čekaly, že si pro nás zase přijde.

Máma dala souhlas k adopci. A to byl náš konec.

Chtěly jsme být spolu

A právě v té době došlo k tomu, že nás s Růženkou rozdělili. Byl to pro mě hrozný šok. Moji malou sestřičku odvezli někam pryč a já zůstala sama. Pořád jsem měla před očima svoji plačící sestřičku Růženku v růžových šatičkách. Tehdy jsem ji viděla naposled. Mě nikdo neadoptoval a zůstala jsem v děcáku až do dospělosti.

Obyčejný život

Další roky mého života ubíhaly v normálním tempu. Vdala jsem se, měla děti a žila si celkem spokojeně. Jediné, co mě trápilo bylo to, že jsem nevěděla nic o své sestře. Napřed jsem začala pátrat po matce. Ale marně.

Když už jsem byla z hledání úplně nešťastná, zapojil se do hledání i můj šikovný syn. A byl úspěšný.

Tady teta Rosi

Moje sestřička se konečně našla. Až v dalekém Švédsku! Z Růženky byla Rosi, z malé holčičky zralá žena, která mluvila plynně německy a švédsky a trochu přerývaně česky. Na mě si ale pamatovala moc dobře a hned se se mnou chtěla sejít.

Sedla na první letadlo ze Stockholmu. Setkání nás obě velmi rozrušilo. Kdybychom se potkaly na ulici, nepoznaly bychom se. Když jsme si ale začaly povídat, byly jsme si zase tak blízké, jako kdysi.

Velmi pohnutý osud

Růženku krátce po našem odloučení adoptovala paní, Češka, která se vdala do Německa. Po třech letech ale zemřela. Růženku dali v Německu opět do adopce. Ujala se jí německá rodina s rodinnými kořeny ve Švédsku.

A právě tam šla Růženka později studovat, vdala se tam a už tam zůstala. Celý život se snažila vytěsnit vzpomínky na svůj původní domov. Jak se ale nyní ukázalo, úplně zapomenout není možné.

Eliška B. (58), Pardubice

Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.