Domů     Setkání po padesáti letech
Setkání po padesáti letech
3 minuty čtení

Některé životní příběhy se zdají naprosto nepravděpodobné. Přesto právě jeden takový neuvěřitelný příběh se mi stal. A já jsem za to moc vděčná.

Rozi se překvapeně rozhlíží po ulici. „Ty domy tu přece nikdy nebyly. Bylo tu..“ Zarazí se a pátrá v mysli po správném výrazu. Tváří se přitom dost ztrápeně. „ten můj čeština.“ Omluvně se na mě usmívá. Beru ji kolem ramen. Nemá se za co omlouvat.

Po tom, co tolik let žila mimo republiku, je vůbec zázrak, že rodný jazyk nezapomněla. Zázrak je už i to, že tu spolu sedíme. Neviděli jsme se rovných padesát let. Od té doby, co nás oddělili.

Náš sklepní domov

Já a moje o dva roky mladší sestřička Růženka jsme se narodily mamince, která děti mít nikdy neměla. Tedy alespoň té v době, kdy jsme se narodily my. Žily jsme se sestrou a mámou v jedné tmavé místnosti sklepního bytu.

Jediným oknem jsme koukaly přímo na chodník a hodnotily boty lidí, kteří po něm chodili. Občas nám okno počůral nějaký pejsek. To jsme se s Růženkou vždy smály. Naše máma nebyla zlá, ale situaci samoživitelky s dvěma malými dětmi vůbec nezvládala.

Takhle dál to nejde

Když jsem měla jít do první třídy, odvedla nás poprvé sociálka. Se sestrou jsme skončily v dětském domově. Tehdy o nás ještě máma bojovala a tak jsme se k ní skoro po roce vrátily.

Já se mamince snažila co nejvíc pomáhat a sestru jsem pořád nabádala, aby byla hodná a nezlobila. Obě jsme po zkušenosti z děcáku, chtěly zůstat u maminky. Přesto nás po nějaké době mámě odebraly. Tehdy jsme už jen marně čekaly, že si pro nás zase přijde.

Máma dala souhlas k adopci. A to byl náš konec.

Chtěly jsme být spolu

A právě v té době došlo k tomu, že nás s Růženkou rozdělili. Byl to pro mě hrozný šok. Moji malou sestřičku odvezli někam pryč a já zůstala sama. Pořád jsem měla před očima svoji plačící sestřičku Růženku v růžových šatičkách. Tehdy jsem ji viděla naposled. Mě nikdo neadoptoval a zůstala jsem v děcáku až do dospělosti.

Obyčejný život

Další roky mého života ubíhaly v normálním tempu. Vdala jsem se, měla děti a žila si celkem spokojeně. Jediné, co mě trápilo bylo to, že jsem nevěděla nic o své sestře. Napřed jsem začala pátrat po matce. Ale marně.

Když už jsem byla z hledání úplně nešťastná, zapojil se do hledání i můj šikovný syn. A byl úspěšný.

Tady teta Rosi

Moje sestřička se konečně našla. Až v dalekém Švédsku! Z Růženky byla Rosi, z malé holčičky zralá žena, která mluvila plynně německy a švédsky a trochu přerývaně česky. Na mě si ale pamatovala moc dobře a hned se se mnou chtěla sejít.

Sedla na první letadlo ze Stockholmu. Setkání nás obě velmi rozrušilo. Kdybychom se potkaly na ulici, nepoznaly bychom se. Když jsme si ale začaly povídat, byly jsme si zase tak blízké, jako kdysi.

Velmi pohnutý osud

Růženku krátce po našem odloučení adoptovala paní, Češka, která se vdala do Německa. Po třech letech ale zemřela. Růženku dali v Německu opět do adopce. Ujala se jí německá rodina s rodinnými kořeny ve Švédsku.

A právě tam šla Růženka později studovat, vdala se tam a už tam zůstala. Celý život se snažila vytěsnit vzpomínky na svůj původní domov. Jak se ale nyní ukázalo, úplně zapomenout není možné.

Eliška B. (58), Pardubice

Další článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může