Domů     Příběh se sladkou tečkou
Příběh se sladkou tečkou
5 minut čtení

Poprvé v nové škole. Chuť neznámého. Strach a zároveň vzrušení. Tak nějak začalo mé pondělní ráno a já ani ze začátku nemohla tušit, jak moc mi ten den změní můj život.

„Veroniko, jsi to ty?“ Ozval se za mnou povědomí hlas, který jsem už pěkných pár roků neslyšela.

Otočím se a ten nádherně zvonivý baryton najednou dostal i tvář. A musím přiznat, že dost pěknou. Marek byl můj kamarád ještě na střední škole. Nevím to jistě, ale možná byl do mě trošičku zamilovaný. Spolu jsme si ale nic nezačali.

Třeba proto, že jsem v té době měla přítele a vypadalo to na něco vážnějšího. Stačily ale jedny prázdniny, abych poznala, že to byl velký lump. Nebo to také bylo tím, že Marek se vlastně nikdy pořádně nevyjádřil.

Naposledy jsme se viděli až na pomaturitním večírku. Tehdy jsem mu dala pusu na rozloučenou. On sám to musel brát jenom jako gesto jedné střelené holky. Přiznám se, že jsem tehdy možná byla malinko opilá.

No a teď tu stál přede mnou v košili a pořádně upnutých džínách. Vypadal prostě úchvatně a já se měla co držet, abych se na něj hned nevrhla.

Pořádně jsem se na něho usmála a pak teatrálně rozhodila rukama.

„No to víš, jen tak se tady poflakuju a nemám tu do čeho rýpnout,“ dodala jsem a hned se za tu větu styděla, že jsem jí vykřikla nahlas. Však se na mě lidi dívali nějak divně. Marek to ale vzal celkem sportovně.

Přišel ke mně a aniž bych to čekala, pořádně mě objal. Najednou se mi připomněla vůně jeho toaletní vody, kterou jsem pořádně ani nevnímala.

„Co tu studuješ,“ zeptal se mě, když jsme se přivítali.

„Všeobecné právo,“ řekla jsem tak na půl pusy a dívala se, co to s ním udělá.

„To je úžasný. Určitě budeme na přednášky chodit spolu,“ řekl s úsměvem a mně se na chvíli pořádně rozbušilo srdce. Jenom jsem doufala, že on ten tlukot vůbec neslyšel.

Můj šlechetný rytíř se mě ujal a pomáhal mi vyřídit všechno nudné papírování na studijním oddělení. Zkontrolovat, jestli mám správně zapsané všechny přednášky a semináře.

Taky mi pomáhal najít místnosti, kde jsem měla úvodní přednášky a poctivě se mnou odseděl většinu hodin, i když vím, že ty předměty zapsané neměl. A co bylo vlastně nejúžasnější? Pořád se u toho usmíval a byl neuvěřitelně milý.

Ten den mi pak uběhl rychle, jako voda, a když mě Marek zval na večerní skleničku, byla jsem trošičku zmatená.

Potom mě doprovodil na byt. Tehdy jsem bydlela na privátě ještě s jednou kamarádkou, která ale odjela někam za přítelem a na stolku mi nechala vzkaz, že se vrátí až druhý den. Převlékla jsem se a hned utíkala zpátky za Markem, který na mě čekal před domem.

Musela jsem si dávat pozor, abych si ještě nezlomila nohu, jak jsem brala schody po dvou. Marek mi galantně nabídl rámě a já jsem se do něj se smíchem zaklesla. Byli jsem takový zvláštní pár.

Ve vzduchu bylo cítit přicházejícího babí léto, které slibovalo nové začátky krásného období.

Šli jsme nočním městem, plným nejrůznějších vůní a zajímavých zvuků. Dorazili jsme do podniku, ze kterého se kolem rozléhala hlasitá hudba. Marek mi objednal drink a mně bylo jasné, že u něj vydržím asi hodně dlouho. Můj doprovod byl naprosto úžasný.

Celý večer se ode mě nehnul na krok a přitom to bylo takové nenucené. Když už bylo hodně pozdě v noci, slíbil mi, že mě doprovodí domu. Byla jsem ráda, protože v tenhle večerní čas se kolem pohybuje hodně divných individuí.

Dorazili jsme před dům, kde jsem bydlela. Bylo mi trochu smutno. I když jsem věděla, že Marka zítra uvidím. Že se rozcházíme vlastně jenom na pár hodin.

„Ahoj“, řekl nesměle a opatrně mi chtěl dát pusu na rozloučenou.

„Marku,“ řekla jsem trochu vážně, až jsem se toho sama lekla. „Nechtěl bys jít nahoru?“ Účinek té věty mi docházel hodně pomalu.

„Víš já, já,“ koktal překvapeně. Ani mě ale v tu chvíli nebylo jasné, jestli na něj trošku netlačím a jestli jsem to nakonec maličko nepřehnala. Možná, že to ze mě mluvil alkohol. Těch drinků jsem měla několik a to se člověk pak těžko dokáže ovládnout. V tu chvíli jsem ale měla pocit, že to Markovi říct musím.

„Nejdeme na to nějak rychle?“ promluvil mi z duše, jako by mi četl myšlenky.

„Promiň, jestli máš pocit, že na tebe nějak tlačím,“ snažila jsem se o omluvu. Pokoušel se o úsměv. Asi nám v tu chvíli bylo oběma trapně, ale něco se vznášelo ve vzduchu.

„Ne Veroniko, já tě moc, moc chci. Vlastně jsem tě chtěl už dřív, ale víš…“ Vysela jsem mu na rtech a čekala, na jeho přiznání. V tu chvíli vypadal jako student, kterého vyvolali k tabuli a jemu je jasné, že se na to moc dobře nepřipravil.

„Já jsem se ti to vždycky jenom bál říct,“ řekl mi a mě ho bylo na jednu stranu líto. Na

druhou stranu jsem ho hrozně chtěla. Asi to zkrátka v tu chvíli bylo silnější než my dva a ten úžasný večer měl i svoji „sladkou tečku.“

Veronika, 29 let, Olomouc

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
4 minuty čtení
Pozdní příchody, piliny na oblečení a neustálé výmluvy. Byla jsem přesvědčená, že je mi můj manžel Petr nevěrný. Ten teplý červencový večer měl být příjemným rodinným setkáním na zahradě. Všude voněla grilovaná zelenina, děti se smály a moje sestra Dana nadšeně vyprávěla o svých pracovních úspěších. Jenže já jsem v hrudi cítila ledovou úzkost. Židle mého manžela Petra byla už delší dobu práz
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.