Domů     Chtěl se mnou mluvit
Chtěl se mnou mluvit
3 minuty čtení

Moje dětství nebylo nic veselého a můj otec nestál za nic. Teď ale potřebuje moji pomoc a já nemám jinou možnost, než mu ji poskytnout.

Táta se na mě upřeně dívá. „Já vím že jsem byl pěkný darebák. Udělal jsem v životě hodně chyb.“ Hledíme si do očí. Neuhne, jako to dělal dřív. Nikdy se mi do očí nepodíval. Chce se mi brečet. To, co teď od něj slyším, zní jako zpověď.

Už zřejmě pochopil, že tento pobyt v nemocnici je jeho poslední. Proč si to ale všechno neuvědomil dřív?

Tatínek není doma

Z raného dětství si pamatuju především to, že si skoro vůbec nevzpomínám na přítomnost otce. Už tehdy totiž chodil rovnou z práce do hospody. A víkendy trávil se svými kamarády. Ano, byl ještě mladý. S maminkou se brali, když mu bylo dvacet a mámě osmnáct.

Čekali tehdy mě. Ale to ho přece neopravňovalo k tomu, aby všechnu péči o malé dítě a domácnost nechal na mámě.

První vážné konflikty

Když jsem trochu povyrostla, bývala jsem často svědkem nočních návratů otce domů. Tehdy už z něj byl alkoholik, který míval v alkoholovém opojení návaly vzteku. Nerozbíjel jen věci kolem sebe, ale začal bít i maminku.

I já to slízla, když jsem se naivně snažila mámu bránit. Začala jsem se ho bát, nenáviděla jsem ho. Nikdy si se mnou nehrál, nikdy mě nepohladil, neusmál se na mě, neřekl mi milé slovo nebo pochvalu. Tak moc jsem toužila po skutečném tátovi!

Konec trápení

Vše se odehrálo velmi rychle. Otec přišel zase opilý a zmlátil mámu tak, že skončila v nemocnici. To byl konec jejich manželství. Otec se tomu nijak nebránil. O mě neprojevil zájem, nechtěl se se mnou pravidelně stýkat. Ulevilo se mi. A maminka celá rozkvetla.

Proto také netrvalo dlouho, a našla si nového, hodného muže. Jindřich byl o patnáct let starší, ale byl to konečně můj otec. Byli jsme konečně šťastná rodina.

Nečekaný telefonát

Na své neveselé dětství jsem už dávno zapomněla. Měla jsem vlastní rodinu, už i vnoučata. Jednoho dne ale zazvonil telefon. Volala jakási žena, že můj otec leží ve vážném stavu u nich na klinice.

M prý uvedl jako jedinou blízkou osobu a zda bych tedy mohla přijít. Byla jsem v šoku. Popravdě, na svého otce jsem už dávno zapomněla. Neviděla jsem ho čtyřicet pět let! Prožívala jsem těžký boj sama se sebou. Nakonec jsem ale za otcem do nemocnice vyrazila.

To jsem nečekala

Byla jsem připravená téměř na všechno, ale na toto ne. Z mého otce byl drobný uzlíček. On, vždy takový silák a kus chlapa, tu teď ležel a celý se v posteli ztrácel. Z tohoto člověka už nešlo mít strach.

Jen jeho zdrchaná tvář vypovídala jak nezdravý a divoký život vedl. A tento umírající muž, který mě nikdy nevzal do náruče, se mi nyní omlouval a říkal mi, že byl hlupák že si nevážil toho, že má tak skvělou dceru. Proč některé věci přicházejí v životě tak pozdě?

Milena S. (57), Litomyšl

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.