Domů     Půjčila jsem známé, dodnes mi nic nevrátila
Půjčila jsem známé, dodnes mi nic nevrátila
3 minuty čtení

Moje maminka mi vždy vštěpovala, abych nikdy nikomu nic nedlužila a sama také nikomu peníze nepůjčovala. Škoda že jsem jí tentokrát neposlechla.

Kdysi, v místě, kde jsem bydlela, se z nás, maminek na mateřské, vytvořila taková dobrá svépomocná partička. Pořád jsme si něco půjčovaly, předávaly si věci po dětech a vypomáhaly si i finančně.

Těžko jsme vycházely do konce měsíce a před výplatou to bývalo nejhorší. Ta, která na tom byla lépe, tak nás založila. Byly to ale malé částky, které se vracely během několika dnů. Výpomoc, která se považovala za naprosto samozřejmou. To už je ale hodně dávno.

Od té doby se naše finanční situace různě proměnila, některé známé se odstěhovaly jinam a já už si s nikým peníze nepůjčovala. Až donedávna, kdy u nás zazvonila bývalá sousedka Veronika.

Tvrdila, že je v maléru

Neviděly jsme se asi osm let. Trochu pohubla, ale jinak vypadala pořád stejně. Začala hodně ze široka. Nejprve jsme zavzpomínaly na staré časy a zhodnotily životy našich dětí. Moc jsme se při tom „vytahování“ dávných historek zasmály.

Teprve po hodině a půl z Veroniky vylezlo, proč vlastně přišla. Je prý v hrozném maléru a potřebovala by půjčit nějaké peníze. Dušovala se, že jí to je hrozně trapné, ale vzpomněla si prý na to, jak jsme si kdysi vypomáhaly.

Napadla jsem jí jako jediná záchrana. Když totiž nezaplatí dluhy, které jí nadělal manžel, v exekuci přijde o všechno. Pak se usedavě rozplakala.

Musela jsem jí pomoci

Pochopila jsem, že takhle nemůžu nechat Veroniku odejít a svolila jsem, že jí těch dvacet tisíc půjčím. Došla jsem s ní k bankomatu, vybrala peníze a dala jí je. Hned pookřála, moc mi děkovala a slíbila, že mi vše do koruny vrátí.

Dohodly jsme se na splátkách 2000 korun měsíčně. Pak jsme se vřele rozloučily. Veronika mi ještě řekla, že následující měsíc pošle na můj účet první splátku. Šla jsem domů s hřejivým pocitem, že jsem udělala dobrý skutek, který se mi určitě jednou vrátí.

Vždyť do nouzové situace se může dostat každý. A Veronika mi kdysi také půjčila.

Na účet nepřišla ani koruna

Další měsíc jsem na dva tisíce marně čekala. Ale hlavu jsem si s tím nedělala. Určitě se brzy ozve a vysvětlíme si to. Jenže jakoby se za Veronikou zavřela voda. Teprve nyní jsem si uvědomila, že nemám ani její novou adresu a ani číslo mobilního telefonu.

Telefon jsem dávala já jí s tím, že ona mě zpátky prozvoní. Ale nějak jsme to zamluvily… A teď jsem byla nahraná. Pořád jsem však doufala, že mi splátku pošle.

Po Veronice se slehla zem

Čekala jsem však marně. Když uběhly tři měsíce, našla jsem konečně odvahu o svém průšvihu říct manželovi. Myslela jsem, že ho raní mrtvice. „No takovou naivitu jsem ještě neviděl!“ Rozčiloval se naprosto oprávněně.

„Ty na tu svou důvěřivost jednou zajdeš!“ Neměla jsem odvahu nějak mu oponovat. Uznala jsem, že jsem si měla s Veronikou sepsat smlouvu o půjčce s její plnou adresou a podmínkami vrácení.

Bohužel jsem to neudělala a je mi jasné, že i kdybych bývalou kamarádku našla, klidně mi do očí vše zapře. Už jsou to totiž čtyři roky, co se neozvala.

Alžběta P. (53), Poděbrady

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.