Nikdy bych nevěřila, že se mi něco takového stane. Někdy ale ani ta nejlepší snaha o dobrou výchovu, nezabrání nějaké katastrofě.

Věra opatrně vychází z pokoje. Konečně se jí podařilo malou uspat. Nemohla dnes vůbec zabrat a není se co divit. Musel to být pro ni strašný den, stěhování a ta nervozita kolem toho. Nebylo to lehké ani pro nás, ale my dospělí se snad s tím nějak vyrovnáme.

Jsem ale opravdu zoufalá, protože ten, kdo to nechal dojít až tak daleko, je můj jediný syn. A to jsem ještě nedávno byla docela šťastná, že se kluk usadil.

Divoký, ale hodný

Můj syn Jenda byl vždy dost divoký. Neustále chodil domů s rozbitými koleny, natrženým tričkem, ztracenými školními sešity. Manžel ho vždycky omlouval, že to tak kluci prostě mají. Honzík byl na druhé straně hodné dítě. Doma poslouchal, i se dobře učil.

S manželem jsme se oba snažili vychovat,jak nejlépe jsme mohli. A zdálo se, že se nám to povedlo.

Už z něj byl mužský

Syn dostudoval, našel si práci a my měli radost, že je z něj dospělý, rozumný, hodný člověk. Ještě spokojenější jsme byli, když si našel Věrušku. My dvě jsme si hned padly do oka. Jako moje budoucí snacha se mi moc zamlouvala.

A když pak mladí čekali miminko, už jsme se s mužem nemohli dočkat. Náš syn se na dítě také moc těšil a začal horlivě nakupovat věci a připravovat pro dítě pokojíček. Pořád mluvil o tom, že budou muset koupit větší byt a že dítě musí dostat vše jen to nejlepší.

Nevymlouvali jsme mu to. Bohužel.

Věruška se mi svěřila

Krátce po narození mé vnučky ke mně přišla snacha celá uplakaná. Svěřila se mi, že Honza začal hrát. Do herny chodí prý už skoro denně a utrácí tam spoustu peněz. Už se prý i zadlužil. Ale je přesvědčený, že jednou vyhraje balík.

Pak prý koupí dům se zahradou a budou si moc dovolit mít hodně dětí. Byl to šok. A tak jsme si se synem s manželem promluvili. Byla to ale marná snaha. Nedal si vymluvit, že takto k penězům nepřijde.

Dluhy, dluhy, samé dluhy

A situace se neustále zhoršovala. Syn hráčství už skutečně propadl. Už to nebyla jen snaha získat peníze pro rodinu. Šlo o závislost. Začal zanedbávat rodinu a rovnou z práce končíval v herně.

Snažili jsme se splácet jeho dluhy, pomáhat Věrušce udržet nějaký slušný životní standard. A přitom jsme syna neustále prosili, aby konečně s tím přestal.

Nevím, jak to dopadne

Celá situace vygradovala tento týden, kdy exekutoři synově rodině zabavili co se dalo a kdy se Věra rozhodla, že s dcerou půjde bydlet k nám. Nabízela jsem jí to už dávno, ale nechtěla opustit manžela.

Tomu jsem totiž bydlení nabídla jen pod podmínkou, že se půjde léčit. Slíbil, že to zkusí. Pevně doufám, že to dokáže a dá se zase dohromady. Už kvůli své malé,krásné dcerušce.

Táňa K. (53), Brno