Domů     Hodiny ohlásily tetinu smrt
Hodiny ohlásily tetinu smrt
3 minuty čtení
Old wooden pendulum hanging on a wall

Některá poselství z onoho světa jsou natolik jasná, že není třeba je vysvětlovat.

O podobných příhodách, jaká se mi před lety stala, jsem do té doby pouze četla. Na věci mezi nebem a zemí jsem nahlížela vždy s respektem a věřila jsem tomu, že když lidé zemřou, dokážou zprávu o tom, že opouštějí tento svět, poslat svým blízkým. Jen podoba vzkazu se může lišit.

Byly jsem si velmi blízké

Můj tatínek pocházel z početné rodiny, měl čtyři sourozence. Ze všech nejraději jsem měla tetičku Boženku. Byl to pro mě vždycky takový spiklenec mezi dospělými. V dětství kryla všechny moje lumpárny.

Když jsem pak vyrostla, často jsem si k ní chodila pro různé rady nebo se prostě jen tak vypovídat. Věděla jsem také, že mi kdykoliv s čímkoliv pomůže. Udržovaly jsme pak i kontakt na dálku v době, kdy jsem se provdala a odstěhovala do vzdálenějšího města.

Vídaly jsme se bohužel už jenom málo. Celkem pozdě jsem se tak dozvěděla, že teta Boženka vážně onemocněla.

Poslední dárek

Tehdy jsem neváhala a hned jsem se za ní vydala. Teta už v té době žila sama, její manžel zemřel dávno předtím na rakovinu. Bylo na ní vidět, že má skutečně vážné zdravotní problémy a také bolesti.

Působila, jakoby se už vyrovnala s přicházejícím koncem života. Když mi náhle dala jako dárek starožitné hodiny, věděla jsem, že je to vlastně něco, co mi dává na rozloučenou – a že už se spolu pravděpodobně nikdy neuvidíme. V tom jsem měla bohužel pravdu.

Zastavily se na třech hodinách

Hodiny od tetičky jsem si dala doma do vitríny v obýváku. Kdykoli jsem se tam podívala, tak jsem si na tetu Boženku vzpomněla. Celou tu dobu normálně měřily čas. Jednoho dne se ale najednou zastavily a ukazovaly už jenom tři hodiny.

Ohlásily její smrt

Nejprve mi to nepřipadalo jako nějaká zvláštní událost, ale zanedlouho jsem si to musela dát do podivných souvislostí. Následující den mi totiž volali příbuzní, aby mi sdělili smutnou zprávu – teta Boženka je po smrti.

Zemřela právě v ten den, kdy hodiny, které mi dala jako dárek, přestaly jít. Zeptala jsem se tatínka i na hodinu tetiny smrti. Odpověděl, že k tomu došlo ve tři hodiny odpoledne.

Vzpomínka

Bylo mi ihned jasné, že to nemohla být náhoda. Věřím, že mi tetička tímto způsobem poslala zprávu o své smrti. Od té doby už se hodiny nikdy nepodařilo zprovoznit. Samozřejmě jsem si je ale ponechala. Ve vitríně mi tak milovanou tetičku Boženku i nadále připomínají.

Jaroslava B. (64), Jablonec nad Nisou

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.