O manželově nevěře jsem se dozvěděla až jako poslední. Uvažovala jsem o rozvodu, ale nakonec jsme se usmířili. Jsem ráda, jinak bych neměla svoji milovanou holčičku.
Za třicet let člověk pozná toho druhého téměř dokonale. Zná jeho povahu, zvyky i chutě. Bez ptaní ví, na co jeho protějšek myslí, či jakou má zrovna náladu. Byla jsem přesvědčená, že moje manželství je pevné jako skála.
Prošli jsme si s manželem několika většími krizemi, ale vždycky je ustáli. Životem jsme kráčeli bok po boku, coby dva nerozluční přátelé. Možná právě to přátelství, klidné a trochu nudné, přivedlo mého muže do náručí jiné ženy.
Nic jsem netušila
Dlouho jsem si ničeho nevšimla. Radek nezačal hubnout, ani se jinak neoblékal. Nevyváděl jako jiní chlapi, když je popadne druhá míza. Mimo zaměstnání nikam nechodil a neutrácel. Přesto mi byl nevěrný víc než rok, než jsem se o té druhé dozvěděla.
Vlastně bych nevěděla vůbec nic, kdyby mi to jeho milenka sama nepřišla říct. Naparáděná jako páv! Považovala jsem ji zprvu za nějakou podomní nabízečku hrnců nebo parfémů. Ona ale otevřela pusu a mně se zhroutil celý svět.
„Mám s vaším manželem poměr a chtěla bych to s vámi nějak vyřešit!“ sdělila mi na prahu mého bytu sebevědomě. Jako by byla ona, kdo velí a já nějaká její podřízená. Měla jsem asi cítit vztek, nebo zklamání, ale já v tu chvíli necítila vůbec nic. Jen bezbřehou prázdnotu!
Nechala jsem manžela vybrat
Když první šok pominul, zjistila jsem, že je mi to vlastně skoro lhostejné. Dokonce jsem měla pro počínání Radka takové zvláštní pochopení. Znala jsem důvody, proč mi zahýbá. Kdybych byla muž, učinila bych úplně totéž!
Vždyť, kdo by chtěl poslouchat věčné stesky stárnoucí manželky? Kdo by chtěl řešit, co ji bolí a ke kterému lékaři půjde.
A kdo by se chtěl dívat na podmračený obličej a dvojitou bradu… Začala jsem o všem přemýšlet a nakonec se rozhodla, že nechám řešení na svém muži. Ať je na něm, pro kterou z nás se rozhodne a které dá přednost.
Pár dní jsem uvažovala i o rozvodu, ale Radek mě uprosil, abych mu odpustila. Ani on se rozvádět nechtěl! „Věř mi, nic k té druhé necítím! Jen jsem chtěl zažít nějaké dobrodružství. Zahnat stereotyp a nudu. Chápeš to?“ ptal se slzami v očích a já ho div neutěšovala!
Nevěra mi zlepšila manželství
Nějaké ponaučení ale z té šlamastyky přece jen pro mě plynulo. Začala jsem o sebe víc dbát a snažila se přestat být jen kamarádka a parťačka! Uplynulo dlouhých šest let a naše manželství bylo paradoxně mnohem lepší, než kdy před tím.
Jezdili jsme na výlety a občas i na víkendy do zahraničí. Využívali jsme různých slev a tak nás to ani nepřišlo draho. Prožívala jsem jedno z nejhezčích období svého života!
Hodně mě proto překvapilo, když jsem jednou po příchodu z práce našla manžela zkroušeného jako snad nikdy před tím. Hlavou mi hned blesklo, že je určitě nemocný, nebo dostal výpověď, ale on mi sdělil něco úplně jiného.
„Potkal jsem Soňu, no, víš kterou…“ začal a já si pomyslela, zda to s ní zase nedal dohromady?
Nečekaná prosba
On ale, jakoby mě slyšel, zakroutil hlavou: „Ne, nic takového si nemysli. Potkal jsem ji úplně náhodou. Vedla za ruku malou, asi tříletou holčičku. V první chvíli mě napadlo, zda to dítě není moje, ale potom jsem si spočítal, že to není možné.
Muselo by ji být minimálně pět let nebo víc! Dali jsme se do řeči, ale ona na tom není dobře. Je sama s dítětem a uvažuje, že se té holčičky zřekne. Prý si ji nemůže nechat! Nemá na to nervy ani peníze…“ Na to jsem neměla, co říct.
„Co vlastně manžel čeká, že řeknu?“ ptala jsem se sama sebe a hned si odpověděla: „On chce jen utěšit. Zbavit se špatného svědomí, i když to dítě není jeho!“ Mlčela jsem, ale on pokračoval. Řekl úplně něco jiného, než jsem čekala. Neznala jsem ho tak dobře, jak jsem doposud myslela!
Nejkrásnější dar
„No, vím, že to zní bláznivě. Drze. Vlastně úplně neskutečně. Ale mě napadlo, zda bychom se o tu holku nemohli postarat. Společně. My dva!“ zeptal se mě a upřel svoje krásné oči do těch mých. Najednou i já pocítila přání té holčičce pomoct. „A co její matka?
Souhlasila by s takovým řešením?“ zeptala jsem se opatrně a z ničeho nic pocítila strach, že bude Soňa proti. Manžel jen pokrčil rameny. Nevěděl! Neptal se. Prostě ho napadlo řešení a probral ho jen se mnou. Vyzvala jsem ho, aby Soně zavolal.
Okamžitě souhlasila. Bylo jí jedno, komu dceru svěří. Hlavně, aby se jí co nejrychleji zbavila! Do týdne byla malá u nás. Předstírali jsme, že je naše vzdálená neteř. Hanička nám říká strejdo a teto. Je to nejroztomilejší dítě pod sluncem!
Zůstala jsem s ní na chvíli doma, ale už se těší do školky. Na víkendy už do zahraničí nelétáme, ale přesto máme zábavy víc než dost. Díky nevěře jsme získali nejcennější dar. Krásnou holčičku!
Libuše S. (57), Litoměřice
