Snažila jsem se, abychom nepropadli nudě a stereotypu. Vymýšlela jsem program na každý den. Nejvíc se nám zalíbily společenské hry. Karty a sázky o peníze zvítězily na celé čáře!

Důchod není procházka růžovým sadem. S manželem jsme byli vždycky aktivní. Výlety, návštěvy hradů a zámků, zahrádka… Jenže, nemládli jsme a manžela začala bolet záda. S nějakými výlety a procházkami jsme měli utrum.

Vymýšlela jsem náhradní aktivity, ale šlo to ztuha. Na nějaké vysedávání u známek nebo modelů železnic můj Luděk moc nebyl, protože už od mládí dost špatně viděl kvůli oční vadě.

Dostal chuť si zahrát žolíky

Stejně tomu bylo i s čtením a luštěním křížovek. Jednou mě cestou z nákupu napadlo zajít si do hračkářství. Chodila jsem tam z nostalgie. Okukovat nové plyšáky, panenky a autíčka. Kdysi jsem je tu kupovala pro vnoučátka! Do oka mi padla nějaká společenská hra.

Byla drahá, ale moc pěkně balená. Doma jsme si ji s manželem zahráli a byli nadšení. Brzy jsme měli her celý štos a utratili za ně majlant. „Táni, víš, co jsme ještě nehráli? Obyčejné karty!

Nejsou tak drahé, a když jsem byl malý, mastil jsem se svým dědou žolíky!“ zavzpomínal manžel. Hned jsem uháněla do hračkářství. Moc toho tam neměli, ale nějaké karty se přece jen našly.

Bohatnu v pětikorunách

Hráli jsme s Luďkem až do půlnoci a druhý den zase. Moc se nám to zalíbilo! Pozvali jsme i sousedy a během krátké chvilky se staly naše pravidelné schůzky u karet pravidlem. Začali jsme se scházet pravidelně.

Několik manželských dvojic ze sousedství a také kamarádi, s kterými jsme se do teď vídali jen sporadicky. „Víte co? Budeme hrát o peníze!“ navrhla jsem ke zděšení všech ostatních.

Když jsem ale vysvětlila, že mám na mysli jen koruny, maximálně pětikačky, uklidnili se. To ale netušili, že i na kovových mincích se dá za večer celkem hezky zbohatnout. Hned první večer jsem manžela obehrála o celou stokorunu! Stal se ze mě boháč!

Táňa P. (74), Jablonec nad Nisou