Pořád si říkám, kde se stala chyba. Nesu zodpovědnost za to, že jsem ji špatně vychovala? Nevím, snažím se situaci pochopit. Jde mi to těžko.

Toníček a Verunka běží do mé otevřené náruče. Už jsem se na svá krásná vnoučátka opravdu moc těšila. Snažím se je mít u sebe co nejčastěji, ale není to tak jednoduché. Bydlíme od sebe daleko a zeť Jindřich nemá zatím možnost se přestěhovat.

Také já ještě pracuji, protože můj manžel je v invalidním důchodu. Bez mého příjmu bychom asi nevyšli. Teď jsem si ale na vnoučátka vzala čtrnáct dní dovolenou. Ať si jejich táta aspoň na chvíli odpočine. Stejně ho obdivuji, jak to všechno zvládá, po tom, co prožil s mojí dcerou.

Normální malá holka

Moje dcera Janička je jedináček. Možná jsme ji trochu s manželem rozmazlovali, ale jinak jsme se ji snažili dobře vychovávat. Byla to hodná a poslušná holčička. Dělala nám radost, dobře se učila a dostala se i na vysokou školu, kterou úspěšně dokončila.

Seznámili se ve vlaku

S Jindřichem se Janička seznámila při dojíždění na školu. Byli z nich nejprve kamarádi a teprve pak spolu začali chodit. Ne že by to tak nemohlo fungovat. Já ale na své dceři žádnou velkou zamilovanost neviděla.

Měla Jindřicha ráda, to asi ano, ale pravá vášeň v tom zřejmě nebyla. Dcera dokončila školu a brzy jsme chystali svatbu.

Odstěhovali se daleko

Po krátkém čase po svatbě se mladí museli stěhovat. Zeť dostal velmi výhodné místo,které se prostě neodmítá. S manželem nám to bylo moc líto, protože jsme se těšili na vnouče, které bylo už na cestě. Ale nedalo se nic dělat.

Věděli jsme, že u nás by Jindřich podobnou pracovní pozici tak snadno nezískal. Nakonec jsme mohli za nimi nebo oni za námi kdykoli přijet.

Úraz vše zkomplikoval

Narodila se nám krásná vnučka Verunka a za dva roky Toníček. Jezdili jsme za nimi, co to šlo. Pak měl ale manžel vážný úraz v práci a skončil v invalidním důchodu. Jakž takž se sice mohl pohybovat, ale za volat si už nesedl.

Domluvili jsme se proto s dcerou, že na několik dní k nám přijede s dětmi. Pomalu jí končila rodičovská dovolená, tak jsme toho chtěli využít. Byla to zásadní chyba.

Úplně celá rozkvetla

Těch pár týdnů si dcera s dětmi užívala u nás, mimo město, v přírodě. Bylo léto, krásné počasí. Chodila často k rybníku, kde byla třeba celý den. Já pracovala a manžel se z domu daleko nedostal.

A tehdy to všechno začalo. My ovšem netušili, co se děje. Jen jsme s mužem koukali s údivem na svou dceru. Jako by nám před očima doslova rozkvetla. Vypadala krásně a šťastně. Měli jsme radost, že se jí u nás tak daří.

Jezdila stále častěji

Jana nastoupila do práce, ale o vnoučata nás nijak neochudila. Začala k nám jezdit stále častěji. Většinou sama, bez Jindřicha. Vždy ho omlouvala tím, že má aspoň od nich chvilku klid a že se sejde také s kamarády.

Trvalo to asi rok a pak nastal naprostý zvrat. Jana přestala jezdit z týdne na týden. Najednou neměla vůbec na nic čas. Nechápali jsme, co se s ní vůbec děje. Nerozuměl tomu ani Jindřich. Alespoň zpočátku.

Pak ale přijel k nám s dětmi a oznámil nám, se slzami v očích, že má Jana někoho má a on si neví rady. Prý o ni nechce přijít.

Snažila jsem se jednat

Odjela jsem tehdy s ním, abych si s Janou promluvila. Ta milence Václava nezapírala, Ukázalo se, že se s ním seznámila před dvěma roky když byla u nás na dovolené. Jezdila za ním, ale Vašek se prý nakonec přestěhoval tak, aby k sobě měli blíž.

Snažila jsem se dceru přesvědčit, aby měla rozum a zachránila svoje manželství. Už kvůli dětem. Řekla mi, že si nemůže pomoci. Prý konečně poznala skutečnou lásku a bez Vaška už nechce žít.

Odešla jen tak

Nakonec si Jana sbalila kufr a se svým milencem utekla neznámo kam. Zeťovi nechala na starosti malé děti. Posílá na ně nějaké peníze, jinak se nám ale zatím neozývá. Jsme z toho všichni v šoku.

Markéta D. (52), Pardubice