Synovi táhlo na čtyřicet, ale do ženění se neměl. Kdybych nezasáhla, nedočkala bych se snad nikdy vnoučat!

Řeči o tom, jak jsem staromódní, mě už přestávaly bavit. Ze syna se stal učebnicový příklad mamánka. Pěkně si hověl u mě doma a nemínil se hnout. Ne, že by byl líný. To zas ne. Všechno v domě opravoval a neštítil se žádné práce.

I na domácnost mi přispíval víc, než bylo třeba. Také jsem mu jeho peníze tajně šetřila, aby měl něco na zadní kolečka! Člověk nikdy neví, co se může stát.

Mamánkovi se do ženění nechtělo

Kluk byl nekňuba. Z práce a do práce, občas s kamarády někam na kola a potom do hospody. Matějovi táhlo už na čtyřicet a já z něho byla čím dál nervóznější. „Matěji, ty bys nechtěl mít děti? Vždyť všichni tvoji kamarádi mají dávno svoje rodiny.

Někteří jsou už ženatí po druhé…“ domlouvala jsem mu, ale on jen krčil rameny. Vždycky tak legračně máchnul rukou a řekl: „No právě. V tom to je. Nikdo z kámošů není spokojený! Vlastě všichni mi závidějí!“ To jsem slyšet nechtěla.

Rozhodla jsem se, že seženu Matějovi nevěstu sama. Jenže kde? Holek bylo všude dost, ale jak mu nějakou naservírovat až pod nos, aby si jí všimnul?

Vyšlo mi to hned napoprvé

První volba padla na sousedku z vedlejšího baráku. Vnučka tu bydlela krátce, ale líbila se mi hned, co jsem ji uviděla. Taková milá a usměvavá. Šikovná. Při práci ještě studovala a měla pejska. Toho by se dalo využít!

Moc jsem o tom nepřemýšlela a šla na věc intuitivně. Pejska jsem v nestřežené chvilce nalákala k nám a zavřela ho do sklepa. Samozřejmě tam měl pelíšek a dobroty. Znal mě od vidění a tak ani neprotestoval. Za chvíli sousedka Eliška zazvonila u dveří:

„Neviděla jste našeho Šmudlíka? Ztratil se!“ Zatvářila jsem se starostlivě a houkla na Matěje. Aby šel hledat s Eliškou! Vrátili se až večer za tmy. Utahaní a docela zoufalí.

Zamiloval se ani nevěděl jak

Eliška chtěla pokračovat v hledání i v noci, ale rozmluvila jsem jí to. Tedy, trochu jsem si to rozmlouvání pojistila. Do čaje jsem jí nakapala svůj bylinkový sirup na spaní. Aby mi ta holka neutekla! Usnula v křesle a byla tak roztomilá!

I Matěj si toho všimnul. Koukal na ni jako na svatý obrázek. Dokonce ji něžně pohladil po vlasech! Potom ji opatrně ji odnesl do svojí postele a sám spal na gauči.

Já zaběhla k sousedům vysvětlit situaci a potom ke Šmudlíkovi, aby mu nebylo v tom sklepě smutno a nezačal štěkat! Sousedi byli rádi, že jsme se jim o vnučku postarali a pejsek spokojeně pochrupával. Všechno klapalo, jak mělo. Kdyby jen všichni tušili, jaká jsem intrikánka!

Mladé mám pod dohledem

Ráno se mladí přivítali u společné snídaně jako staří známí. Usmívali se na sebe tak zálibně… Nedalo se přehlédnout, že mezi nimi přeskočila jiskra! Hned, co se najedli, vyrazili hledat pejska. Pustila jsem ho hned, jak zmizeli z dohledu.

Ani se mu ode mě nechtělo! Před polednem jsem zaslechla hlasitý hlahol. Mladí se vraceli ruku v ruce i s pejskem! „Já jsem tak šťastný, že jsme ho našli!“ prohlásil spontánně Matěj a byl za to odměněn Eliščiným zamilovaným pohledem.

No, svatby jsem se zatím nedočkala. Prý už není moderní. Ale vnouče přijde na svět co nevidět. Elišku jsme si nastěhovali k nám i se Šmudlou. Trocha intrik, okořeněných bylinkami na spaní, se mi náramně vyplatila!

Líba V. (63), Hodonín