Domů     Noc hrůzy v nemocnici
Noc hrůzy v nemocnici

Byla jsem mladá zdravotní sestra a noční služby jsem měla celkem ráda. V nemocnici v tu dobu většinou panoval klid a taky nebylo tolik práce. Pak se mi ale přihodilo něco děsivého, co mi hodně nocí nedalo spát.

Byl horký, dusný večer. Vrátila jsem se z dovolené v Itálii a měla jsem první noční v nemocnici. Kolegyně Aneta mi předala papíry a vysvětlila mi všechno o přírůstcích na oddělení. Udělala jsem si v sesterně kafe a posadila jsem se ke stolu.

V místnosti bylo takové dusno, až se skoro nedalo dýchat. Zapnula jsem větrák a otevřela jsem si desky s lékařskými zprávami.

Pravidelně jsem měla kontrolovat dva pacienty na kapačkách a Aneta mě upozornila na hypochondrického staršího pána v pokoji na konci chodby, který prý každou chvíli vyžaduje něco na uklidnění. Jinak se prý na oddělení nic mimořádného neděje.

Zahlédla jsem stín

Všechno nasvědčovalo tomu, že to bude klidná služba. Dveře na chodbu jsem nechala pootevřené. Z chodby na sesternu doléhalo slabé světlo a na stole jsem měla ještě rozsvícenou malou lampičku.

Na stole, vedle hromady chorobopisů, jsem měla malý budík, který hlasitě tikal. Ještě že tak, jinak bych asi brzy začala klimbat. Zírala jsem se do papírů a cítila jsem, jak mi víčka těžknou. Pak se zničehonic ozvala rána. Polekaně jsem se otočila.

Okno se otevřelo dokořán a rám bouchl o zeď. Dovnitř pokoje vletěl vítr. Papíry se roztančily po stole a skončily na zemi. Potichu jsem zaklela a šla je sesbírat. Některé dolétly až pod skříň s léky u dveří. Opřela jsem se o kolena a poslepu hmatala po podlaze.

Za oknem se ozvalo další zaburácení. Když jsem konečně všechny papíry posbírala a postavila jsem se, zahlédla jsem v pootevřených dveřích něčí stín.

Napadlo mě, že to bude určitě ten starý hypochondr, na kterého mě Aneta upozorňovala, a že bude chtít prášky na spaní.

Zaseknutý výtah

Nahlédla jsem jsem do chodby, ale nikdo tam nebyl. Na konci chodby jsem zahlédla jen nápis „východ“ a červené blikající tlačítko služebního výtahu. Nejspíš se někde zasekl nebo někdo nechal pootevřené dveře, pomyslela jsem si.

Kdyby kluci ze záchranky přivezli akutní případ, nemohli by pacienta naložit a pěkně by prskali. Povzdychla jsem si a zvedla jsem se, abych šla zjistit, kde se výtah zasekl. Vešla jsem na temné schodiště a přemýšlela jsem, jestli jít nahoru nebo dolů.

Nakonec jsem začala stoupat po schodech vzhůru, protože jsem měla pocit, že jsem zahlédla slabé světlo z kabiny někde v pátém patře.

Zmocnil se mě strach

Vyšla jsem jedno patro, když jsem kdesi pod sebou zaslechla tiché kroky. Naklonila jsem se přes zábradlí, ale nikoho jsem neviděla. Zvenku se opět ozvalo zaburácení hromu a asi patro nade mnou se ozval šustot a tiché cvaknutí dveří. Škubla jsem sebou.

Srdce mi bilo na poplach a začínala jsem se docela bát. Že by se mě někdo z kolegů snažil vystrašit? Zrovna, když jsem chtěla pokračovat po schodech nahoru, tak se výtah rozjel. Ale jeho jízda byla nepřirozeně pomalá.

Za drátěnou klecí se pomalu pohybovalo ocelové lano. Čím víc se kabina blížila, tím silnější jsme měla dojem, že je v ní něco podivného. Začal se mě zmocňovat strach. Normálně by byl výtah už dávno u mě, ale tu noc se vlekl přímo želvím tempem.

Podivné bylo i to, že v kabině nebylo žádné světlo. Po pár vteřinách, které připomínaly celou věčnost, dojel výtah do patra nade mnou a zastavil sem. Zároveň ke mně dovál závan chladného vzduchu.

Děsivý příběh

Po celém těle mi vyskočila husina a měla jsem co dělat, abych nevykřikla hrůzou. Dveře výtahu se otevřely, ale světlo se stále nerozsvítilo. V tu chvíli jsem si vzpomněla na historku o našem špitále, kterou mi kolegyně po mém nástupu do práce povídaly.

Naši nemocnici postavili v osmnáctém století a s její stavbou prý bylo něco v nepořádku. Dokonce se šuškalo o mrtvých dělnících, navždy pohřbených v jejích zdech. Vždycky jsem se tomu smála, jenže v tu chvíli mě začaly přemáhat přímo hororové myšlenky.

Nemohla jsem se pohnout

Stála jsem bez hnutí na schodech a slyšela, jak se nade mnou rozléhají šouravé kroky, které provázelo těžké sípání. Pak přišel další úder hromu. Chtěla jsem se otočit a utíkat zpátky do sesterny, ale nohy mě neposlouchaly.

Stála jsem na místě jako přikovaná a se zatajeným dechem pozorovala, co se děje nade mnou. V mezipatře se objevila velká mužská postava a kolem ní se vznášel jakýsi nazelenalý mlžný opar. Zaječela jsem hrůzou. Dotyčný se na mě otočil. Třesoucí se nohy jsem konečně odlepila od země a začala jsem utíkat dolů.

Viděla jsem přízrak?

Konečně jsem se ocitla na chodbě našeho oddělení. Rozhlédla jsem se kolem. Všude bylo ticho a klid. Doběhla jsem do sesterny a praštila sebou na pohovku. Strachy jsem se celá třásla. V hlavě mi pořád zněly ty šouravé kroky a sípavý dech.

Venku se zablesklo a přízračné bílé světlo ozářilo místnost. Proti mně stála velká postava, celá v bílém a natahovala po mně ruce. Zakřičela jsem a omdlela. Probrala jsem se o několik minut později na velkém lehátku pro pacienty.

Tatáž postava, která mě před chvílí vyděsila téměř smrti, stála vedle mě, držela mi ruku a kontrolovala puls. Byl to primář našeho oddělení. Omlouval se mi za to, jak mě vystrašil. Prý si šel jen pro kartu jednoho pacienta.

Když jsem se ho zeptala, jestli neviděl nebo neslyšel něco zvláštního, tak jen zakroutil hlavou. Dodnes je mi záhadou, co se tu noc na schodišti dělo. Opravdu jsem viděla něčí přízrak nebo mi jen představivost pracovala na plné obrátky? Těžko říct, ale od té doby jsem se sama po nemocnici v noci už netoulala.

Bedřiška L. (70), Zlínsko

reklama
Související články
5.5.2024
Byl to žertík, kterým jsem všechny zaskočila. Nakonec jsem ale byla zaskočena já. Splnil snad kamínek na mém krku moje slova? V  tom malém městečku na jihu Moravy jsme se ocitli s přítelem náhodou. Ten kámen na tržišti mě zaujal hned, jak jsem ho uviděla. Když jsem ho vzala do ruky, už jsem se ho nemohla vzdát. Paní se na mě vlídně usmála a řekla, že to je dobrá volba. Měsíční kámen totiž přita
5.5.2024
Bylo to neuvěřitelné, ale v telefonu jsem skutečně slyšela jeho hlas. Můj děda se mi ozval naprosto nečekaně po své smrti z onoho světa! Měla jsem svého dědečka Michala moc ráda a zastala jsem se ho, když ho ostatní z rodiny během jedné oslavy pomlouvali. Co následovalo, to jsem opravdu nečekala. Když jsem odcházela z té oslavy, netušila jsem, co druhý den zažiji. Existuje posmrtný život?
4.5.2024
Od dětství jsem trpěla záhadnou nemocí. Nikdo mi nedokázal pomoci. Až minulý život ukázal příčinu. Prvně se mi to stalo jako miminku a s naprostou pravidelností se ten nevysvětlitelný „problém“ opakoval každý rok – vždy ve stejném období. Tu záhadnou nemoc nedokázal nikdo nikdy rozluštit, až do mých třiatřiceti let. Do roka a do dne V čem spočívala ta moje podivná choroba? Na dlaních se m
30.4.2024
Kolem zapáleného ohně se nás sešlo devět. Myslely jsme si, že to bude jenom zábava, naše kouzlení ale začalo působit. Proutěná koštátka čarovala a plnila naše přání. Na tento svátek se vždycky těšíme. Dodnes hledáme se sestrou Madlou, kam bychom vyrazily a pořádně si filipojakubskou noc neboli čarodějnice užily. Jednou v mládí jsme vzaly i naše dvě kamarádky Soňu a Milenu. Vyrazily jsme do vedl
30.4.2024
Nikdy bych nevěřila, že se ta zlá holka někdy změní. Byla sobecká, povýšená, nikomu nepřála nic dobrého. Jednou změnila šatník a stal se snad zázrak. Už jako malá bývala Martina zlá a sobecká. Slyšela jsem o ní jen to nejhorší, a to nejen od spolužaček, ale i od její starší sestry Agáty. Byl to užalovaný, rozmazlený fracek. V dětství si vybrečela na rodičích několik zvířat, o které se pak nikdy
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Jindřich II. & Diana z Poitiers: Milenka dostala darem korunovační klenoty
historyplus.cz
Jindřich II. & Diana z Poitiers: Milenka dostala darem korunovační klenoty
V očích krále Františka I. se zračí zoufalství. „Copak vy jste mého syna někdy viděla veselého?“ otočí se na hraběnku Dianu z Poitiers. Pohledná Francouzka se jen lišácky usměje. „Nechte to na mně, Sire. Udělám ho svým rytířem,“ slíbí mu nakonec. Tento úkol splní nade vše očekávání. Princ Jindřich (1519–1559) se do půvabné vdovy, která je o
Pečená kořenová zelenina s medem
tisicereceptu.cz
Pečená kořenová zelenina s medem
Zeleninu si vyberte podle chuti nebo toho, co máte zrovna doma k dispozici. Potřebujete 1,5 kg kořenové zeleniny (mrkev, petržel, celer, dýni, pastinák, batáty, červenou řepu…) 1 palici česneku
Na vázách Františka Jungvirta se zabydleli brouci, žáby a ještěrky
iluxus.cz
Na vázách Františka Jungvirta se zabydleli brouci, žáby a ještěrky
Sklářský designer, výtvarník a malíř skla František Jungvirt se ve své nové sběratelské sérii uměleckých váz přenesl do zvířecí říše. Vybrané kusy z jeho stávajících kolekcí Garden a Trifid aktuálně z
Půl roku na ISS – HTC VIVE Focus 3 pomáhá s duševním zdravím i tělem kosmonautů
epochalnisvet.cz
Půl roku na ISS – HTC VIVE Focus 3 pomáhá s duševním zdravím i tělem kosmonautů
Společnost HTC VIVE úspěšně nasadila headset HTC VIVE Focus 3 na mezinárodní vesmírné stanici ISS. Jde o první headset pro duševní zdraví, který dokáže bez problémů každodenně pomáhat veliteli šestiměsíční mise Andreasi Mogensenovi z Evropské vesmírné agentury se zvládáním dlouhého odloučení od Země i blízkých. Nyní přichází další fáze testů, tentokrát zaměřená na udržení kondice a
Novinky ze světa rychlovlaků
21stoleti.cz
Novinky ze světa rychlovlaků
Na počátku dvacátého století představovaly vlaky nejrychlejší dopravní prostředek na delší vzdálenosti. Dnes je v našich očích nahradila letadla. V celé řadě zemí však stále platí, že pokud člověk chc
Krásy skalních měst – Česká republika
nejsemsama.cz
Krásy skalních měst – Česká republika
Toužíte prozkoumat svět mohutných pískovcových věží, skalních stěn a krásných soutěsek? Skalní města jsou cílem mnoha turistů od nás i ze zahraničí. Kam zaplatíte vstupné, a kde můžete krásy přírody obdivovat zdarma? Pravčická brána Nejkrásnějším útvarem zdejší přírody a Národního parku České Švýcarsko je Pravčická brána, která se nachází asi 15 km od Děčína. Rozpětí celého oblouku má neuvěřitelných 26,5
Proč je Sabina Remundová na všechno sama?
nasehvezdy.cz
Proč je Sabina Remundová na všechno sama?
Diváci znají Sabinu Remundovou (51) jako ráznou státní zástupkyni ze seriálu Případy 1. oddělení. V soukromém životě by se ale ráda o někoho opřela. Bohužel je však na řadu věcí sama. Její manžel,
Muzeum v přírodě Zubrnice: Nejmladší skanzen zachraňuje staré tradice
epochanacestach.cz
Muzeum v přírodě Zubrnice: Nejmladší skanzen zachraňuje staré tradice
Oblast Sudet měla po druhé světové válce tu smůlu, že odtud většina původních obyvatel se vztahem k regionu musela odejít. Nepříznivě se to projevilo na stavu krajiny i na architektonických památkách. Najednou se o ty po staletí opečovávané skvosty neměl kdo starat a nikomu na nich nezáleželo. Lidové stavby začaly chátrat, ale staleté dědictví naštěstí nezmizelo
Je těžké stát se andělem, někdy si to zkuste
skutecnepribehy.cz
Je těžké stát se andělem, někdy si to zkuste
Z rozvodu mě vyléčila až opravdová láska. Znovu jsem se vdala a můj druhý muž byl tak báječný, že jsem se po jeho boku změnila k lepšímu. Když mě Pavel opustil, nějakou dobu jsem se domnívala, že to nepřežiju. Samozřejmě že mě všichni ujišťovali, že na to se neumírá, že se dám dohromady, že to spraví jenom čas.
ISS: Spadne do Tichého oceánu?
epochaplus.cz
ISS: Spadne do Tichého oceánu?
Jediná trvale obydlená vesmírná stanice, a to od 2. listopadu roku 2000. Našli bychom ji na naší nízké oběžné dráze ve výšce přibližně 400 kilometrů. Ač to tak astronautům ani nepřijde, má rychlost 27 720 kilometrů v hodině a Zemi tak obíhá zhruba v 92minutové periodě.   Standardně je tu 7 lidí, kteří se mění
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Da Vinciho Vitruviánský muž: Je nejslavnější kresba světa šifrou?
enigmaplus.cz
Da Vinciho Vitruviánský muž: Je nejslavnější kresba světa šifrou?
Po celém světě najdeme šifry. Pokrývají zdi prastarých chrámů, stránky tajemných a nepochopených knih a v některých případech jsou schované i v malbách a jiných uměleckých dílech. To je i případ Vitru