Domů     Tajný vzkaz v deníčku
Tajný vzkaz v deníčku
2 minuty čtení

Minulost nám může i po letech přinést nečekaná překvapení. Mně se to stalo, když jsem náhodou objevila svůj deník z mládí.

Loni v létě jsem se rozhodla udělat v domě velký úklid. Zahrnovalo to také sklep a půdu. Vyhradila jsem si na to celý víkend a byla jsem domluvená, že manžel mi případně pomůže odsunovat těžký nábytek.

Ztracený deníček

Během úklidu jsem objevila spoustu věcí, na které jsem zapomněla nebo které jsem dokonce považovala za ztracené. Nejvíce mě ale potěšilo, že jsem našla svůj deníček z doby dospívání.

V jistých časech jsem si do něj toho psala opravdu hodně a i dost důvěrné věci, které jsem nesvěřila ani své nejlepší kamarádce. Připadala jsem si, jako bych nalezla nějaký poklad.

Očistila jsem ho, otřela z něho prach a zanesla ho z půdy dolů, abych si ho pak večer v klidu prolistovala a zavzpomínala.

Byla to pro mě záhada

Bylo to zábavné i dojemné čtení, při kterém se mi vybavovali lidé i zážitky z mládí. Manžel, když viděl, jak se usmívám, se ptal, co to mám. Řekla jsem mu to – jednalo se vesměs o zápisky z doby, kdy jsme se ještě neznali.

Vzpomněla jsem si na všechny, kdo mi do deníčku něco napsali, až na jednu stránku úplně vzadu. Ta pro mě zůstala záhadou. Vůbec se mi nevybavovalo, kdo se mi podepsal jako „tajný ctitel“ a nakreslil tam malou modrou růži.

Návštěva u sestry

Nad tou záhadou jsem přemýšlela několik dalších dnů. Pak mě napadlo, kdo by to mohl vědět: moje mladší sestra Zuzana, která mě vždycky tak trochu špehovala a znala. Zajela jsem za ní do vesnice za Prahou, kde bydlela v našem rodném domě.

Ani sestra si ale po těch letech nedokázala vzpomenout, kdo to mohl být. Připomněla mi ale jednu událost: můj deníček se mi tenkrát asi na týden ztratil a pak se znovu záhadně objevil.

Nikdy se nedozvím, kdo to byl

Možná se v něm ten podpis s modrou růží objevil právě tenkrát, a protože byl úplně vzadu, já si toho nikdy nevšimla. Vypadalo to jako hodně pravděpodobné.

Záhada se tedy alespoň částečně vysvětlila, jen mě mrzí, že už se nikdy nedozvím, kdo mě to tenkrát v době dospívání tajně obdivoval a možná i miloval. Škoda, že neměl odvahu říct mi to do očí…

Petra V. (57), Praha

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může