Byla to láska na první pohled. Všechno jako by řídila ruka osudu. Stačilo málo a naše cesty by se nikdy nezkřížily.

Naše domovy byly vzdálené od sebe 200 km a naším pojítkem se stal mobil. Spávala jsem s mobilem u ucha. Stačilo, když jsme navzájem slyšeli svůj dech a byli jsme šťastní.

Byly to neskutečně dlouhé hodiny hovorů, každý volný den, minutu, vteřinu jsme chtěli být spolu. Stále jsem tomu nemohla uvěřit, že právě mě potkalo takové štěstí. Určitě to brzy skončí. Vždyť si to nezasloužím.

Takové a podobné myšlenky mi kalily radost, zatímco můj příděl šťastných let ubíhal.

Manželův „přešlap“

Příběh pokračuje, vzali jsme se. Porodila jsem mu synka a žili jsme spokojeným životem. Až do jednoho dne. Tehdy si můj manžel šel „zasportovat“ na sportovní den. Zasportoval si však v jiném směru.

Poznal tam kolegyni, čerstvě rozvedenou a zoufalou, která se pověstného stébla chytá. To se stalo před čtyřmi lety a od té doby se točíme v bludném kruhu, ze kterého jaksi není úniku.

Neplánované těhotenství

Odpustila jsem mu. I já dělám chyby. Vždyť, když jsou ve vztahu dva, tak jsem i já musela udělat něco špatně, pokud „to“ hledal jinde. Zatímco já jsem ho ve svých očích omlouvala, on sliboval hory a doly – ale té druhé! Otěhotněla jsem znovu.

Přiznám se, byla jsem zbabělá a nedokázala jsem si to dítě nechat vzít. Slíbil, že zůstane s námi, i když jsem ho o to nežádala. A tak začal koloběh, který trvá dodnes.

Nedala mu pokoj

Odešel z práce, aby se s ní nesetkával. Přestěhovali jsme se do mého rodiště i přesto, že jsem s tím vůbec nesouhlasila. Nic ale nepomohlo. Můj manžel se totiž zamiloval do citově labilní hysterky.

Volala mu, vyhrožovala, hrála na jeho city, ponižovala se, prosila ho, aby se k ní vrátil. A když z toho nic nezabralo, začala urážet jeho, mě i naše děti. A to všechno prý ve jménu lásky. A manžel jí opět podlehl.

Plané sliby

Ráda bych věděla, co se má v těchto situacích dělat. Manželovi jsem sbalila kufry a řekla, ať jde za ní. Byla jsem už bezradná, zoufalá. Dokonce jsem jemu i jí to jejich společné štěstí přála. Proti takové „lásce“ se totiž vůbec bojovat nedá.

Vždyť oni jsou jeden pro druhého současně i navzájem nejlepším trestem. Jenže on se po nějaké době vždycky vrátil ke mně a vzbudil nové naděje.

Nekonečný kolotoč

Nyní je vzorným mužem, otcem. Zatím. Dokud ta jeho neroztočí svůj cirkus nanovo. A koloběh bude pokračovat. Z bytu ho vyhodit nemůžu, protože patří jemu. Odejít nemám se dvěma dětmi kam. Tak jak z toho kruhu ven? Život je skutečně spirála.

Jednou jsi dole, jednou nahoře. Nejhorší na tom je skutečnost, že období, kdy jste byli nahoře, si uvědomíte, až když se ocitnete dole.

Zuzana T. (50), východní Čechy